OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„DV-8“ od dvojice gréckych satanášov THOU ART LORD mi len tak preletela ušami a veľa toho vo mne nezanechala. Od novinky som teda očakával niečo obdobné a vlastne som to v konečnom dosledku aj dostal. Svoj materiál tvorcovia hrdo označujú ako death-satanic thrash, ktorý sa snaží priblížiť odkazu 80-tych rokov v tomto žánri, čo si zrejme každý vie prebrať sám.
A teda ak už to má byť ten jediný správny a pravý satanistický výplod minulého storočia, musí disponovať istými vlastnosťami. Jednou z prvých určite bude pravý undergroundový zvuk – teda plochý a drevný, sťaby zo skúšobne. To „Démonická Orgia“ spĺňa na 100%. Zvuk i aranže znejú skôr ako priemerne vydarený bootleg zo skúšobne, než poctivá štúdiová práca. Tým utrpela hlavne sekcia bicích, kde sa v rýchlejších partoch stráca rytmičák a kameňom úrazu bude aj zvučenie kopákov... ploché, ploché...
Jednoduchosť celkového konceptu pochádza zo snahy o archaickosť (alebo umeleckej neschopnosti?). Väčšina skladieb si tak vystačí s niekoľkými (dvomi-tromi) nosnými riffmi, ktoré sa ďalej výrazne opakujú. Logickým dôsledkom toho je fakt, že ak tieto nosné riffy nedisponujú silnými hudobnými nápadmi, pôsobí to prinajmenšom veľmi rozpačito. Keď v prvej polovici stopáže nachádzame známky celkom zaujímavého konceptu, tak v druhej polovici už dôjde aj na nejaké to vykrádanie a silnú sterilitu. Ak mám ten koncept priblížiť, tak je to skutočne vcelku svojsky (originálne) poňatá kombinácia blackových blastbeatov s rytmicky pomalšími thrashovými, prípadne deathovými riffimi a nejakými tými sólami. Povinnosťou je štekaný vokál, prípadne nejaké tie reči okolo toho, spojené s trochou samplov. Ak by som mal vypichnúť skladbu, kde sa tieto atribúty podarilo skĺbiť do pútavej podoby, tak to bude „He, The Great Worm“ a do istej miery jej predchodcovia v trackliste. Ďalej už toho veľa zaujímavého nenachádzam, okrem nudy a tony pseudotemných klišé v textoch.
Ak vo finále zrátame všetky pozitíva a negatíva, tak dostaneme priemerne vyrovnanú bilanciu. Za snahu o autentické vyznenie s miestami originálny hudobný koncept (ten ideový stojí za...) pridávam polbod.
Snaha o návrat do 80-tych rokov minulého storočia vyšla tak spolovice. Niektoré aspekty albumu môžu zaujať istou dávkou originality, inak však nájdete ozaj len pravý drevný death satanic thrash.
5,5 / 10
Sakis
- gitary, vokál
The Magus
- basgitara, vokály
Themis (hosť)
- bicie
1. Possesed/The Legion
2. Hecate Unveiled
3. An Apparition Of Vengeance
4. He, The Great Worm
5. The Gnostic Code
6. The Royal Invocation Of Adophis
7. Orgia Daemonicum
8. Necromantic
9. Satanic Aphorisms
10. Power From Hell
Orgia Daemonicum (2005)
DV8 (2003)
Apollyon (1995)
Eosforos (1994)
Split s ANCIENT RITES (EP) (1993)
Diabolou Archaes Legeones (EP) (1993)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Black Lotus Records / Metal Age
Stopáž: 36:19
Bez toho, aby som si pozrel zostavu mi to pripominalo obcas Rotting Christ, a fakt su tam ich clenovia. Za mna si splnili v ramci tychto starin to co bolo treba, viac od toho ani neocakavam. Naj. skladba: An Apparition Of Vengeance
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.