PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela THE STROKES je v současnosti v situaci, kdy kritika napjatě čeká na každé její zaváhání, aby mohla posléze tyto vcelku sympatické hošíky rekrutující se převážně z finančně zajištěných rodin a kteří sami sebe prezentují jako pouliční rebely a vůdčí persóny jedné velké retro rockové vlny, poslat jednou pro vždy z nablýskaného vrcholu do reality, a to přinejmenším stejnou rychlostí, jakou se na něj před čtyřmi lety THE STROKES vyhoupli dnes už legendárním debutem „Is This It?“. Na solidní druhé desce „Room On Fire“ THE STROKES prakticky opisovali od prvotiny, což jim bylo hustě vytýkáno, a to i přes zachování rovnocenné kvality s prvním albem. Třetí deska „First Impressions Of Earth“ zkrátka musela být nutně jiná, což se THE STROKES nakonec povedlo tak napůl. Skladby, které bych na novince „First Impressions Of Earth“ popsal jako razantnější, nebojácné a částečně i v rámci stylu kapely novátorské, jsou těmi nejlepšími, které kdy THE STROKES složili. Bohužel je jich na desce necelá polovina.
První a spíše záporný rozdíl oproti dvěma předchůdcům je ve stopáži novinky. Na dvou předchozích albech bylo vše vyřčeno během něco málo víc než půl hodiny, dnes přichází THE STROKES se skoro hodinovým albem, což se nakonec jeví jako největší chyba, protože třetina skladeb neuvěřitelně nudí. Tak třeba písně „Killing Lies“, „Razorblade“, „Evening Sun“ nebo „Red Light“, které jsou buď nedonošenými vzorky z období prvních dvou alb, nebo věci nové, avšak až příliš zahleděné do toho, co je třeba pod značkou THE STROKES prezentovat. Zkrátka si je newyorčané mohli nechat na B strany singlů. Největším rozdílem oproti minulosti je sympatické přitvrzení výrazu, bohužel však jen v necelé polovině skladeb. Zbytek představuje THE STROKES tak, jak jste je znali doposud. Budu-li chtít mluvit o kladech nemůžu nezmínit skvělý pilotní singl „Juicebox“, na kterém Casablancasovi jaksi zhrubnul hlas, ale ani kapela nešetří posluchače razantními kytarovými motivy. Skladbu „Juicebox“, která je i největším překvapením celého kompletu, pohání výrazná basová linka. Chvíli mi připadá jako bych poslouchal PEARL JAM v jejich nejtvrdších momentech. Vrcholem je zřejmě „Heart In A Cage“ – posluchačsky atraktivní, svižně jedoucí skladba, ve které zní Casablancas jako Elvis a kytary zaníceně trylkují jako by šlo, v případě THE STROKES, o „hodné IRON MAIDEN“ zaskočené neočekávanou jízdou na tripu. Mezi další perly patří „Vision Of Division“ s blízkovýchodním kytarovým motivem ve své druhé polovině. Hodně se povedla vzletná píseň „Electrycityscape“, která se po celou svou délku stupňuje, vrství, graduje. Skladba „15 Minutes“ je zas bezstarostným hospodským popěvkem ve stylu POGUES. Svou genialitu napsat chytlavou skladbu s originální, přesto melodickou zpěvovou linkou a kytarami košatě zdobené vyhrávkami THE STROKES zúročují v „Ize Of The World“.
Přesto, že na „First Impressions Of Earth“ je více hluchých míst než na obou dřívějších albech, jsem rád že deska vyšla a vůbec ji nepovažuji za zbytečnou, protože těch několik zde zmíněných skladeb představuje jednoznačně to nejlepší, co kdy THE STROKES zkomponovali. Bohužel, album působí jaksi nekompaktně, nastavovaně, jakoby bylo poslepováno z věcí, které THE STROKES složili plni nadšení vydat se novými razantnějšími cestami a zároveň z věcí, které složili THE STROKES ustrašení, neschopní samostatně uvažovat a opustit již zaběhlou formuli, která je dříve nebo později pozře zevnitř.
Třetí album představuje kapelu dvou tváří. Polovina reprezentuje nebojácné THE STROKES, razantnější víc než kdy dříve - výsledkem jsou nejlepší skladby v historii souboru (10/10). Na druhou stranu i kapelu bez chuti a ochoty k novějším krokům. Kapelu opisující od vlastní minulosti, znuděnou, zhýčkanou, jejíž výsledkem jsou skladby, které by se dříve vešly jen na B strany singlů (5/10).
7,5 / 10
Julian Casablancas
- vokál
Nick Valensi
- kytara
Albert Hammond jr.
- kytara
Fab Moretti
- bicí
Nikolai Faiture
- basová kytara
1. You Only Live Once
2. Juicebox
3. Heart In A Cage
4. Razor Blade
5. On The Other Side
6. Vision Of Division
7. Ask Me Anything
8. Electricityscape
9. Killing Lies
10. Fear Of Sleep
11. 15 Minutes
12. Ize Of The World
13. Evening Sun
14. Red Light
Vydáno: 2006
Vydavatel: Sony BMG
Stopáž: 52:15
Produkce: David Kahn
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.