Koncert dvou skupin, které vydávají pod nepříliš známým jihočeským labelem Free Dimensions a nezřídka objíždějí Evropu po boku skupin typu SABOT, příjemně zklidnil předvánoční shon. Tyto dva, tedy dvoubasový zápřah DEVEROVA CHYBA a instrumentální emo-rock C, doprovodila plzeňská garážově corová formace TERRYHO NOHA, která celý večer odstartovala. Poté, co se skupinou jmenovaný moderátor chopil mikrofonu a uvedl první skupinu večera, se klubem ihned rozezněl řádně obhroublý pub-core, dávající mi silně vzpomenout na techničtější verzi nestorů tuzemského HC NAŠROT z počátku devadesátých let. Set, ze kterého ponejvíce čišela nonšalantní uvolněnost a přirozenost, však velmi rychle uplynul a příliš ho neprodloužil ani lidmi vydupaný přídavek. Inu, čas svlažit hrdlo chmelovinou a připravit se na chvíle příští.

To se již na prknech zabydloval druhý hrající - kapela C. Táborský, původně tříčlenný projekt členů skupiny WAAVE rozšířený o klávesy, který se rychle etabloval do samostatné skupiny, se v současné době může pochlubit dvěma CD a stejně tak i několika turné po Evropě. Čistě instrumentální emo-rock koketující i s vlivy noise a taneční hudby rozhoupal mnohé posluchače. Na podiu zaujala hlavně postava kytaristy Patrika, který se svým nástrojem neustále na pódiu pohyboval s ležérní lehkostí jako sólista baletu národního divadla. Celkovému zvuku bohužel až nepříjemně vévodila kytara, která byla značně přeřvaná již z pódia. C nepoužívali mikrofonů a to ani k uvádění jednotlivých skladeb, jen zezačátku baskytarista nasucho do lidí houknul, že jsou „Céčka“ a jelo se zvesela dál. Více jak polovinu skladeb dobarvovaly klávesy, jež obsluhoval jeden z baskytaristů skupiny, která zakončovala celý večer.

Tou byl táborský baskytarový buldozer zvaný DEVEROVA CHYBA, který vznikl v roce 1997 z uskupení HODOUŠKOVA VINA tím, že kytarista Pepa Devera odjel na rok do USA a ostatní již nebavilo na něj čekat a tak si založili „boční projekt“, který rychle dosáhl většího věhlasu, nežli původní skupina. Název byl navíc nasnadě. Kapela se vyznačuje hlavně absencí elektrické kytary, celou ji v současnosti tvoří jen bubeník a dva baskytaristé, což je jistě poněkud nekonvenční složení. Ještě zvláštnější je i to, že obě basy jsou podobně nazvučené. V podobném projektu bych čekal, že jedna basa bude citelněji nabasovanější a druhá spíš vyvýškovanější a bude tak částečně zaskakovat roli kytary. Tady mají obě velmi plechový konkrétní a agresivní zvuk, což dělá z DEVEROVY CHYBY po zvukové stránce velmi lehce rozpoznatelné uskupení. Hudba absorbuje ponejvíce vlivy nekonvenčního technického punku a hard-coru, jediné co mi v uších na živo výrazněji vadilo byl zpěv, který byl mnohem tuctovější než instrumentální podklad. Ke konci setu byly konečně prolomeny ledy a z pohupujících přihlížejících jedinců se stali jedinci poskakující a zmítající se. Není tedy divu, že rozdováděný lid nechtěl DEVEROVU CHYBU jen tak pustit z podia a vykřičel si notný nášup.