Finsko bylo na samém počátku osmdesátých let zemí pro rockovou muziku velmi netradiční, exotickou a fakt, že se tenkrát několika dvacetiletým klukům podařil hudební průlom nejen na Britských ostrovech, ale i v zámoří a hlavně Japonsku, považuji za husarský kousek. Kapela HANOI ROCKS se díky své sice krátké (pokud pomineme sólové projekty a současný velký comeback a zaměříme se na starou éru), ale o to intenzivnější dráze, na jejímž  konci byla tragédie, stala doslova kultem a vzorem jak pro většinu současných skandinávských rock´n´rollových formací v čele s BACKYARD BABIES, THE HELLACOPTERS a HARDCORE SUPERSTAR, tak pro mnoho před 15ti lety slavných kalifornských rockových kapel jako GUNS N´ROSES a L.A.GUNS.

Rock´n´rollová romance počala v roce 1980, kdy čtyři kluci z Helsinek zatoužili po založení kapely, jejíž tvorba by v sobě spojila post-punkovou údernost THE DAMNED, rockovou profláklost ROLLING STONES a romantické postoje soudobých popových kapel. Byli to zpěvák, showman, příležitostný hráč na saxofon a zejména idol dívek a žen Michael Monroe (vlastním jménem Matti Fagerholm), kytarový střelec a talentovaný skladatel Andy McCoy (vl. jm. Antti Hulkko), kterému sekundoval druhý kytarista Nasty Suicide (vl. jm. Jan Stenfors) a samozřejmě baskytarista a benjamínek Sam Yaffa (alias Sami Takamaki). Sestavu v prvních dvou letech existence podporoval od bicí soupravy Švéd Gyp Cassino. Divoké koncerty, frankeinsteinovská image a zejména nesporný hudební talent jim zakrátko vynesl skvělé reference nejen ve Skandinávii, ale i v anglo-americkém světě. První album „Bangkok Shocks, Saigon Shakes, Hanoi Rocks“ z roku 1981 bylo lahůdkovou ukázkou soudobého romantikou i punkem načichlého půlnočního street rocku. Oproti mnoha tehdejším podstatně více vyzdvihovaným britským kapelám působí deska svěže, ostře a tak nějak zajímavěji. Přesto kapela stále přežívá v nuzných podmínkách na předměstí Stockholmu, který si mezi tím zvolila za své útočiště. Album bylo vzápětí následováno o něco slabší dvojkou „Oriental Beat“ a výběrem prvních singlů „Self Destruction Blues“. Počínaje rokem 1983 se však začaly dít velké věci. Nejdříve kapela vyráží na britské klubové turné spolu s post punk/gotickou kapelou LORDS OF THE NEW CHURCH, jejíž členové se rekrutovali z řad punkových legend SHAM 69, THE DAMNED a DEAD BOYS, a kteří neměli k tvrdým drogám nikdy daleko. Navíc na zmíněném vražedném turné se k HANOI ROCKS jako nový právoplatný bubeník připojuje charismatický rebel a nezadržitelný chuligán Nicholas „Razzle“ Dingley, který si jak se svými spoluhráči, tak s kolegy z LORDS velmi rozuměl. Razzle nebyl virtuóz, ale jeho životní styl „Live Fast, Die Young“ kapele velmi slušel. Faktem zůstává, že zmíněné turné katapultovalo HANOI ROCKS mezi kapely plné příslibů a nejočekávanější akvizice tehdejší britské rockové ligy. Jako první sáhla po HANOI ROCKS tehdejší mamutí vydavatelská společnost CBS, se kterou uzavřeli lukrativní kontrakt na tři alba. Nové album „Back To Mystery City“ (první pro CBS) splnilo očekávání do něj vkládaná a stalo se v Británii, Skandinávii a zejména v Japonsku velmi úspěšným. Dosud nejtvrdší a nejkompaktnější nahrávka obsahovala například ostré palby „Malibu Beach Nightmare“, „Mental Beat“ nebo romantický duet „Until I Get You“ ozdobený Michaelovým kocovinově znějícím saxofonem, který jakoby nostalgicky vítal blížící se mrazivý rozbřesk. V roce 1984 vychází na dlouho poslední a nejslavnější nahrávka „Two Steps From The Move“, tentokrát jako dvojalbum obsahující jak nové skladby, které jsou zřejmě těmi doposud nejlepšími (hitovka „Boulevard Of Broken Dreams“, znamenitá cover verze CREDENCE CLEARWATER REVIVAL - „Up Around The Bend“, vysoko rychlostní palba „High School“, nostalgické skladby „Don´t Ever Leave Me“ a „Million Miles Away“), tak záznam koncertu z předchozího britského turné. Na sklonku zmíněného roku absolvují HANOI ROCKS jak fantastické japonské turné, kde způsobují doslova histerii (mají tam dodnes statut polobohů), tak americké turné spolu s MOTLEY CRUE, které předčasně ukončila tragická událost. Jako support tehdejších čerstvých hvězdiček z L.A. – glamových desperátů MOTLEY CRUE – jsou HANOI ROCKS na vrcholu zájmu a hovoří se o nich jako o největší glam/rock’n‘rollové naději. Pak však přichází osudný 17. prosinec 1984, kdy po jednom z pokoncertních mejdanů usedá opilý zpěvák MOTLEY CRUE Vince Neil za volant svého zánovního Ferrari a spolu s ním také řádně naložený bubeník HANOI ROCKS Razzle. Asi po kilometru jízdy nezvládá Vince Neil v  zatáčce řízení a nic už nezabrání prudkému nárazu do téměř protijedoucích vozidel. Výsledek je šokující – bubeník  HANOI ROCKS Nicholas „Razzle“ Dingley nehodu nepřežil. Zdrcená kapela ihned odjíždí do Evropy. Vince Neila poté právníci doslova vysekali z kriminálu. Vyvázl s podmínkou a roční povinností přednášet o škodlivosti alkoholu na kalifornských univerzitách. Po tragické události se sice HANOI ROCKS ještě zhruba rok pokouší hrát, ale sami cítí, že už to zkrátka není to pravé. Najednou má každý trochu jinou představu o dalším směřování, a tak se v roce 1985 na dlouhých 18 let rozcházejí, aby se každý mohl věnovat vlastní muzice.

