GOD FORBID jsou skupinou, jejíž jméno se hodně často objevuje v souvislosti s novou vlnou amerického metalu, což není vlastně nic jiného než lavina především metalceorových skupin, které tu zcela nezakrytě, jindy pod rouškou různých kamufláží, využívají klasické především seversky thrashové, ale i deathové postupy, přičemž se většinou tváří jako tvrdé hardcorové partičky. Tím možná zcela nevědomky boří odvěké, dle mého názoru nesmyslné, hranice mezi metalem a hardcorem. Už jen z toho důvodu jsem ochoten tento trend ocenit, avšak nejsem ochoten přijímat NWOAHM jako samostatný styl, a tak i přesto, že jsou právě GOD FORBID stavěni na jednu úroveň třeba s takovými KILLSWITCH ENGAGE, SHADOWS FALL, AS I LAY DYING nebo CHIMAIRA, já tuhle skupinu vždy vnímal poněkud odlišně a již od desky „Reject The Sickness“ ji mám ve své soukromé „škatulkologii“ zařazenou jako technothrashovou partu.

Vždy jsem v hudbě těchto Američanů slyšel velmi dynamickou a údernou rytmiku a ostrá kytarová práce mi občas připomíná záseky FEAR FACTORY. Jisté neothrashové atributy v podobě vyššího podílu melodiky sice celkový dojem poněkud posouvají, ale GOD FORBID to dle mého názoru nikdy nepřehnali až tak moc, abych je mohl s klidným svědomím zařadit mezi metalcore, tam podle mě patří tak maximálně minulý počin „Gone Forever“, ze kterého je cítit jistá snaha přiblížení se současným trendům. Aktuální deska „IV: Constitution Of Treason“ ale ukazuje skupinu zase v trochu jiném světle. Na tomto svém již čtvrtém počinu totiž Američané tak trochu ignorují přirozený proud času a jako by se zčásti vraceli k čistější a přirozenější thrashové formě. Vnímám tuto skutečnost s jistými rozpaky, protože zcela otevřeně přiznávám, že současnou klasicky thrashovou scénu nepovažuji za příliš silnou. Přesto je mi velmi sympatický způsob, kterým tento styl pojímají právě GOD FORBID. Skupina si totiž zjevně ponechala hodně ze své technothrashově přesné a razantní rytmiky, studenou ostrost kytar z prvních dvou alb a metalcoreovou melodiku z minulé desky však vystřídala jistá živočišnější pudovost. O poznání výraznější zvuková stránka nahrává výsledné ostrosti soundu a zdůrazňuje thrashovou řezavost. Nejedná se prostě o žádné veselé popěvky pro náctileté Dyliny. A to i proto, že především v druhé části alba odskakuje skupina i do poněkud experimentálnějších poloh.

Základem je zde jasný thrashový koncept využívající plný rozsah poloh pro tento styl typických. Časté šikovné kombinování ostrých kytarových řezů a snad až vlezlých melodických refrénů připomene Švédy DARKANE, kteří alespoň pro mě tvoří současnou špičku tohoto stylu. Značně vysokým podílem melodických pasáží se dostává album do polohy hodně blízké i seveřanům SOILWORK a v šikovném skloubení melodiky a razantního thrashování se GOD FORBID svým známějším kolegům minimálně vyrovnají. Hitovky „Chains Of Humanity“ nebo „To The Fallen Hero“ by myslím SOILWORK brali všemi deseti. Ale GOD FORBID naštěstí nezůstávají u nějakého stylového plagiátorství a v druhé části alba se velmi lišácky rozhlíží i kousek okolo, a tak se například skladba „Under This Flag“ dostává částečně až kamsi do emocore-rockové roviny, a také „Welcome To The Apocalypse (Preamble)“ silně vybočuje do líně melancholické akustiky a houpající baladičnost je jako vytržená z repertoáru nějaké psychorockové partičky. I závěrečná perlička „Crucify Your Beliefs“ je velmi variabilním kouskem šikovně schovávajícím výše zmíněné přístupy pod pevný krunýř ostrých kytar. Kompenzace v podobě snad až příliš klasicky thrashově střižených „Into The Wasteland“ nebo „Constitution Of Treason“ naznačuje jistou obavu jít příliš razantně vpřed. Bitva za udržení si fanoušků však podle mě nesmí být na úkor hudební vize a vývoje, takže přeji skupině, aby se nebála přesekat jakékoli kořeny, které by jí mohly bránit v cestě vpřed.