TUBORG. Thrash metalový ambiciózní buldozer, který si hrne cestu českou kotlinkou, zkul již čtvrtý, ale prozatím asi nejzásadnější hudební počin své kariéry, se kterým se vydává dobývat slávu na tuzemských pódiích. Nutno podotknouti, že skupina je tvořena již zkušenými rockovými veterány, kteří však nepředkládají thrash metalový čajíček z osmdesátých let, ale snaží se o moderně znějící řízný, řádně podladěný hutný sound a musím dodat, že se jim to zčásti daří. Proč zčásti? Ačkoliv materiál rozhodně nezní archaicky, stěží bude konkurovat nastupující dravé generaci thrash-metal-corových matematiků, kteří v současnosti nekompromisně válcují metalový svět.

Ale zpět k tvorbě sokolovských TUBORG. Co jako první zaujme a potěší ucho posluchačovo je zvuk, pocházející ze studia Hacienda. Skupina působí jako dobře promazaný těžkotonážní stroj, který jede na plný výkon, po instrumentální stránce je vše brilantně řemeslně odvedené, zvláště bych vyzdvihnul bicí, kde se nejčastěji objeví nějaké to zajímavé místo. Kytarový dvojzápřah se samozřejmě neubrání občasnému onanování pražco-dostihového typu, nicméně nikterak přílišně pompézně okázalým způsobem, což kvituji s velkým povděkem. Co mi ne vždy sedne, je zachraptěně melodická poloha zpěvu, která ve výsledku působí ze všech elementů, ze kterých se CD skládá, nejméně profesionálním dojmem. Lyrická stránka nabízí pestrou sbírku témat od sociální kritiky, až k nostalgičtějším textům o plynutí času a stárnutí.

Ačkoliv je do alba napěchováno značné množství hudebních motivů, chybí mi tu opravdu silné pasáže, které by dokázaly upoutat a získat si moji stoprocentní pozornost. Samozřejmě se tu v instrumentaci najdou precizní části, zajímavé aranže, nicméně jsou ve velké míře zatíženy syndromem přetaveného železa. TUBORG zkrátka jistě a neochvějně kráčejí na již nesčetněkrát vyježděné metalové dálnici, nesnaží se ji nějak rozšiřovat, či hledat cesty neprošlapané. Občasné nepatrné žánrové odlehčení například ve formě sekaných deklamací v hopsavé „Už jdou“ album lehce provzdušní, nicméně zdaleka ne dost, aby celek vyvedly z určité monotónnosti dané žánrovými mantinely, které prozatím tvorbu skupiny uzamykají do cely, kde by mohla v budoucnu nepříjemně zatuchnout. TUBORG v dnešní době patří mezi přední klubové kapely svého žánru, to ovšem nic nemění na tom, že určitá otevřenost k jiným žánrům a tendence k experimentům by jejich tvorbu výrazně oživila a posunula kupředu, neboť v současném stavu se člověk při poslechu neubrání drobnému zívnutí.