KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně tak jako v obyčejném životě, kdy se radost znenadání mění ve zklamání, vybledly jednou i pestré barvy Karmínového Vesmíru a namísto nostalgických hořkosladkých vzpomínek na rozverné skotačení pod Třemi Měsíci se do našich srdcí vkradla Beznaděj. Jako mávnutím kouzelného proutku ztratily všechny naše dny svůj význam a jejich dřívější krása se rozplynula v tisíce odstínů šedé nevýraznosti. Zůstali jsme osamoceni uprostřed noci, jen Ty, já a naše věčná společnice Prázdnota.
„Come night come all those things my dear
Come night come all those things you fear
Come night so comes your time to die“
Jen málokterá nahrávka zapadá do tísnivé atmosféry nejkrásnějšího z ročních období tak dokonale jako čtvrté řadové album švédských bolestínů LAKE OF TEARS. „Forever Autumn“ je jedním z mnoha důkazů, že k intenzivnímu prožívání sezóny padajícího listí netřeba výhradně surových doom metalových tryzen, netřeba utrápených kytar ani ubíjejícího rezignovaného štkaní. Vždyť mnohem hlubší zážitek z poslechu často nabízí nahrávka, která nemá z metalovou hudbou vůbec nic společného. „Věčný podzim“ nepotřebuje ke své odzbrojující přesvědčivosti ani gram depresivní hniloby, stojí pevně na čistě rockových základech a přesto (nebo spíše právě proto) se v jeho nitru skrývá daleko více emocí než v celé diskografii kdejakých doomových věrozvěstů.
„A little somewhere I go,
A little something I know
Where the sweetwaters flow
Reminds me of you“
Křehké a roztančené (a mimochodem opravdu překrásné) album „A Crimson Cosmos“ (1997) je posledním marným vzepjetím proti drtivému náporu pochmurných nálad, o dva roky později se břehy Jezera Slz již protrhnou a zhroutí se podobně jako se hroutí sny, o kterých si myslíme, že budou trvat věčně. Z rozhovorů bezprostředně po vydání „Forever Autumn“ se dozvídáme, že hlavním důvodem totální redukce optimismu byly vážné osobní problémy některých členů kapely. Čtveřice sympatických muzikantů však nezapomněla svoji vnitřní nepohodu před branami studia, naopak ji pevně uzamkla do svých nástrojů a beze zbytku zhmotnila do každého tónu nově vznikajícího alba. LAKE OF TEARS se s námi podělili o svojí bolest, o svoje nejintimnější interní prožitky. Melancholická symfonie rapsódů podzimu rezonuje nejmocněji v naléhavém úvodu „So Fell Autumn Rain“, v křehké titulní baladě a především v samotném závěru, kde po dobu více než osmi minut nepřetržitě vyzvání umíráček „To Blossom Blue“. To cello v rukou hostující Henriette Schack vyluzuje ponurou mollovou melodii, utrápený akordeon v pozadí už dávno rezignoval, zbyla jen tklivá španělská kytara a Daniel Brennare odevzdaně recitujíc do prázdna verše přetékající trápením a zmarem.
„Blinded by dawning so you would take me
Further away from the fall
Oh you told me I must never dream again
A true damnation you left me the pain“
Cesta do nitra „věčného podzimu“ není snadná, k plnému ztotožnění se z jeho obsahem zdaleka nestačí jen ranních mlh, pestrobarevného šatu přírody ni tichého šelestu umírajících listů v korunách stromů. Pravého poznání dojdete až se podzimní atmosféra rozhostí přímo ve vás, ve vašem srdci.
Cesta do nitra „věčného podzimu“ není snadná, k plnému ztotožnění se z jeho obsahem zdaleka nestačí jen ranních mlh, pestrobarevného šatu přírody ni tichého šelestu umírajících listů v korunách stromů. Pravého poznání dojdete až se podzimní atmosféra rozhostí přímo ve vás, ve vašem srdci.
Daniel Brennare
- zpěv, kytara
Mikael Larsson
- baskytara
Christian Saarinen
- klávesy
Johan Oudhuis
- bicí
hosté:
Bo Hulphers
- akordeon, flétna
Magnus Sahlgren
- sólová kytara
Henriette Schack
- cello
1. So Fell Autumn Rain
2. Hold On Tight
3. Forever Autumn
4. Pagan Wish
5. Otherwheres
6. The Homecoming
7. Come Night I Reign
8. Demon You / Lily Anne
9. To Blossom Blue
Moons And Mushrooms (2007)
Black Brick Road (2004)
Greatest Tears vol II (2004)
Greatest Tears vol I (2004)
The Neonai (2002)
Sorcerers (single) (2002)
Forever Autumn (1999)
A Crimson Cosmos (1997)
Lady Rosenred (single) (1997)
Headstones (1995)
Greater Art (1994)
Datum vydání: Úterý, 20. července 1999
Vydavatel: Black Mark Records
Stopáž: 45:21
Produkce: Ulf Wahlberg and LAKE OF TEARS
Studio: XTC-Studios (Stockholm)
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.