PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příběh FALL OF THE LEAFE asi dobře znáte, protože je to stará finská lidovka. V roce 1996 se vložili do módního death / doomového proudu a když tam začalo být mělko, rychle dokormidlovali do klidných vod melancholického rocku. Pouť to byla strastiplná, lemovaná třemi zkrachovalými labely z různých koutů světa a pěti ne vždy úplně vydařenými alby. Nicméně předposlední nahrávka Finů „Volvere“ naznačila, že je druhá liga přestává zajímat a chtějí výš.
Nuže o „Vantage“ toho lze napsat opravdu hodně, ale především je nutné zdůraznit, že je to plnohodnotný a zaznamenánihodný příspěvek do severské rockové mlýnice, odkud pravidelně vypadávají jak alba lahůdková, tak přeslazené patvary pro harlekýnkové citlivky. FALL OF THE LEAFE se poměrně jasně hlásí na tu stranu spektra, která předpokládá spíše zkušenější a trpělivější posluchače, jimž není k životu zapotřebí do uší bijících hitových melodií a vlezlých rádoby-emotivních póz mládenečků v černém sametu.
Jako použitelná hudební paralela se rozhodně nabízí legendární švédská KATATONIA, které se FALL OF THE LEAFE blíží jak hutnějším soundem, tak vícevrstevnatými skladbami. Ty s několika málo výjimkami („Silence Of The Sand“, „Fresco“) těžko zalahodí na první poslech, ale na druhou stranu poskytují dostatečný materiál k zahloubání na delší dobu. Takřka hodinový záchvat lehké melancholie zaujme na první ťuknutí hodně svojskou barvou hlasu zpěváka Tuomase, který se narozdíl od minulých alb konečně rozhoupal a vybrousil svůj vokální projev do jasnější podoby. Jeho hlas je kvalitní spojením síly a křehčího témbru, který se vyznačuje prudkými skoky do výšek... Jakoby se Tuomas chtěl pustit do jódlování, nicméně dokáže svůj zpěv uhlídat ve velmi příjemných a působivých mantinelech, což nahrávce vtiskává jistou originalitu a rozpoznatelnost.
FALL OF THE LEAFE dokáží velmi dobře skloubit silový metalový riff a líbivé melodické motivy, nejsou nijak zvlášť vysazení na chytlavé refrény, spíše svoje kompozice tkají ze zajímavých (nikoli však okázalých) nápadů, které jako jednotlivosti nijak neohromí, ale jako celek fungují perfektně („Ordeal“, „End Of Harvest“). Právě určitá neokázalost způsobila, že jsem zejména druhou část „Vantage“ (počínaje skladbou „Receiver“) považoval dlouho za slabší, ale pravda je ta, že oč méně se odráží na povrchu, o to více se děje pod slupkou (krásným důkazem je třeba skladba „The Quiet Citizen“). Určitá pachuť nadbytečné přetaženosti stopáže sice zůstává, ale poslech od poslechu slábne.
Sextet z finského Turku je rozhodně vítanou protiváhou až příliš přímočarého „Eclipse“ krajanů AMORPHIS. Na první pohled je to nahrávka těžkopádnější, méně výrazná, ale o to déle dokáže pobavit a upoutat. Všem fanouškům severské kytarové školy tak Padlé listy doporučuju... „Vantage“ se vyplatí dopřát více šancí než jen jeden povšechný poslech.
The end we seek is not
the end we hope for...
Poučení severskými kytarovými dumkami, přesto příjemně sví. Plni emocí, přesto občas nadměrně chladní. Melodičtí, neokázalí, poetičtí... Takoví jsou FALL OF THE LEAFE na desce "Vantage", které k žánrovým vrcholům chybí jen to nepopsatelné subjektivní mrazení...
8 / 10
Tuomas Tuominen
- vokál
Jussi Hänninen
- kytara
Kaj Gustafsson
- kytara
Petri Hannuniemi
- klávesy
Miska Lehtivuori
- basa
Matias Aaltonen
- bicí
1. The Fresco
2. Morning Works
3. But The Ghosts Here
4. In The Silence Of The Sand
5. Off The Map, Under The Sun
6. Receiver
7. The Other Room
8. Ordeal
9. Quiet Citizen
10. Cold Java
11. Discipline And Punish
12. The End Of Harvest
Aerolithe (2007)
Vantage (2005)
Volvere (2004)
Femina (2002)
August Wernicke (2000)
Evanascent, Everfading (1998)
Storm Of The Autumnfall (Demo) (1996)
Datum vydání: Středa, 7. prosince 2005
Vydavatel: Firebox Records
Stopáž: 56:40
Produkce: Fall Of The Leafe & Mika Haapasalo
Studio: Popstudio
Musím přiznat, že novinka finských bardů FALL OF THE LEAFE mě v době svého vydání zrovna dvakrát nezaujala. Vůbec jsem si nedovedl vysvětlit proč se tak stalo, vždyť předcházející album „Volvere“ bylo v mém přehrávači pokaždé více než vítaným hostem. Druhá šance pro „Vantage“ přišla až nedávno, v čase, kdy se příroda obvykle halí v pestrobarevný šat podzimu. A hle, všechno bylo najednou úplně jinak, jako mávnutím kouzelného proutku se z původně nenápadného tracklistu začaly klubat hotové skvosty jako „Morning Works“, „Cold Java“ nebo úchvatná „End Of The Harvest“. Dnes patří „Vantage“ mezi mé vůbec nejoblíbenější rockové nahrávky. Inu, někdy se vyplatí dát albu i přes prvotní zklamání druhou šanci. FALL OF THE LEAFE se mi za ni odvděčili vskutku královsky.
FALL OF THE LEAFE působí z počátku velmi nenápadně, ale jak uvádí Marigold, jejich skutečné kouzlo je pouze umně ukryto pod pouze zdánlivou maskou nevýrazností, která záhy mizí s rostoucím počtem poslechů. Přestože přímý hudební posun ve srovnání s minulou nahrávkou nepádí kupředu mílovými kroky, přeci jen je vidět, že Finové v lecčems vyzráli a dokázali svůj projev výrazně provzdušnit a opět ozvlášnit charakteristickými melodiemi a příjemně se vlekoucí melancholií. A ačkoliv FALL OF THE LEAFE k onomu extatickému vrcholu přeci jen nějaký ten krůček schází, mohou směle tvořit alternativu k již zaběhlým harcovníkům melancholické severské melodiky a rozhodně byste je neměli minout.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.