Američané BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB patří k vlajkonošům kytarového retra, jehož velký boom odstartoval na počátku této dekády. V souvislosti s jejich muzikou prezentovanou na předchozích dvou albech se často mluvilo o ovlivnění kytarovou indie scénou konce osmdesátých let, zejména pak pochmurností JESUS AND MARY CHAIN. Může za to hlavně jejich potemnělý garážový sound často vazbících kytar, vodících písně po většinou ve středních nebo pomalejších tempech. Toto platilo zejména pro sychravý eponymní debut BRMC. Na druhém albu přece jen „motorkáři“ přidali na rock´n´rollové dravosti a jejich písničkovější forma nepatrně upozadila atmosféru. V tomto případě bych k vzorům BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB připočetl i pradávné detroitské smečky THE STOOGES a MC5 i přesto, že BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB působí podstatně uhlazeněji a mají větší hitové ambice než tyto kapely. Dvojka byla svěžejší a zároveň dospělejší nahrávkou s mnoha skladbami fungujícími i při vytržení z celkového kontextu nahrávky (našlapané čtyři úvodní skladby nebo třeba parádní balada „Suddenly“). Třetí zápis „Howl“ je znovu o něco jiný.

Hned v úvodu stati musím prozradit, že novinka „Howl“ je ze všech tří dosavadních nahrávek BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB nejumírněnější a zároveň zní tak nějak nejvíc americky. Myslím tím, že na rozdíl od britsky orientovaných prvních dvou alb čerpá „Howl“ zejména z dřevního blues a jižanského folku. Ten tam je drásavý kytarový zvuk a stísněná atmosféra, o divokých rock´n´rollových jízdách ani nemluvě. Na rychlejší skladbu zde prakticky nenarazíte. Na vyslovený hit typu „Love Burns“ také ne. Vše je čisté, tradicionalisticky nasměrované. Nové skladby jakoby oslavovaly dřevní písničkářství konce šedesátých let. Za zmínku stojí úvodní bluesová „Shuffle Your Feet“, jižanská dupárna protkaná slide kytarami „Ain´t No Easy Way“, youngovská „Fault Line“ s harmonikou nebo baladický monument „Promise“. Vrcholem je zřejmě skladba „Weight Of The World“ s překrásným refrénem. Bohužel ve zbytku alba se kapela opakuje, materiál neobsahuje nic tak výjimečného a často spadá do monotónní banality a unylosti.

Z celkového pohledu považuji „Howl“ za nejslabší a nejméně výraznou nahrávku ze všech tří alb BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB. Už jenom z důvodu většího nasazení, intenzity i různorodosti staršího materiálu. Jako příznivec temné atmosféry i dravých kytarových výpadů nemohu být plně spokojen. Jak už jsem psal výše, sem tam povedená skladba zde je, ale jako celek u mne „Howl“ získává nálepku alba, které je v případě BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB buď přešlapáváním na místě, nebo opatrným tichým úkrokem stranou.