Kanadská legendární formace THE REAL MCKENZIES, známá též svou obsesivní zálibou v alkoholu a skotském folklóru, patří mezi stabilní jména zaoceánského hospodského punku. Navíc se MCKENZIES v nedávné minulosti několikrát velmi dobře prezentovali živě i u nás v Čechách, přičemž v průběhu svých dravých koncertů  striktně dodrželi jak pitný režim, tak skotské národní úbory. Dnes jsou zpět se zbrusu novou deskou „10,000 Shots“.

Jejich hudba je v podstatě prostinké punkově laděné „agro“ s častým využíváním skotských národních instrumentů, jako jsou typické dudy. Skladby často navozují atmosféru pionýrské doby dobývání rozsáhlého území prérií divokého západu, kanadských lesů i masivní expanze do aljašských „údajně“ zlatonosných hor. Výrazný je ve skladbách tradicionální prvek. U většiny skladeb budete mít pocit jakoby jste je už někdy slyšeli. Tak například, při troše nadsázky (snad se nikdo neurazí), i tuzemský kýč ALKEHOL a jimi prezentovaný tradicionál „Buráky“ mají na tomto albu skoro dvojníka. Během půl hodiny tedy MCKENZIES v hudbě nic zásadního neřeší a vysmahnou třináctku svižných kvapíků, hospodských dupáren i melodických odrhovaček, při kterých se díky beznadějně natřískanému saloonu plnému ochlastů, nebezpečných dobrodruhů a nedůvěryhodných existencí, dá zakrýt pocit nejistoty a chuti k rychlému odchodu snad jen předstíraným úsměvem, halekáním na holky nevalné pověsti, stojící na balkónku, a nadšeným třískáním půllitru o barový pultík.

Minulá alba THE REAL MCKENZIES příliš neznám, a tak nemohu s velkou přesností srovnávat kvalitativní rozdíly mezi novinkou a staršími díly. O stylovém úkroku zde nemůže být vůbec řeči, protože THE REAL MCKENZIES patří přesně mezi ty kapely, které si vybudovaly svůj neměnný styl, v němž si prostě šťastně a spokojeně rochní. Přestože kapela pracuje s těmi nejomšelejšími rockovými postupy, dokáže z nich vyždímat maximum a předložit poměrně solidní punk rockovou kolekci.

CD k recenzi poskytli Day After records