Starý TÖRR už léta představuje uzavřenou hudební kapitolu a tak trochu podobně je na tom i tenhle pokec - taky není nejčerstvější. Ale protože se tak jako tak jedná o pohled zpátky, nemusí to být na překážku. Okolnosti jeho vzniku a předpokládaného zveřejnění silně ovlivnil fakt, že tou dobou zrovna Henychova squadra vynesla na světlo boží desku Tanec sv. Víta... Oficiální časák, který původně přislíbil otištění, si to nakonec celé rozmyslel - připomínat Šakala a s ním i staré časy TÖRRu se mu nezdálo vhodné. Ve fanzinech panovala nálada obdobná, nicméně z opačných důvodů - kvůli své poslední desce u nich TÖRR skončil na černé listině... Nedlouho poté, co jsem za Váňovy asistence vyzpovídal (při příležitosti vydání Gallery) Vlastu Henycha, mne napadlo udělat totéž s druhdy fenomenálním textařem, skladatelem, kytaristou a zpěvákem této kapely, proslulým nejen svými dekadentně-chorobně-morbidními texty, bravurní technikou hraní a osobitým hlasovým projevem, ale i pódiovou show… Skladby dýchající mrtvolností a rozkladem, silně působící nejen propracovanou hudbou, ale i osobitým slovním výrazem, ještě umocněným chraplavým a nervy drásajícím vokálem, výrazný make-up na obličeji, ztrácejícím se v záplavě tmavých kudrnatých vlasů, nezaměnitelné osobité kostýmy…ale také život na hraně, žitý do extrémů na samém jeho dně, experimenty s drogami, především však alkoholické excesy…

Obstaravatel pohřbů Daniel Šakal Švarc poté, co opustil svou první kapelu Fata Morgana, natočil s TÖRRem tři desky. Jeho individualita poznamenala tvorbu zmíněné kapely více, než by se mohlo na první pohled zdát. Většina tehdejších výrazných skladeb byla jeho dílem. Po vydání desky Morituri te salutant, kterou Vlasta Henych stvořil spolu s Romanem Izaiášem a Petrem Vajdou z heavy metalové DOGY, začala být Švarcova absence v Törru patrnější, jakkoli se Šakal po svém odchodu zcela vytratil z povědomí fanoušků i kritiků…

Šakal přebývá v Plzni a údajně zde dává dohromady kapelu DANIELS (LYSIEN). Rozhodnutím vypravit se za ním neotřáslo ani konstatování Vlasty Henycha, že Švarc už je úplná troska a nic kloudného nám neřekne. A tak jsme jednu červnovou neděli krátce po poledni za zvonili u domku s adresou Koterovská 145… Rozespalý Švarc se za okamžik objevil v okně a po chvíli podstatně delší, již jsme si krátili pozorováním pustnoucího, však známky snah o jisté zlepšení tohoto stavu nesoucího domu či staré aparatury Faty Morgany na dvoře, vyšel Dáňa ven se slovy, že takhle po ránu bude třeba něčeho se napít, i odkráčeli jsme všichni do nedaleké hospody, kde se posléze odehrál i rozhovor, který nyní předkládáme…

Sedět naproti tomuto člověku, který celou svou osobnost obětoval na oltáři černé múzy, temné personalitě, svým způsobem vyšinuté, žijící až na samou jeho dřeň život gotických romantiků, prokletých básníků i dekadentních blouznivců, bylo silným zážitkem, i když dostat z Šakala rozumné slovo byl opravdu výkon takřka nadlidský... Daniel budil dojem, že si opět sahá na dno, a tento pocit ještě umocňoval jeho projev, poznamenaný vadou řeči, kdy Šakal ve svých odpovědích těžce dával dohromady hlásky a slova, ale na druhou stranu bezchybně recitoval nebo přezpívával texty svých starých i nových skladeb. Přátelé, i o tomhle je underground…

