Čelní představitelé street rocku z Los Angeles přelomu osmdesátých a devadesátých let se po dvou letech v nově ustálené sestavě, tentokrát již bez lídra kytaristy Traciiho Gunse, hlásí s devátou řadovkou. Kapela L.A.GUNS sklízela největší úspěchy na samém sklonku osmdesátých let, kdy se o ní hovořilo spolu s FASTER PUSSYCAT, VAIN a BANG TANGO jako o největší naději, která by snad mohla navázat na titánský úspěch bratříčků z GUNS N´ROSES. Žel nestalo se, a přestože „pušky z L.A.“ nahrály v té době tři skvělá alba a získaly v „údolí ztracených iluzí“ statut hvězd, musely s nástupem devadesátých let vyklízet své „téměř“ mainstreamové pozice.

Kytarový střelec Tracii Guns stál v roce 1984 u zrodu GUNS N´ROSES spolu s Axlem Rosem a Izzy Stradlinem, vydržel však jen necelý rok. Poté zakládá vlastní konkurenční kapelu L.A.GUNS. V L.A.GUNS se kromě něj objeví hned několik zkušených borců (zejména Phil Lewis – britský zpěvák a budoucí poznávací znamení L.A.GUNS, který doma na ostrovech na počátku 80tých let působil v původní kapele kytaristy DEF LEPPARD Phila Collena – GIRL. Dále pak bubeník Steve Riley, který k „puškám“ přešel z řad v té době již zavedených W.A.S.P.).V roce 1988 vychází kapele L.A.GUNS strhující eponymní debut – divoké, adrenalinem napěchované album (téměř bez balad) plné přisprostých vyřvávaček, s výraznou Traciiho kytarou, působící jako hlasitá a rychlá jízda po nočním Sunset Boulevardu, zakončená nekontrolovatelným smykem a nárazem do osvětleného Porno shopu. Skladby jako „Sex Action“, „One More Reason“ a „Bitch Is Back“ skutečně vzaly vítr z plachet desítkám konkurentů a o L.A.GUNS se v kuloárech hovořilo jako o nejlepší nové kapele ve městě. O rok později přichází neméně zdařilá druhá fošna „Cocked And Loaded“ s hitovkami „Never Enough“, „Malaria“ a „The Ballad Of Jayne“, kterou kapela potvrdila své pozice a prokázala schopnost většího stylového záběru (viz. třeba orientální motivy v „Magdalene“). Album bylo o poznání různorodější, bohatší, zkrátka kapela zrála. Stejně tak jako o další dva roky později, za vrchol mnohými považované třetí album „Hollywood Vampires“ (skladba „Over The Edge“ byla součástí soundtracku k akčnímu trháku „Bod zlomu“ s Keanu Reevesem) neslevilo nic z vysoko nastavené laťky. V roce 1994, vychází na dlouhou dobu poslední album nazpívané Philem Lewisem nazvané „Vicious Circle“, které bylo oproti předchůdcům velmi tvrdé, důrazné a moderní (zajímavá fůze rock´n´rollu a hardcore). Po době temna ohraničené rozporuplnými alby „American Hardcore“ (stylově jde opravdu o velký kotrmelec směrem k hardcore, ale v podání L.A.GUNS vše vyznívá nedůvěryhodně) a „Shrinking Violet“ (návrat k rock´n´rollu, za mikrofonem Jizzy Pearl – předák LOVE/HATE), přichází v roce 2000 come-back kapely s původním zpěvákem Philem Lewisem. Alba „Man In The Moon“ a „Waking The Dead“ představují L.A.GUNS přesně tak, jak je již dlouho příznivci nejslavnějšího období chtěli slyšet. Přestože nešlo o alba vysloveně zlá ani průměrná, přece jen při snaze stylově navázat na slavnou éru z konce osmdesátých let, kvalit první čtyř nahrávek se dosáhnout nepodařilo. Vždy novátorský kapitán Tracii Guns, kterému hudební cestování proti proudu času nikdy dříve nebylo vlastní, opouští tedy v roce 2003 definitivně domovskou palubu, aby se dále věnoval již jen své nové kapele BRIDES OF DESTRUCTION (v těchto dnech jim vychází druhé album „Runaway Brides“). Novinka L.A.GUNS, na které už se Tracii Guns nepodílel má název „Tales From The Strip“ a jde dle očekávání o setrvání na osvědčeném stylu – tedy původním kalifornském street rocku. Album plynule navazuje na předchozí dvě nahrávky, ale kvalitativně za nimi nepatrně zaostává. Ze skladeb zaujme snad jen „hlasitější“ balada „Electric Neon Sunset“ a nekompromisní vypalovačka „Hollywood´s Burning“, ve které L.A.GUNS znovu potvrzují pozici kapely, na doživotí spjatou s nočním životem mezi boulevardy Sunset a Hollywood. Až se někdy divím, že je pořád baví zpívat o životě mezi dvěma slavnými silnicemi. Jako kdyby neznali nic jiného.

Z mého pohledu je „Tales From The Strip“ nejslabším albem L.A.GUNS, které nazpíval Phil Lewis. Z pohledu hudebního příznivce hledajícího nové směry nemá naprosto žádný význam jej shánět. Jde o nahrávku pro původní příznivce L.A.GUNS a pamětníky slavné éry, avšak kvalit kteréhokoliv z předchozích alb dosáhne jen stěží. Velmi průměrná deska u které byly zachovány veškerá rock´n´rollová klišé, bohužel s méně silnými momenty než v minulosti. Pro zájemce doporučuji zejména první tři památná alba.