À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dalšími z početné řady vyznavačů léty prověřených hudebních postupů jsou američtí hardcoristé WALLS OF JERICHO. Zajímavou skutečností jejich existence je fakt, že za mikrofonem nestojí potetovaný vztekloun, ale příslušnice něžného pohlaví. Ačkoliv s tím něžným pohlavím bych byl opatrnější, protože jakmile Candace poprvé spustí stavidla svých hlasivek, jdou podobné myšlenky ihned do háje. WALLS OF JERICHO patří ke známým pojmům a i v Evropě se těší poměrně široké oblibě. Klasická forma hardcore se totiž ještě zdaleka nemá k odchodu do důchodu a kapel hrajících nekomplikovanou kytarovou řezničinu jakoby v poslední době spíše přibývalo.
Nenecháte-li se hned na začátku odradit nevzhledně vypadajícím obalem, dočkáte se kvalitně odvedené práce v oboru klasické hoblovačky. Je pravdou, že od doby, kdy jsme si na své džísky sháněli odznáčky s logem „Reign In Blood“ jsou už jaksi v nenávratnu, ale pokud stále nepohrdnete solidně zpracovanou x-tou variací na toto téma, pocit spokojenosti se musí dostavit. Samozřejmě, že v muzice WALLS OF JERICHO zní hlavně ozvěny klasických hc kapel jakou například SICK OF IT ALL, čili tu máme v podstatě thrash metal bez kytarových sól.
Asi nemá cenu neustále zdůrazňovat, že síla takovéto muziky se naplno projevuje hlavně v koncertním provedení. Někde v malém klubíku, kde je kontakt mezi kapelou a její fanoušky bezprostřední, se podobně nasraná produkce předvádí nejlépe. Pustíte-li si však předtím tuto desku, tak i ta má dostatek ostrých nábojů na to, aby vám rozstřílela váš příbytek. Mezi její hlavní devízy kromě kvalitního „hoblingu“ patří hlavně výtečný zvuk a pro mě kupodivu velmi solidní křik pěvule, který více než rozzuřenou ženskou připomene vzteklého chlapíka s vyšším hlasem. Svojí práci si solidně zvládá i rytmika a ač z mých slov vyplývá, že WALLS OF JERICHO hrají v podstatě jednoduchou a přímočarou muziku, je jasné, že k její atraktivitě nestačí jen udržet rytmus a zahrát pár ohraných riffů. Chce to mít i něco navíc a to, myslím, tahle kapela určitě má.
Nehledávate-li neustálou společnost různých hudebních badatelů, hračiček a vizionářů, určitě by vám tihle staromilci mohli přijít vhod. Pro mě WALLS OF JERICHO představují ideální možnost, jak si vypláchnout mozek poctivou hudební flákotou.
Nic nové pod sluncem, přesto velmi slušný old school HC/metal standard.
7 / 10
Aaron Ruby
- basa
Alexei Rodriguez
- bicí
Candace Kucsulain
- vokály
Chris Rawson
- kytara
Mike Hasty
- kytara
1. All Hail The Dead
2. There's No I In Fuck You
3. Little Piece Of Me
4. Another Anthem For The Hopeless
5. Revival Never Goes Out oO Style
6. Day And A Thousand Years
7. Through The Eyes Of A Dreamer
8. 1:43 Am
9. Jaded
10. Thanks For The Memories
11. More Life In The Monitors
12. Fixing Broken Hearts
13. To Be Continued...
With Devils Amongst Us All (2006)
All Hail The Dead (2004)
The Bound Feed The Gagged (2000)
A Day And A Thousand Years (MCD) (1999)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Truskill Records / Roadrunner
Stopáž: 35:05
Produkce: Mike Hasty
Studio: Cloud City Studios, Redford, Michigan (USA)
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.