Šakal : Nechte mě napřed trochu se vzpamatovat… Jsem včera slavil třicátiny…
Váňa : Tak to všechno nejlepší…
Kašpy : Jo, jasně, dej si v klidu pivko, nikam se nespěchá…
Váňa : (Po chvíli) Jak se daří ?
Šakal : Mě fajn…
Kašpy : Co dělají tvoje játra ? Ty už se o ně taky můžeš opřít, co ?
Šakal : Jo, takhle se o ně opírám… (smích) Stárneme… Kdybys viděl můj spis, co mám doma od doktorky, ten je takhle tlustej…
Kašpy : Takže nic moc…
Šakal: Ne, teď už je to dobrý…
Váňa : Jak vzpomínáš na své působení v Törru?
Šakal : Abych ti nelhal… Vzpomínky časem zvolna klesají... Když jsem byl v Törru, tak jsem vstával ráno v pět, jel jsem vlakem do Prahy a večer jsem zpátky do Plzně, nic hezkýho to nebylo… Tenkrát jsem já jezdil do Prahy a dneska jezdí Henych na Moravu… (smích) …za Izaiášem a Vajdou…
Váňa : To je trošku zavádějící...
Šakal : Zavádějící, nebo zavánějící ? (smích)
Váňa : Přece jsi byl v Törru pět let, tak k němu nějaký vztah mít musíš…
Šakal: Jo, jasně…
Váňa : Patřilo to k lepším rokům, nebo k horším?
Šakal : Jak bych ti to řekl… Dokud bylo z čeho žít, bylo to fajn.

Váňa : Jak jsi se vůbec dostal do téhle kapely ?
Šakal : (smích) To je zajímavá otázka… Jednou v Kulturním domě Barikádníků v Praze hrál Arakain, Orient a my, tedy Fata Morgana. No a potom za mnou přišel Vlastimil Henych, vzal mě na bar, zpili jsme se a on mi řekl, abych šel hrát k nim.
Váňa : Ještě k Fatě Morganě… Tu jsi zakládal ty?
Šakal: Jo.
Váňa : A tam jsi přišel ke své přezdívce Šakal?
Šakal: Ne, tu mi dal Henych.
Váňa : V podstatě jsi měl nahradit Otu Hereše, který odešel na vojnu… Jaký to byl pocit?
Šakal: V Törru skládali dva lidi. Jeden byl Hereš a ten druhý já.
Váňa : A co Vlasta Henych ?
Šakal: No, ten mě tak nějak usměrňoval…
Váňa : Na které období nejraději vzpomínáš? Vlasta má třeba nejradši dobu, kdy jste dělali “Institut klinické smrti”…
Šakal : Já teda dobu “Chcípni o kus dál.”

Kašpy : Asi jste se neměli rádi s Kohoutem ?
Šakal : Kohout dobře hrál a taky skládal, ale bylo to namyšlený, rozmazlený mládě.
Kašpy : Dáš si ještě pivo ?
Šakal : Já ? No určitě…
Váňa : Jasně, ještě jedno dáme…

Kašpy : Co se tedy stalo, že vlastně vzápětí po natočení desky “Chcípni o kus dál” jsi odešel ?
Šakal: Vlastimil Henych o mě tvrdil, že jsem měl problémy s pitím, a své v tom měly i hádky, hádky, hádky… Týkalo se to vzájemných vztahů, osobních problémů, a tak…
Kašpy : No, Vlasta říkal, že prý jsi ulítl na drogách…
Šakal : Jo, něco takovýho o mně napsal do Metal Hammeru… Ale není to pravda…
Váňa : No počkej, na fotce v bookletu “Institutu” jsi v tričku s trávou…
Šakal : To bylo jen tak…
Kašpy : Neříkej mi, že si ani nezahulíš…
Šakal: Ne, hulení je o ničem…
Kašpy : Co herák, peří ?
Šakal: Ale dej pokoj, takový sračky do žíly, to je svinstvo…
Kašpy : …koks ?
Šakal: Jo, sníh je dobrej… Párkrát jsem ho dal… Ale nijak sem na tom neulítl.
Kašpy : Takže jdeš spíš do chlastu ?
Šakal: Jo, to rozhodně…
Váňa : Zeptám se teda přímo… Říkalo se, že jsi se zničil chlastem, jak jsi na tom teď?
Šakal: (smích) Měl jsem nějaký problémy, ale už je to dobrý. Játra fungujou.
Váňa : A co ty drogy, první tři písničky z “Institutu” jsou prakticky o drogách a o sympatiích k nim…
Šakal: No jo no, bylo to tam.
Váňa : Takže teď je konec?
Šakal: Je to pryč.

