Amerika s nástupem nového milénia jakoby opět objevovala metal. Chtě-nechtě se musím opakovat, ale psal jsem to už ve své recenzi posledního alba MASTODON a jsem nucen to znovu uvést i nyní. Mohutný metalový trend, který si vysloužil poměrně zavádějící nálepku NWOAHM (tento pojem už, věřím, není potřeba blíže rozebírat) s sebou přináší ohromnou záplavu kapel, na které si, jak už to u trendů chodí, za pár let vzpomenou jen zarytí archiváři.

Netroufám si tvrdit, jestli se tohle týká i pětice DEAD TO FALL z Chicaga, protože zvuk desky „Villainy & Virtue“ zase tak úplně do výše uvedené škatulky nespadá. Pravda, první pohled na fotografii kapely dává jasně najevo, o co tady půjde, ovšem první tóny úvodní skladby „Torn Self“ mě dokázaly vyvést z omylu. Tento mix hardcore a death metalu totiž nezní vůbec špatně. Hutné a masivní kytary, hluboko posazený vokál a hlavně po švédských riffech ani slechu. Ovšem časem i na ty dojde a je jasné, že na nějaké příliš velké překvapení si alespoň v tomto případě můžeme nechat zajít chuť. Ovšem hned druhá „Bastard Set Of Dreams“ zaútočí ještě nekompromisnějším způsobem, přičemž sypačka z prostřední části je zanedlouho vystřídána psychedelickým závěrem. Vynikající skladba, která dává naději, že z té řady průměrných amerických plagiátorů opět vystoupil jeden nadějný žák. Škoda jen, že v dalších kouscích DEAD TO FALL sázkou na jistotu v podobě několika tuctových a provařených pasáží ze své kreativity snad až příliš zbytečně slevují. Naštěstí jich není zase příliš mnoho na to, aby plamínek naděje v lepší zítřky úplně vyhasnul.

Čím tedy dokáže deska zaujmout? Jak již bylo řečeno hutný a válcující zvuk kytar (o produkci se postaral Eric Rachel v minulosti spolupracující například i s DILLINGER ESCAPE PLAN), nejeden podařený nápad a místy i náznak něčeho, čemu se říká atmosféra. Tedy atributy, o kterých si většina amerických rychlokvašek může nechat jen zdát. Na to, aby se DEAD TO FALL dali označit za trendovou kapelu jsou snad až příliš tvrdí, příliš sví a hlavně mimo hlavní proud NWOAHM. Ačkoliv většina kapel z katalogu Victory records sotvakdy dosáhne kvalit takových DARKEST HOUR (ke kterým by se DEAD TO FALL s troškou přitažení za vlasy dali přirovnat) či BETWEEN THE BURIED AND ME, těchto pět chlapíků si z mého pohledu alespoň na nic nehraje a když se jim zadaří, tak dokáží hrát i velmi dobrou muziku. Každopádně tomu ještě pořád něco chybí a pokud se DEAD TO FALL nepropadnou v zapomnění spolu s celým NWOAHM, můžou nám v budoucnu připravit ještě nejedno příjemné překvapení. Já se budu těšit.

PS: Zanedlouho se DEAD TO FALL hodlají za účelem pořízení následovníka „Villainy & Virtue" opět vypravit do studia.

CD k recenzi poskytli Day After records