MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Katalog amerického vydavatelství Victory je velice zajímavá směsice kapel. Peloton svěřenců tohoto labelu tvoří samozřejmě hlavně dravci z řad trendových metalových kapel, záda jim však jistí i několik protřelých mazáků se statutem legend. Jedněmi z nich jsou i clevelandští RINGWORM, brázdící koncertní pódia a studia již 15 let.
Mé první setkání s tvorbou těchto hardcore matadorů proběhlo před více než deseti léty formou nahrávky „Flatline“. Devastující, zničující a v podobě koncertního bonusu i naprosto neučesaný a špinavý sound mi tehdy totálně učaroval a na nějakou dobu se pro mě tohle album stalo symbolem do posledního detailu dotaženého hudebního bordelu. Čas však šel dál a RINGWORM u mne mezitím upadli do zapomnění, až do okamžiku, kdy ke mně připutoval tento disk. Už před léty se na RINGWORM dalo poznat, že patří do ranku kapel nikdy neslevujících ze svého hudebního směřování a nikdy nedělajících kompromisy. A to se na novém albu, pojmenovaném „Justice Replaced By Revenge“, do puntíku vyplnilo!
Hned od začátku jsou to typičtí RINGWORM. Metalově nabroušení, hardcoreově přímočaří a pochopitelně patřičně uřvaní. Energie se dá krájet, nasazení na maximální hodnotě a tempo místy až zničující. Ačkoliv se nejedná o žádné rychlostní závody, RINGWORM působí jako neřízená střela, u které nikdy dopředu nevíte, kam zasáhne. Tohle není žádná žánrová progrese ani snaha bourat hranice, nýbrž upřímná neurvalost a hudební agrese. Jedinou změnou, kterou za ta léta poznávám je přeci jen čistší a hutnější zvuk a s ním související i poněkud dospělejší vyznění jednotlivých skladeb.
RINGWORM zůstávají pořád sví, se svou lehce satanistickou image, brutální muzikou a hlavně oddaností staré hardcoreové škole. Kdo hledá něco víc, má smůlu, kdo přesně tohle, má v podobě tohoto kotouče dostatečné uspokojení svých choutek.
CD k recenzi poskytli Day After records
RINGWORM jsou přesně jednou z těch kapel, u kterých máte jistotu, že se nikdy nezmění a že stále dokáží nabídnout kvalitní alba. Stará škola hardcore jak má být!
7 / 10
James "Human Furnace" Bulloch
- vokály
Frank 3-Gun Novinec
- kytara
Steve Rauchorst
- basa
Matt Sorg
- kytara
Chris Dora
- bicí
1. Justice Replace By Revenge
2. No One Dies Alone
3. Seeing Through These Eyes
4. House Of Hell
5. Day Of Truth
6. Whiskey Drunk
7. God Eat God
8. Ghosts Of The Past
9. Thrive
10. Devil's Kiss
11. Death Is Not An Option
12. No More Heroes
13. Life After The End Of The World
Seeing Through Fire (2023)
Death Becomes My Voice (2019)
Snake Church (2016)
Hammer of the Witch (2014)
Bleed (EP) (2013)
Stigmatas in the Flesh (live) (2012)
Scars (2011)
The Venomous Grand Design (2007)
Justice Replaced by Revenge (2005)
Birth is Pain (2001)
Madness of War (demo) (1999)
Flatline (demo) (1995)
The Promise (1993)
Ringworm (demo) (1991)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 24:47
Produkce: Bob Schigel And HF
Studio: Spider Studios
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!