Kašpy (ve snaze Šakala “nakopnout”) : Dáňo, dáš si kořku ?
Šakal: No…
Váňa : Já bych se teda spíš nejdřív najedl…
Kašpy : Dobře, tak časem… Pivko ještě třikrát, ne ?
Kašpy : Takže s Vlastou Henychem jste se nerozešli v dobrém… Takže už nejste přátelé ?
Šakal: Ani ne. A dost mi vadí, že Izaiáš zpívá mou skladbu “Chcípni o kus dál”…
Váňa : Po odchodu jsi založil Daniels a proskakovaly zprávy o obnovení Faty Morgány…
Šakal: Ne, nad tím jsem nepřemýšlel…
Kašpy : Šakale, fernet ?
Číšník : …citrus…
Váňa : Dejte si, já do toho nejdu…
Kašpy : Tak jeden obyč a jeden citrus…

Kašpy (po chvíli) : Je to lepší ?
Šakal: No rozhodně…
(Zadařilo se ! Dáňa po kořalce viditelně ožil… – pozn. Kašpy) Váňa : A teď jsi pověsil kytaru na hřebík ?
Šakal: Ani náhodou. Momentálně skládám, skládám, skládám… A povím ti jednu perličku. Složil jsem “Chcípni o kus dál II”… (Šakal odříkal text)
Váňa : Mně by ještě zajímalo, proč místo Hereše přišel Kohout ?
Šakal: Protože Ota se nějak naštval, že jsem převzal jeho žezlo… Jinak nevím…
Kašpy : Vlasta přece říkal, že Hereš na to pak už sral, po vojně…
Váňa : Jak je možný, že zrovna Törru se za komunistů podařilo natočit klip “Kladivo na čarodějnice” ?
Šakal: To byla strašná náhoda, fakt, náhoda.
Kašpy : Pavle, kde máš tu svou ženskou ?
Váňa : Nevím, je někde venku…
Kašpy : No, ona si tě jistě najde, až bude chtít… Jestli ovšem nešla do auta. Abychom pak nehledali my ji…
Šakal: Vem si cigáro…
Kašpy : Díky, já ještě mám…

Kašpy : ...”Lady Madelaine”, “Král Mor”, “Předčasný pohřeb”… To je Edgar Allan Poe. Proč ?
Šakal: (smích) Na to už se mě ptalo spoustu lidí... Mám asi stejný myšlení jako Poe. Jsem takový jeho převtělení…
(Když tak Dáňu pozoruju, musím mu dát za pravdu… – pozn. Kašpy)
Kašpy : Tvůj rukopis je na skladbách znát a proto by mě zajímalo, jestli i nadále tvoříš ve stejným duchu ?
Šakal: Jo, je to stejný, pořád to píše Švarc…
Váňa : Máš nějaký ambice protlačit ven novej materiál ?
Šakal: Mám, ale je to všechno o penězích a já dělám hudbu pro fanoušky, mě prachy nezajímaj.
Váňa : Ale přesto, můžeme se dočkat nějaký nový tvorby na nosiči ?
Šakal: Myslím že jo, je to tak na šedesát procent.

Kašpy : …ještě tři…

Váňa : Může být tím hnacím motivem i to, že chceš na truc dokázat celýmu Törru, že jsi lepší?
Šakal: Ano… A chtěl bych říct, že když se koukneš do bookletu, tak tam je hudba a texty Henych, Šakal…
Kašpy : Myslíš teda i u skladeb, co jsi dělal jenom ty ?
Šakal: Jo, a s prachama je to na hovno…
Váňa : Mám tomu rozumět, že třeba z celýho Gallery jsi neviděl ani halíř ? Něco jsem slyšel…
Šakal: Ani halíř. CD mi poslali, na peníze zapomněli…

Váňa : A co kdyby ti Henych teď znovu nabídl místo v Törru ?
Šakal: (dlouhé přemýšlení…) Asi ne.
Kašpy : Já bych ti teda jedno cigáro sebral… Už došly…
Šakal: Jasně, ber…
Váňa : Jak trávíš volný čas? Skládáš, chodíš na pivo...?
Šakal: Jak momentálně já trávím volný čas? Moc hezká otázka… Momentálně svůj volný čas trávím tak, že dávám dohromady bydlení, aby ho mohla moje máma prodat.
Váňa : Jsi optimista, nebo tě to všechno sere ?
Šakal: Jsem optimista, baví mě to tady, hrozně.
Váňa : Máš kromě Daniels nějakou jinou kapelu ? Slyšel jsem něco o Lysien…
Šakal: (smích) My se teď hádáme, jakej by to mělo mít název, jestli Daniels, nebo Lysien, a nebo nějakej jinej. Prozradím vám, že mám originál videoclipu “Dávej mi co chceš” s veškerejma právama a kdybyste věděli, kde se to může dát k dispozici, tak mi dejte vědět.
Váňa : Co tvůj hlas ? Vždycky byl nezaměnitelnej, změnil se od doby Törru ?
Šakal: Ani náhodou, kdepak, jako zamlada.

