PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Súčasná tvár AKERCOCKE musí byť šokom pre tých, čo si z ich tvorby pamätajú nanajvýš gýčové, satanistických klišé plné obaly debutu „Rape Of The Bastard Nazarene“ (!) a jeho nasledovníka „Goat Of Mendes“. Obsesia polonahými slečnami a kozami (tými rohatými zvieratami) týmto anglickým neznabohom zostala, aj keď sa presunula do útrob bookletu – na muziku však dávno idú z iného konca než hordy pomaľovaných strašiakov.
„Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone“ pokračuje tam, kde predošlá doska „Choronzon“ končí. AKERCOCKE sa darí mixovať švédsky aj americký death, black a nemálo progressových prvkov takým spôsobom, že celok pôsobí nesmierne homogénne, našľapane, „metalovo“, ale predsa dostatočne farebne a invenčne. Z druhého brehu Atlantiku sa tento rok to isté podarilo docieliť BETWEEN THE BURIED AND ME – aktuálne dosky práve týchto dvoch kapiel ukazujú, ako sa dá nevzdať razancie, energie i úcty k tradičným pilierom žánru a pritom neznieť smiešne, zastaralo či prvoplánovo. Už úvodná skladba „Verdelet“ je našľapanou deathmetalovou hobľovačkou zo starej školy – preloženou sólami a zjemnenou akustickými pasážami. Frontman Jason Mendonça plynule strieda ortodoxný growling, blackový škrekot i čistý spev, kričí, pýta sa a sám si odpovedá. Jedinou škvrnou na jeho prejave je fakt, že všetky polohy zvláda nanajvýš na 75% – growlingu chýba artikulácia (stačí porovnať s BLOODBATH), havranie krákanie a čistý spev sú v neutrálnom slova zmysle priemerné. Absolutórium si však zaslúži zbytok kapely; vražedný zvuk podčiarkuje účinok rafinovaného mixu tradičnej zemitosti vyšperkovanej početnými sólami, zmenami tempa (doslova z extrému do extrému) i rytmu. Nie nadarmo už raz spomínané slovo „progress“ stojí takmer pri každej zmienke o modernej fazóne AKERCOCKE. A aj keď v tomto prípade je inštrumentálna zdatnosť obetovaná na oltár celku, je zreteľná. Ako dôkazom poslúžia klávesy, ako správne nadávkované korenie zdanlivo neexistujúce a predsa esenciálne.
Jadrom nahrávky je už tretia skladba, „Shelter For The Sand“, vyše desať minút trvajúce defilé „dramatických“ schopností britských šľachticov. Viackrát spomínaná schopnosť začleniť myriády vplyvov i hráčskych techník do jedinej kompozície sa podieľa na až „soundtrackovom“ efekte (mimochodom, istú filmovosť cítiť zo štylizácie kapely i z fotografie na obale CD). Musím sa tak chtiac nechtiac vykrútiť z detailného popisu jednotlivých skladieb. Výnimku udelím len zlovestnej „Eyes Of Dawn“ (počkajte, kým Mendonça štekne: „Mal by som uplatniť moje právo na nenávisť!“) a záverečnej „Lex Talionis“. Pod latinským názvom pre zásadu „oko za oko, zub za zub“ sa skrýva čisto akustická, nádherná skladba inšpirovaná folklórom Albionu.
Sadnite si na húsenkovú dráhu s menom AKERCOCKE, nechajte sa besným psom Mendonçom povláčiť v prachu a hline a uvidíte. To, že táto štvorica rozsekala MORTICIAN na ich turné, nestratila sa na koncertoch s OPETH a ohromila (nielen) domácu tlač, skutočne nie je náhoda.
To, že táto štvorica rozsekala MORTICIAN na ich turné, nestratila sa na šnúre s OPETH a ohromila (nielen) domácu tlač skutočne nie je náhoda.
8,5 / 10
Jason Mendonça
- spev, gitara
Matt Wilcock
- gitara
Peter Theobald
- basgitara
David Gray
- bicie
1. Verdelet
2. Seduced
3. Shelter From The Sand
4. Eyes Of The Dawn
5. Abbadonna, Dying In The Sun
6. Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone
7. Intractable
8. Seraphs And Silence
9. The Penance
10. Lex Talionis
Renaissance in Extremis (2017)
Antichrist (2007)
Words That Go Unspoken, Deeds That Go Undone (2005)
Choronzon (2003)
The Goat Of Mendes (2001)
Rape Of The Bastard Nazarene (2000)
Datum vydání: Pondělí, 10. října 2005
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 48:05
Produkce: AKERCOCKE
Studio: Goat Of Mendes
Výrazná zmes hudobného extrémizmu synergicky spojeného s pochmúrnymi náladami v závanoch apokalyptickej epiky. Môj osobný top favorit minulého roku, precízne dotiahnutý po všetkých stránkach. A aj keď som túto kapelu spoznal až týmto albumom, radím ju k najvýraznejším zjavom na takzvanej post blackovej scéne.
Velmi dobré album. Neortodoxní přístup AKERCOCKE zasluhuje velikou pochvalu, protože jde ruku v ruce se skladatelskou invencí a zručností. Nejsme totiž svědky žádných násilných a samoúčelných protikladů. Vše je zde velmi dobře sladěno do jednoho funkčního a atraktivního celku. Přestože se v jinak sebejistém projevu kapely najde nějaká ta trhlinka, můžeme říci, že tohle je další z možných cest, jak obohatit stagnující metalový žánr.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.