OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spojenectví CRIPPLE BASTARDS + Obscene Productions je stejně pevné jako tři Svatoplukovy pruty. Za kult, který se kolem této italské kapely vytvořil, můžeme poděkovat právě jejímu častému účinkování na letním festivalu Obscene Extreme, kde mají vždy velikou podporu rozdováděných fanoušků.
Přiznám se, že jsem tyhle chasníky měl hlavně za dobré pódiové baviče a studiové nahrávky jsem považoval jen za takovou znouzectnost vůči svým posluchačům. Novinka „Desperately Insensitive“ mě však přinutila tento postoj přehodnotit. Ačkoliv pojem novinka je poněkud zavádějící, protože nahrávka vznikla už v roce 2002, můžeme ji považovat za reprezentativní ukázku aktuální formy CRIPPLE BASTARDS. A ta se dá na základě slyšeného charakterizovat jako velmi solidní. Zvukově precizní nahrávce vévodí (kupodivu) grindcoreová výbušnost, zdobící kapelu od počátků její tvorby. Tu a tam se samozřejmě objeví vlivy punku, HC anebo crustu, jak už jsme u „bastardů“ za ta léta zvyklí. Posun vpřed však rozhodně zaznamenala produkce a celkové aranžmá skladeb, které na mě i přes svojí jednoduchou a přímočarou stavbu působí mnohem vyspělejším dojmem. Jakoby si kapela sama řekla, že se chce pohnout z místa směrem vpřed, ale zároveň nechce zradit tradice, na kterých staví. To se jí myslím do puntíku podařilo. Ve své zavedené linii se drží i politicky angažovaná lyrika, který však ruku v ruce s hudební složkou rovněž prošla procesem zrání. Dočkáme se i skladby se srbským textem pojmenované „Rak Ne Prestaje“, což, jak jistě uznáte, není u italské kapely zrovna obvyklé.
Má slova o pevném spojenectví CRIPPLE BASTARDS se svým vydavatelem a hlavně festivalem Obscene Extreme pak potvrzuje přiložený bonus, který tvoří záznam z vystoupení kapely právě na tomto festivalu v létě 2003. Na rozdíl od studiové nahrávky se jedná o ještě více přímočarou řežbu, přesně takovou, jakou její fanoušci požadují. Zvukově se jedná o velmi zdařilý počin. Rozhodně mnohem povedenější, než ten z DVD záznamu letošního ročníku.
V „Desperately Insensitive“ hledejte hlavně zkušenou práci mistrů svého oboru. Z mého pohledu určitě nejdospělejší deska CRIPPLE BASTARDS. Příznivcům žánru její koupi rozmlouvat rozhodně nehodlám!
7 / 10
Al Mazzotti
- bicí
Schintu The Wretched
- basa
Gulio The Bastard
- vokály
Der Komissar
- kytara
1. Fear In The Squats Of The Dead
2. When Immunities Fall
3. Carboard
4. Intravenous Love-Drip
5. O Dio A Prima Vista
6. Bomb ABC No Rio
7. The Mushroon Diarrhoea
8. Rak Ne Prestaje
9. Get Out And Bite Them
10. Be Separately Insensitive
11. Me & Her In A Microcosm Of Torture
12. Jurisdictions
13. Time Of The Vultures
14. Idiots Think Slower
15. I Hate Her
16. Inside Out
17. Being Ripped Off In 2002
18. Respect Or Death
19. Partner Della Convenienza
20. + Live At Obscene Extreme 2003
Nero In Metanstasi (2014)
Frammenti Di Vita (2010)
Variante Alla Morte (2008)
Desperately Insensitive (2003)
Almost Human (kompilácia) (2001)
Misantropo A Senso Unico (2000)
Your Lies In Check (1996)
Best Crimes (kompilácia) (1996)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 55:04
Produkce: Tommy Talamanca
Studio: Nadir Studios, Janov (Itálie)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.