Finské vydavatelství Firebox Records má při tvorbě svého dnes již poměrně rozvinutého portfolia v některých ohledech velmi šťastnou ruku, což v případě domácích SWALLOW THE SUN platí takřka dvojnásob. Poměrně zajímavý je také fakt, že singlem „Forgive Her…“ z aktuálního alba obsadila kapela již týden po vydání čtvrté místo tamního žebříčku Top 20 a tuto pozici dokázala po šest neděl udržet.

Podobně jako mnohá další seskupení ve stáji Firebox, také SWALLOW THE SUN upsali svou duši zasmušilým obrazům plným smutnění a melancholického rozjímání, nicméně jejich pojetí doom metalu se zdaleka vyhýbá dnešním dvěma nejmarkantnějším protipólům – na jedné straně pomalému a bolestnému repetitivnímu truchlení (PANTHEIST, SHAPE OF DESPAIR) a na straně druhé přeslazenosti a pochybnému patosu. Jakkoliv stojí Finové někde uprostřed, snažíce se tak o harmonii obou výše zmíněných poloh, jejich tvorba pak v prvním plánu poměrně explicitně odkazuje především na hudební postupy reprezentované např. MY DYING BRIDE, aniž by výsledkem bylo prázdné epigonství či projev plný archaismů.

Na více než hodinové ploše Finové rozhodně nenudí a smysl pro barvitost a nápaditost motivů a kompozic jako takových jim nelze upřít. SWALLOW THE SUN staví na průrazných a čitelných kytarách, jejichž melodické linky vkusně podpořené klávesami lehce oplétají jednotlivé kompozice. Každá ze skladeb oplývá proměnlivostí dostatečně silných a zapamatovatelných melodických celků, které i na ploše deseti minut dokáží spolehlivě udržet vaši pozornost. Hudebníci velmi přirozeně přechází od hutných kytarových hradeb do jemných akustických pasáží, podpořených piánem a čistým zpěvem, který tu a tam nahrazuje hluboký hrdelní řev či „havraní“ hlas (např. „Gloom, Beauty And Despair“, která v úvodu svou rozvláčností a zasněností evokuje nálady italských NOVEMBRE) a nelekají se ani svižnějších okamžiků a několika bolestí prostoupených výpadů („Fragile“).  Všechny nástroje jsou využity velmi účelně a s drobnými technickými finesami se na hony vzdalují monotónní repetici.

SWALLOW THE SUN představují velmi příjemnou a výrazně atmosférickou opozici mnoha pravověrným stoupencům žánru, aniž by ovšem popírali svoje kořeny a východiska. Finové nemají ambice objevovat nové, netušené horizonty, ale těm již dobře známým dokáží vtisknout svůj vlastní tvar. Silné melodie, romantizující nálady, nevtíravá melancholie – vše je trefeno s citem pro vkus bez prvoplánové podbízivosti. Příjemně znějící a poslouchatelné album, které je jako stvořené k podzimnímu rozjímání.