PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jeden z nejmladších death metalových spolků této bezvýznamné planety, jejíž půda je prostoupena krví barbarských bojovníků a vzduch nasycen bratrovražednou nenávistí, by vám rád svým druhým řadovým počinem nainjektoval řádnou porci svých nihilistických orgasmů přímo do vaší nicotné nervové tkáně, jež bude systematicky naplňovat mysl depresivními vizemi megatunové tíhy. Vězte, že průměrný věk všech členů této polské chrtí smečky byl v době založení, tedy v roce 1997, pouhých a neuvěřitelných 14 let! Tito deathem nasáklí teenageři nového metalového pokolení však urazili od svých prvotních nahrávek řádný kus cesty, bohatě protkaný zodpovědnými návštěvami hudební školy, aby se nakonec chopili svých drahocenných, krví i potem potřísněných, nástrojů a započali svým neutuchajícím umem vymazávat z otevřeného boje o císařský deathový trůn nejednu smrtonosnou družinu.
Blitzkrieg, který od první sekundy demoluje organické součásti vašeho metaluchtivého těla, je přesně tou pravou, precizní a časovanou náloží, před kterou se neubráníte po celou dobu trvání nahrávky, jež se vešla téměř na chlup přesně do 35 minut.Jako dokonale obrněný a nezničitelný tank se hrne tato polská horda kupředu se svou hrdou, hutnou a dokonale precizní rytmikou.Technická stabilita a vyváženost hudebních intencí jednotlivých členů souboru je natolik šokující, že jen stěží přijmete fakt jejich současného věku.Technický death metal je v tomto případě skutečně tím pravým termínem.Ve smrtelném hávu zabalená brutalita vás bude nutit k ukončení destrukce vaší identity, ale zcela jistě se přistihnete, i přes rozpadající se hudební aparaturu pod puntičkářskými údery bicmana Vitka, že toto přesně pracující soukolí ukončí vaší hypnotizaci teprve až posledním záškubem repro-soustavy.
Mohutná energie celé kompozice, stavěné na učebnicových základech polské death metalové školy, je umocněna především zručností a hráčskou dovedností členů Decapitated.Strojově přesné kytarové exploze jsou spolu s bořícím zvukem basy podporovány nepříčetnou bicí soupravou a tento nekončící proud se ne a ne zastavit.A když už pomalu nezvládáte nával těchto elektrických šoků, dostaví se neočekávané přerušení perkusí a vyvalí se na vás riffující kytarové běsnění.Při dalším návalu již takovýto ďábelský manévr očekáváte.Jaké je však vaše překvapení, když neviditelný semafor vystaví stopku protentokrát kytarovým partům a bubeníkovy rychlé ruce dokážou, že si také zaslouží samostatný výpad.Mistrně zvládnutá kytarová sóla jsou pak jen onou pověstnou sladkou třešničkou, jakkoliv je tato deathová odrůda spíše jedovatě nakažlivá.Čím déle nahrávku poslouchám, tím větší mám pocit, že mnoho slavných metalových, respektive hard-rockových „staříků“ pyšnících se svými hráčskými dispozicemi (a žijících převážně ze slávy dob dávno minulých) by již při prvním poslechu „Nihility“ prodalo své instrumenty do nejbližšího bazaru a věnovalo se činnostem méně náročným.Vždyť ani poslední člen kapely, hrající na nástroj ze všech nejcennější, tedy vlastní hrdlo, nezaostává za svými kolegy a svým agresivním vokálem spoludotváří infernální zkázu tohoto všebořícího díla.
Death metalová vichřice utichla.Využiji chvilky propastného ticha, abych vás ještě před znovuotevřením pekelné brány seznámil s celkovou tváří alba „Nihility“.Prvotina, honosící se názvem „Winds Of Creation“ byla, a stále je, hodně přirovnávána k polské stálici Vader.Nebylo se taky čemu divit, neboť o produkci se nestaral nikdo jiný, než Piotr Wiwczarek, jehož rukopis je na tomto debutu hodně čitelný.Tentokrát však budete mít co dělat, abyste našli větší souvislost se „soundem“ vaderovského ražení.Ba co víc, Vader se budou muset zatraceně „otáčet“ se svým novým albem „Revelations“, aby se nestalo, že žáci předčí učitele … Déle vás však zdržovat nebudu, rychlík do horoucího pekla už má opět otevřeny dveře, stačí jen nastoupit a Decapitated už dokonají dílo zkázy …..
8,5 / 10
1. Pefrect Dehumanisation (The Answer?)
2. Eternity Too Short
3. Mother War
4. Nihility (Anti-Human Manifesto)
5. Names
6. Spheres Of Madness
7. Babylon´s Pride
8. Symetry Of Zero
9. Suffer The Children (NAPALM DEATH cover)
Carnival Is Forever (2011)
Live At The Rescue Rooms (DVD) (2009)
Human's Dust (DVD) (2008)
Tribute To Vitek (Compilation) (2007)
Live Nottingham 20 Dec 2004 (Live) (2006)
Organic Hallucinosis (2006)
The Negation (2004)
Nihility (2002)
Winds Of Creation (2000)
Polish Assault (split s YATTERING, LOST SOUL a DAMNABLE) (2000)
The First Damned (compilation) (2000)
The Eye Of Horus (demo) (1998)
Cemeteral Gardens (demo) (1997)
Zdálo by se, že Polsko se svými mamuty Vader a stovkami jejich více či méně plagiátorských nohsledů už v deathmetalu nemůže přinést nic moc nového. Omyl. Potřeba neustálé změny a konfliktu ve zdánlivém řádu věcí pohnula ledy strnulosti a stvořila „NICOTU“… Decapitated odhalili nové dimenze zdánlivě vyčerpaného vzorce. Na základních kamenech Morbid Angel a Vader vystavěli další z pilířů deathmetalu, pevný v základech a prchavě proměnlivý ve své životné dravosti. Jen těžko se mi vyjadřuje překvapení, jaké se mě zmocnilo při poslechu téhle desky a ještě více po následném náhledu do jejího myšlenkového pozadí. Nihility je ztělesněním moderního pojetí klasického deathmetalu – osvědčený a tradiční vzorec je zde předvedený s naprosto bezprecedentní svěžestí a instrumentální jistotou. Nedá mi to, abych se nezmínil o obrovském přínosu nového bubeníka, kterému je pouhých 18 let, ale hraje úplně skvěle – ne na efekt, ale jako fungující součást celku. Hudba dokonale ladí se svou myšlenkovou náplní, v níž se mísí manichejská dialektika s fascinací symetričností a dokonalou rozporností nuly. Skvělá a myšlenkově obsažná hudba, čistý a mohutný zvuk, výborný obal… skutečně komplexní deska. Příliš krátká věčnost. Přestože „měříme svět mírou naší slepoty“, tohle je v jistém smyslu dokonalé.
Je to nádhera, i když poslední deska podle mně i tomuhle nářezu nakopává prdel. To ale vlastně jen co do kvality zvukového hávu.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.