To bylo tak. Za devatero horami a devatero řekami, v zemi, které Česko se říká, žili kdysi pionýři. Ale nebyli to nějací obyčejní pionýři, byli to emo-coroví pionýři. GOODFOUL se jmenovali. A ti jezdili svými oři po té kotlině české a věnce vavřínové na hudebním poli sklízeli. Jejich doménou se stal ufňukaný chlapecký hlásek, který sudičky obdařily zvláštním kouzlem. Ve zpěvu melodickém nikdy neseděl, ale neseděl tak nějak zvláštně, svým výrazem jako by z jeho zpěvu na tisíce slz najednou kanulo a když na to přišlo, dokázal řvát tak mrazivě, že se vám na chmýří pod nosem začala tvořit jinovatka. A kde jsou ti pionýři teď? No děti nebudu vám lhát, jsou asi nenávratně v p…

Anebo že by ne?

Ne nejsou. Jen již nejezdí po té zemi české se stejným znakem na zbroji své. Pečeť GOODFOUL byla zřejmě asi nenávratně zlomena. Trůn byl rozdělen. Rytíři Zdeněk z Rechtoriku a Martin z Buchtele začali pod zástavou MOSSAMBIC budovat nové království. Kralevic Venca Fon Chodov se ještě nějakou dobu snažil udržet rozpadající se věhlas GOODFOUL, po tom, co však i poslední rytíř Jan z Dubna zběhnul pod zástavu druhé strany, začal i Fon Chodov sbírat nové věrné, a to již je epocha o níž budu nyní vyprávět. Epocha rytířské družiny zvané NASTY?.

Současná tvář NASTY? je vystavěna na soutoku emotivního hard core a elektronických, lehce industriálních podkladech, které ve větší či menší míře prorůstají do každé skladby. Po tom, co odešel ze skupiny DJ Kotchwi, zanechal kapele silný otisk elektronických smyček, kterých skupina využívá i nyní v jeho nepřítomnosti a možná i v o něco větší míře. Samply jsou v tomhle případě zbraň dvousečná, na jednu stranu skladby hodně ozvláštňují a do jisté míry tvoří mnohé z charakteru celého materiálu. Na druhou stranu jsou jisté postupy používány až nezdravě často a podobně. Velmi rychle si všimnete, že ten samý, i když hezký zvuk dýchání s respiračním efektem, které se vám tak moc líbí v jedné písničce, naleznete i ve skladbě jiné. Poněkud monotónně působí i fakt, že krom jedné, všechny písničky začínají právě samplem. Naštěstí jsou samply poměrně povedené a na české poměry i originální a osvěžující.

NASTY? se snaží útočit na citovou a emotivní stránku posluchače a do jisté míry se jim to daří. Skladby vykazují mrazivou atmosféru polárních motivů, které dokáží opravdu působivě zosnovat chladnou masáž vašich boltců ušních. Dalším dvousečným břitem, kterým na vás „Zlosten“ útočí, je vokál. Oproti GOODFOUL se z něho ledacos ztratilo, ale ne zcela. Vytratila se do jisté míry naléhavost a velmi uvěřitelná míra afektovaného patosu, jako by se zpěvák Venca životně trochu uklidnil, a to se promítlo i do jeho hlasu. Co bohužel zůstalo, je intonační nejistota v melodické poloze, která místy přepadává v nepříjemné falše. Například opravdu zajímavý nápad s cikánským bolestným vyznáním „Andro foros“ Vencův zpěv naprosto zabíjí. Tam kde by tento baladický experiment, v němž se mísí ambient a samply s folklorem, umocnil plný znělý hlas k dokonalosti, je jen slabý vokální odvar, který nezachrání ani druhá vrstva zpěvu nacházející se o oktávu níže.

Zvukový kabátec lze označit za velmi povedený, tam kde kytarové masivy mají být hutné a neproniknutelné takové opravdu jsou, zvukové domalovánky jsou taktéž precizně odvedenou řemeslnou prací. Zajímavých zvuků najdete uvnitř „Zlostenu“ opravdu spousty a přece neruší při poslechu, nepůsobí nadbytečně nebo účelově, ale spíš dotvářejí atmosféru. Lyrika je až na dvě výjimky česká a musím konstatovat, že abstraktnější, až surrealistické cáry myšlenek do hudby skvěle pasují. Ze skladeb jsem si asi nejvíce oblíbil snad nejzpěvnější věc pojmenovanou „Damien“. Celkově vzato zajímavý kotouč na české scéně, který si zaslouží pozornost.