Určitě jste již zaregistrovali, že letošní sezóna padajícího listí je na švédské plody, zejména pak ty thrash/death metalové, velmi, velmi bohatá. Erik Thyselius si je pozitivního trendu náležitě vědom, a tak za hradbou bicích nástrojů kuje železo dokud je žhavé. Jestliže jeho první pokus v podobě směšného alba TERROR 2000 propadl na celé čáře, tak s jeho druhým projektem CONSTRUCDEAD budeme muset počítat o to více.

Jistě sami uznáte, že neustále se rozrůstající zástup neo-thrashmetalových kapel (jak neskutečně zprofanovaný termín) začíná být pomalu, ale jistě nepřehledný. Mám neblahý pocit, že nově příchozí reprezentanti se ve většině případů jen přiživují na momentální popularitě žánru a svou pohodlností a sázkami na jistotu tak devalvují jeho hodnoty. Pravda, jejich práce je v drtivé většině perfektní po stránce produkční, zvukové i instrumentální, avšak, a to je v mých očích daleko podstatnější, nemá pražádné ambice ani o centimetr posunout pevně vymezené stylové limity. Velká čest a poklona až k zemi tak patří té hrstce inovativních kapel, jako jsou DARKANE nebo MESHUGGAH, které svojí kreativitou vytrvale čeří unylý a nekonečně dlouhý proud stereotypu.

CONSTRUCDEAD stojí někde na pomezí obou přístupů. Nepohrdají lacinějším pozlátkem ani nevšední myšlenkou. V momentech, kdy jejich thrashing začíná být až příliš okatý, přispěchají s neotřelým riffem ala DARKANE, nebo pro změnu zabrnkají na hitovou notu, jako to dělají jejich slavnější krajané SOILWORK. Příkladem této syntézy je třetí zastavení „The Lustfull“. Jen škoda, že potenciál stvořit skutečně „catchy“ refrén se omezuje pouze a jen na tuto skladbu. Určitý nádech chytlavosti můžeme přiznat i „Pater Noster“, jinak se však líbivá melodie uchytí ve změti divoce odsekávaných riffů asi stejně tak dobře, jako neduživé semeno travin v rozeklaných pilířích pískovcových skal. K větší nepřístupnosti materiálu dozajista přispívá i mnohem výraznější orientace na death metalovou složku věci, což není u podobně znějících kapel právě respektovaným pravidlem (samozřejmě se jedná o klasický nesmrtelný old-school sound). I díky tomu působí „The Grand Machinery“ daleko autentičtějším a živelnějším dojmem, než je tomu v případě konkurenčních nahrávek.

„The Grand Machinery“ se v mém soukromém žebříčku letošních švédských thrash/death metalových alb překvapivě probojovalo na výborné druhé místo. „Layers Of Lies“ sice stále vede o celý parník, nicméně i tak náplň třetího řadového počinu CONSTRUCDEAD v pohodě zastiňuje celé řady stylově spřízněných kolegů, a to včetně těch daleko známějších.