PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O slovenských PORTIKUS se svět (potažmo naše metalové město) dozvěděl v roce 2003, kdy světlo světa polaskalo jejich dvoupísňové promo. Jak vidno z Darkmoorova rozboru, jednalo se o nahrávku nadějnou a na československé poměry zdravě a zrale progresivní. Po zhruba dvou letech tu máme PORTIKUS zpět s kompletním albem, které nese název jedné z promo skladeb a představuje tolik kýžený přírůstek do rodiny prog metalových kapel CZ/SK scény...
Otázka je, zda PORTIKUS zúročili naděje, které do nich byly vkládány... Bohužel, v tomto bodě nemohu dát jednoznačnou odpověď, neboť „Virtual World“ není albem jednoznačným. Začneme-li u jeho předností, pak rozhodně na prvním místě musíme uvést instrumentální vyzrálost a suverenitu všech členů, s velkým důrazem položeným na výtečnou rytmiku. Už jen díky ní tahle nahrávka stojí za to a mezi všemi těmi rychlokvašenými heavy kvapíky se jedná o metalového grófa. S přihlédnutím k faktu, že PORTIKUS pěstují čistokrevný a nijak nekrášlený prog metal (možno snad hovořit i o technickém power metalu) je právě tato položka jedním ze zásadních bodů hodnocení desky.
Bohužel, nemůže být kritériem jediným. A tady nám poněkud začíná bujet první karbunkl na tváři Virtuálního světa... Jednotlivé písně jsou plné zvratů, dobrých výkonů, ale jaksi mi tu chybí výraznější melodický nápad, výrazná struktura, která by jednotlivé skladby dostatečně odlišila a zintenzivnila. Zejména úvod alba mi splývá do nepříliš záživného bloku a teprve někdy kolem šesté položky „Hell In Paradise“ začínám nacházet víc, než skvělé instrumentálno, obalující poněkud suchopárné kompozice. Nahrávka jednoznačně graduje v závěru, ve kterém je umístěn výborný titulní song (kolik udělá výraznější melodická linka!) a skvělé baladické odlehčení „Bank Of The Bloody River“, ve které nacházím smír i s vokální stránkou... Abych nesázel jablka sváru – Gabriel má velmi zajímavý hlas, který dokáže slušně spojit výšky s razancí (někdy i extrémnějšího rázu), ale skutečně mi příliš nevoní rozevláté vokální linky, plné prudkých skoků do vysokých rejstříků až falzetů. Zároveň je slyšet úporné zápolení s anglickou výslovností a intonací, která vokál poznamenává určitou dávkou nepřirozenosti – nicméně, tady je spousta místa pro vylepšení. Gabův zpěv je krom několika nepřesvědčivých pasáží (zejména v úvodu) i plný příslibů – např. při intenzivních výškách „Stained Virgin“ se mi na mysl dere Ray Adler a fenomenální ENGINE. Po opakovaných posleších tak vokální stránku neřadím ani mezi klady, ani mezi zápory, prostě jen stále nevím, kam s ní... Jsem zvědavý na pokračování.
Co dále? Slušný shaarkovský zvuk, který ale nenaděluje Virtuálnímu světu dostatek hutné zvukové energie, poměrně vydařené texty a koukatelná grafiky bookletu s nepříliš dobře čitelným fontem... Neříkám, že v PORTIKUS nevidím naději pro slovenský prog metal, jejich debut je tuzemským nadstandardem a doporučeníhodnou záležitostí. Ale ke „světovosti“ mu ještě pořádný kus chybí. Nemám však nejmenší obavu, že by nebylo v silách slovenských instrumentalistů tu vzdálenost překlenout. „Virtual World“ je kvalitní předmostí, nic víc, nic míň.
P.S. Rád bych se veřejně omluvil kapele za neúměrně dlouhou dobu recenzování. Mea culpa, mea maxima culpa.
Kvalitní prog metal slovenské provenience, kterému bohužel do světové ligy ještě hodně chybí. Nicméně ne tolik, aby člověk ztrácel naději.
6 / 10
Gabo Kertész
- vokály
Rolo Stehlo
- kytary
Peter Žíroš
- bicí
Alexander Papanecz
- basa
1. Lone Some Wolf
2. Shut Windows
3. Stained Virgin
4. Gate From Depression
5. Grizzle Of Your Cradle
6. Hell In Paradise
7. Golden Cage
8. Lost
9. The Pagan
10. Virtual World
11. Bank Of Bloody Rover
No ... ale prečo nie!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.