PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejnovější deska německé kapely DIE HAPPY se svým vzhledem, zvukem a hudebním obsahem snaží přiblížit co nejvíce svému názvu. Tendence navrátit se k syrovějším kořenům (nebo se odpíchnout pro budoucnost s novým image) je patrná, aniž byste vůbec strčili disk do mechaniky. Asi jim někdo jednoho dne řekl: „Poslyšte, nezdá se vám, že už jste až moc vyměklí? Chtělo by to trochu připepřit!“. Asi tomu bylo jinak, ale je dobře, že k tomuto názoru dospěli. Poslední album „The Weight Of The Circumstances“ bylo přeci jenom už příliš navoněné, utahané a z větší části značně nevýrazné. Ostatně v jejich diskografii se stále drží na špici první „Supersonic Speed“, hlavně díky své energičnosti a emotivnosti hudebního projevu.
Ne, nemějte obavy, DIE HAPPY jsou stále na té samé vlně jako na posledních třech albech. Stále jde o melodický rock, do kterého se snaží importovat moderní prvky. Albu jako vždy dominuje hlas charismatické zpěvačky Marty Jandové, dcery nestora české rockové hudby Petra Jandy. Díky Martě se kapela také objevuje v Čechách (například dnes už pravidelné vystoupení na Masters Of Rock). Ostatně bez ní by tato kapela ztratila na zajímavosti, hudba byť příjemná, oddechová a zábavná, po hudební stránce však nijak invenční a ani na novém albu se do experimentu kapela nepustila. Oproti minulé desce změnili producenta a nyní jim na výrobě celého alba asistoval Udo Rinklin. Na „The Weight Of The Circumstances“ se jim o produkci staral tým zvaný Matrix, který se mimo jiné zabývá i výrobou materiálu pro americké popové hvězdičky a na výsledném zvuku se to projevilo. Album působilo příliš podbízivým dojmem a komerčním zaměřením. Na „Bitter To Better“ se DIE HAPPY neprezentují jen novou image, ale i neuhlazeným zvukem a uvolněným projevem, který přispívá k celkově pozitivnímu pocitu z nového alba. Ostřejší skladby, jako je „Big Big Trouble“, „Bitter To Better“, „If I Could Fly“, nebo (dle mého skromného názoru jasný hit alba) „Blood Cell Traffic Jam“ znějí skvěle a jakoby garážový kabát přidává na atraktivitě. Nebrání se vlivu současné zámořské scény namíchané se studiovou elektronickou úpravou („In Love“, „Love To Hate You“) a nechybí ani „srdceryvné“ balady.
Souhrnem lze tedy říci, že s „Bitter To Better“ DIE HAPPY s ničím novým nepřišli, přesto je to kvalitní album, které zní velmi přirozeně. Pokud jste si již dříve oblíbili tuto německo-českou kapelu, tak by nové album nemělo ujít vašemu zájmu. Jde o mírně nadprůměrné album, stojící někde mezi hard rockem a popem, ostatně jako celá tvorba DIE HAPPY.
Svým hudebním projevem se stále drží na úzké hraně, kde balancují mezi hard rockem a popem. Občas se příliš nakloní na jednu stranu, občas na druhou. Album jako celek však drží pohromadě a pokud se vám tahle česko-německá kapela líbí, „Bitter To Better“ vás nezklame.
5,5 / 10
Marta Jandová
- zpěv
Thorsten Mewes
- kytara
Ralph Rieker
- basa
Jürgen Stiehle
- bicí
1. Bitter To Better
2. In Love
3. Big Big Trouble
4. Perfect
5. Love To Hate You
6. I Am
7. Blood Cell Traffic Jam
8. Inside
9. If I Could Fly
10. Don´t Be Scared
11. Stranded
Bitter To Better (2005)
The Weight Of The Circumstances (2003)
Beautiful Morning (2002)
Supersonic Speed (2001)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Gun Records
Stopáž: 41:11
Produkce: Udo Rinklin
Studio: Audiostar, Tucan
Nikdy som tejto kapele moc nerozumel.Ale Guano bolo asi lepšie!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.