BOLT THROWER jsou nepochybně legendou. O tom nemá nejmenší cenu polemizovat. Avšak musím přiznat, že mě celkový počet jejich příznivců, kteří se v mrazivý lednový večer sešli v Abatonu, velmi překvapil. Díky velmi dlouhé řadě návštěvníků čekajících před klubem se plánovaný začátek trošičku posunul a i přes několik minut strávených čekáním se nedá říct, že by pořadatelé něco podcenili. Zamrzelo snad jen to, že nebyl otevřen bar v přízemí, který je schopen pojmout dostatečný počet lidí na to, aby se nemuseli po celou dobu tísnit v koncertním sále.

Jako první se chopili svých nástrojů ti, kteří je z vystupujících kapel dle mého názoru umí používat nejlépe, resp. s nimi dokáží provádět nadmíru povedené kousky. Řeč je samozřejmě o německých NECROPHAGIST, kteří u nás koncertují poměrně často. Ovšem ani to nedokázalo zabránit tomu, abychom si opět plně nevychutnali jejich kytarové ekvilibristiky. Potěšující je hlavně fakt, že se kapela po zdravotních problémech Muhammeda Suiçmeze brzy vrátila na pódia a dokonce má v tomto směru i smělé plány čítající nadcházející červnové turné po Kanadě. Vraťme se ovšem zpět do Prahy, kde NECROPHAGIST předvedli na své poměry standardní (rozuměj vynikající) set a i když se musím přiznat, že na Brutal Assault-u v roce 2003 mě tato čtveřice dokázala strhnout mnohem více, stále byla radost je poslouchat. Death metalové riffy jako pavučiny protkané nezřídka monumentálními heavy metalovými sóly mají v živém provedení NECROPHAGIST velmi silné kouzlo, které se alespoň v mém případě na jejich studiových nahrávkách trošičku vytrácí. V každém případě tihle Němci nejsou rozhodně prototypem death metalové kapely pro nenáročný podpódiový headbanging. Jedná se hlavně o poslechovou a v rámci žánru fajnšmekerskou záležitost.

Jedinou neznámou pro mě byli NIGHTRAGE, od kterých jsem očekával spíše death metal klasického skandinávského střihu, aby však skutečnost byla poněkud jiná. Švédská pětice se vyžívá v thrash metalu ve stylu THE HAUNTED. Takže dominují ostré a sekané riffy, rychlá tempa a pochopitelně patřičně nabroušený vokál. Více než ke špičkovým krajanům bych NIGHTRAGE přirovnal spíše k dánským HATESPHERE, do jejichž kvalit jim však ještě stále něco chybí. Ovšem ani tak se nedá říct, že by vystoupení této kapely bylo špatné. Právě naopak! Nechyběl tomu ten správný náboj a nasazení. Tyto pozitivní atributy šly pak ruku v ruce s hudební kvalitou a upřímností projevu a to je myslím celkem solidní vklad do budoucna.

Přiznám, že mě celkem příjemně překvapili i američtí death metaloví veteráni MALEVOLENT CREATION, od jejichž vystoupení jsem očekával spíše nezáživnou nudu v duchu jejich posledních studiových alb. Těžko jim teď budu dávat další šanci, ovšem nehodlám popírat, že vystoupení těchto borců mělo něco do sebe. Ani v tomto případě tomu nechybělo nasazení a kvalitní instrumentace. Škoda jen ze začátku nepříliš povedeného zvuku, který se však časem podařilo vyladit do přijatelné kvality. „Malevolenti“ odehrávají většinu osvědčených válů a hodina jejich vystoupení tak uteče jako voda. Určitě nic nového pod sluncem natož překvapivého, ale odložení této kapely do starého železa budu nucen možná ještě trošku přehodnotit. Tedy alespoň co se týče její živých vystoupení.

Britský militantní konglomerát BOLT THROWER však nehodlal nikoho nechat na pochybách o tom, kdo že to celému válečnému tažení napříč Evropou velí! S prvním tónem úvodní skladby startuje festival valivého a podmanivého death metalu ze staré školy. Přesně takového, který umí nabídnout jen mistři svého oboru. Rázem se ocitáme zhruba v polovině osmdesátých let, kdy všichni se zděšením poslouchali tvrdé riffy švýcarských CELTIC FROST a nedokázali si představit, že by se v muzice dal vytvořit ještě tvrdší a brutálnější zvuk. Někde v této době se zasekli i BOLT THROWER, kteří ovšem na rozdíl od mnohých současných retrotrendařů svůj styl nikdy žádným výrazným způsobem neobměňovali a tím pádem ani nezradili. Ačkoliv příznivcům hudební progrese nahání už jen jejich jméno kopřivku, nedá se svítit, ale tihle vytrvalci, kteří si pořád dokáží hrát to svoje a přitom neztratit nic ze své atraktivity a kvality, mají můj respekt.

Bylo vidět, že kapela už se u nás nějakou dobu neukázala a snad i poměrně příznivé vstupné dokázalo na toto vystoupení přilákat skutečně výbornou návštěvu a jak jsem již předeslal v úvodu reportáže, status BOLT THROWER v naší republice mě opravdu překvapil. K samotnému vystoupení pak lze snad jen s výjimkou zvuku vyslovit jen samou chválu. Válečný stroj se hned od začátku rozjel na plné obrátky a dobře naladěný navrátilec za mikrofonem Karl Willets se do toho takříkajíc pěkně opřel a myslím, že s nadšenými fanoušky si ihned padnul do noty. BOLT THROWER nepatří na koncertech ke zrovna ukecaným kapelám a tento fakt se samozřejmě kromě bohatého a skvělého repertoáru velmi pozitivně projevil na dynamice koncertu, který skutečně odsýpal doslova jako hodinky. Pánové a dáma do nás hrnou jednu hymnu za druhou. Většinou pomalu, ale jistě, s plnou dávkou těžkotonážních riffů Baze Thompsona a bombardující rytmiky Martina Kearnse. „Entreched“, „Mercenary“, „World Eater“, „Cenotaph“ … a dál už snad ani nemusím pokračovat. Jsem velmi mile překvapen a zároveň i potěšen zjištěním, jak takhle archaická muzika dokáže ještě stále skvěle fungovat a místo úsměvu na tváři vykouzlit příjemné mrazení po těle. Tenhle sice starý, ale stále spolehlivě fungující tank se ještě tak rychle určitě nezastaví!

Pražská zastávka „Those Still Loyal“ European Tour se nakonec ukázala jako velmi příjemně stráveným večerem a myslím, že nejednoho mrazem zkřehlého fanouška skvěle rozehřála. Konfrontace mládí (NECROPHAGIST, NIGHTRAGE) se starou gardou (MALEVOLENT CREATION, BOLT THROWER) vyzněla hlavně díky hlavní hvězdě mírně ve prospěch „staříků“, což však nic nemění na faktu, že všechny čtyři kapely nabídly kvalitní vystoupení a já osobně jsem zase po delší době odcházel z metalového koncertu velmi spokojen.