Zatímco kytarista Andy McCoy v průběhu dalších 15ti let spolupracuje s kolegou Nasty Suicidem na kapele SUICIDE TWINS, vypomáhá kapele CHERRY BOMBZ a natáčí několik povedených sólových alb, jeho protipól frontman Michael Monroe uskutečnil několik projektů a sólových alb, ať už vlastních skladeb nebo cover verzí oblíbených punkových kapel, z nichž nejúspěšnější nahrávkou je ta, jež je výsledkem jeho krátkého pobytu v Kalifornii. Nahrávka má název „Not Fakin´It“ a vychází v roce 1989. Mezi hosty se na ní objeví i samotný frontman GUNS N´ROSES Axl Rose. Michael Monroe na oplátku hostuje v několika skladbách slavného dvojalba GUNS N´ROSES – „Use Your Illusion“ z roku 1991. V roce 1992 spatří světlo světa album „Attitude Adjustment“ kapely JERUSALEM SLIM, ve které vedle Monroea působí i Steve Stevens, kytarista od Billyho Idola. Tato formace však nemá dlouhého trvání. Když pak v roce 1994 Michael Monroe v New Yorku zakládá nový projekt DEMOLITION 23 ostavující legendární průkopnickou punk/hc formaci z  klubu C.B.G.B. - DEAD BOYS spolu s bývalými členy HANOI ROCKS Nasty Suicidem a Samem Yaffou, mezi fanoušky se po devíti letech poprvé spekuluje o možném reunionu. Ten se ovšem prozatím nekoná a  po eponymním debutu se Michael Monroe z New Yorku stěhuje zpět do Finska. Jeho další dvě sólové desky „Peace Of Mind“ (96) a „Life Gets You Dirty“ (99) si však rozhodně zaslouží pozornost všech příznivců kvalitního punkem šmrnclého rock´n´rollu. Ať už jde o hudební příznivce seznámené s tvorbou HANOI ROCKS či nikoliv. Jde sice o materiál, syrovější, ostřejší, prostší romantických vyhrávek, známých z tvorby 80-tých let, ale pořád velmi kvalitní.

V roce 2003 však konečně dochází k dlouho očekávanému reunionu HANOI ROCKS, který zahajuje velmi úspěšné skandinávské turné, následované comebackovým albem „12 Shots On The Rocks“. V sestavě sice už chybí Nasty Suicide i Sam Yaffa, kteří se rozhodli věnovat se raději vlastní civilní profesi (Nasty Suicide alias Jan Stenfors například ve Finsku dostudoval lékařskou fakultu a v současnosti vede v Helsinkách soukromou lékárnu), ale spolupráci hlavního dua Andy McCoy / Michael Monroe již nic nestojí v cestě. Kapela funguje zejména koncertně, jelikož první album přece jen o něco zaostává za původní tvorbou. Loni přichází do HANOI ROCKS posila v podobě dvojice známé z švédské funk/street rockové legendy přelomu osmdesátých a devadesátých let kapely ELECTRIC BOYS, a sice kytarista Conny Bloom a baskytarista Andy „A.C.“ Christell, kteří s HANOI ROCKS objedou na jaře 2005 velmi úspěšné evropské turné. V těchto dnech vychází druhé a o mnoho kvalitnější post-comebackové album „Another Hostile Takeover“, o kterém se dozvíte více v naší recenzi.