Kašpy : UG scénu sleduješ ? Jaký kapely se ti líbí ?
Šakal: Motörhead. A z českejch ? “Kůže vítr, lejno prach, stejně jednou v prachu lehnou”, Mimikry (smích) To je sranda.
Váňa : Jak jsi na tom ve vztahu s ostatníma hudebníkama, jsi s nima v kontaktu ?
Šakal: Nejsem, obrátili se ke mě zády.
Váňa : Jak to působí ? Spíš by rockeři měli držet při sobě…
Šakal: To neplatí.
Váňa : Máš tedy nějaký kámoše na který se můžeš spolehnout?
Šakal: Jo mám, hodně málo, ale jsou.

Kašpy : …obyč a citrus a Petry…

Váňa : Co clip “Vzpomínky na život” ? Čí to byl nápad ho udělat takhle?
Šakal: Vlasta Henych měl nápad udělat ho v Koněpruskejch jeskyních. Měli jsme na to scénáristu a ten, když mě viděl, tak řekl : “To je on !” A pak, že ať to udělám, jak já chci. Tak jsem se nalíčil a šel do toho…
Kašpy : Když už jsme u toho vzhledu… Vaše image byla vždy výrazná. Vlasta říkal, že jmenovitě ty sis dokonce sám šil hadry...
Šakal: Jo.
Kašpy : A co dneska, taky jedeš na image, když hraješ ?
Šakal: Jo, pořád, to je jasný.

Kašpy : Dáme ještě pivo ?
Váňa : Kašpy, to bude moje poslední, už mám fakt hlad…
Šakal: Tahle hospoda na jídlo moc není… Bych vás vzal jinam…

Váňa : Jak se žije s pocitem, že jsi jedním z nejvýraznějších hudebníků metalu u nás ?
Šakal: (smích) No pěkně, já nevím… Když někam přijdu, lidi po mně koukají a já slyším : “Švarc, to je Švarc, jo, je to on, on ještě nechcíp ?” A všichni se po mě ohlíží. Ne, že by za mnou někdo přišel a řekl “Čau Dáňo, pojď si dát pivo”, jenom ty kecy po straně… Je to nepříjemný, ale aspoň potěší, že nezapomněli.
Kašpy : Mám pocit, že jak Törr vydal poslední desku, tak že to už není starej Törr, že tam není znát právě ten Švarc…
Šakal: Není, a lidi to ví.
Váňa : Nenapadlo tě třeba, že bys vzal muzikanty na turné, kde by se hrály jen skladby Törru, které jsi dělal ?
Šakal: Ty skladby hraje Törr. Já jsem schopen skládat další a hodnotnější písně, než abych se snížil k tomu, abych hrál písně někoho jinýho. To bych neudělal. (Dáňa odříkal několik textů)
Váňa : Máš teda nějakou svojí hrdost ?
Šakal: Hodně velkou…
Váňa : Jak často vlastně cvičíš na kytaru?
Šakal: Čtyři hodiny, denně čtyři hodiny a prsty mi stále slouží. To jediný ještě umím. Vlastně jsem nikdy nic jinýho ani nedělal, než hrál. A ještě něco udělám, aby teda lidi viděli, že Švarc je pořád tady a že ještě nechcíp…

…a následoval přesun do podniku se slušnou kuchyní, kde jsme všichni kromě Daniela, poukazujícího na to, že jí jen jednou denně, a to na noc, a že hlad je stejně převlečená žízeň, naplnili své žaludky poměrně kvalitní stravou; ještě předtím však Dáňa zašel domů pro několik svých starších fotografií, které nám posléze věnoval. Po jídle následovala další fernetová smršť, jíž se nyní částečně zúčastnil i předtím se upejpající Váňa; případné pokračování v souvislém rozhovoru bylo by tedy poněkud problematičtější, nehledě na to, že již beztak došlo k vyčerpání myslitelných témat a koneckonců i účastníků konverzace… Po zakončení konzumace možná až nadměrné a nezbytném pořízení několika fotografií jsme s Váňou ve stavu lehce alkoholizovaném vyrazili směrem k naší stověžaté matičce…a za námi zůstala Plzeň a v ní osamělý, samotářský a temný podivín, který v naší tvrdé muzice kdysi něco znamenal…obstaravatel pohřbů Daniel Šakal Švarc…

V zajetí vlků
Ve mně krev koluje vždy směrem k tulákům
úderem svobody a vlčích tesáků
panenské vibrace, taneční kreace
posmrtné seance a život bez šance
Vlčí stopou sám sobě rychlým stínem
hlavu sťatou, stávám se podivínem
Ve mně krev koluje v panenských vibracích
a světu vzdoruji v životě bez šancí
vlčí stopou sám sobě rychlým stínem
hlavu sťatou, stávám se podivínem.