OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Většina z vás bude s největší pravděpodobností oponovat nebo, ještě lépe, mluvit o čirém bláznovství když prohlásím, že „Revocation“ je jedním z nejvíce očekávaných počinů letošní švédské sklizně. Vyvolení jedinci znalejší skandinávských poměrů by však měli svojí lebkou pokyvovat na znamení souhlasu, neb THE LEGION již jednou prokázali, že rozhodně mají potenciál zbavit se druhých houslí a ujmout se taktovky zdejšího black/death metalového orchestru.
Nadějní mladíci z Jönköpingu na sebe poprvé upozornili před třemi roky, kdy pod patronátem Listenable Records vydali svůj debutový manifest „Unseen To Creation“. Pravda, zmíněná nahrávka sice neznamenala průlom mezi elitní smetánku, rozhodně však nezapadla a kapele naopak propůjčila statut jakéhosi černého koně, se kterým bude muset do budoucna počítat i ta nejužší žánrová špička. Vloženou důvěru začali THE LEGION splácet po menší tvůrčí pauze, zato však pěkně tvrdou a vůči devalvaci odolnou měnou. Pro úplnost ještě poznamenám, že onen prostoj byl zapříčiněn sledem nejrůznějších negativních událostí, z nichž nejhorší se ukázala vážná zlomenina ruky v podání obsluhy bicích nástrojů Emila Dragutinovice (MARDUK, ex NOMINON). Na vině údajně nebyla bubeníkova neopatrnost ale baseballová pálka jistého pobudy, který Emilovi přerazil nebohou končetinu při příležitosti ostré výměny názorů před místní nálevnou.
Po této politováníhodné epizodě se řady Švédů znovu semkly a výsledkem kolektivního snažení se stalo druhé řadové album „Revocation“, shodou okolností i předmět dnešní recenze. Pokud povolíme uzdu naší fantazii a představíme si black/death metalovou scénu v Zemi tří korunek jako přímku, kde bod „A“ symbolizuje death metal a bod „B“ black metal, pak visačku se štítkem THE LEGION musíme umístit velmi blízko bodu „B“. Jinými slovy, produkce mladých Švédů má nejblíže ke spolkům jako SETHERIAL, THY PRIMORDIAL, NAGLFAR a zejména pak BLOT MINE (mimochodem tento přízrak ze Sundsvallu se loni konečně připomněl dlouho očekávaným druhým albem „Ashcloud“). Od výše zmíněných přeborníků v křížení zběsilé rychlosti s výraznou melodikou se THE LEGION odlišují především větším důrazem na složitost kompoziční struktury (důkazů najdeme v tracklistu hned několik, těmi nejvíce reprezentativními jsou rozjezdová „Grotesque Savior“ a hlavně vrchol alba – sedmá skladba „Bloodgate“). Švédové se všemi silami snaží o co největší pestrost, vesele žonglují s tempy, kouzlí na první poslech prudce nakažlivé melodie a ve finále nezapomenou ani na vkusnou atmosférickou exhibici s černobílými klapkami v hlavní roli. Tohle všechno samozřejmě posouvá „Revocation“ mezi stylovou elitu, na míle daleko od všech epigonů a nezáživné sterility mnohých záznamů „post-Nödtveidtovské“ éry.
THE LEGION nejenže splnili veškerá očekávání, ale ještě je dokázali o slušný kus překonat. Máme tu čest s výborným, po všech stránkách sofistikovaným black/death metalovým albem, jenž prostě nemůže zklamat žádného příznivce konzervativní žánrové formy. Skutečně vynikající práce.
THE LEGION nejenže splnili veškerá očekávání, ale ještě je dokázali o slušný kus překonat. Máme tu čest s výborným, po všech stránkách sofistikovaným black/death metalovým albem, jenž prostě nemůže zklamat žádného příznivce konzervativní žánrové formy.
8 / 10
Kjetil Hektoen
- zpěv
David Svartz
- kytara, zpěv
Rikard Kottelin
- kytara, klávesy
Lars Martinsson
- baskytara
Emil Dragutinovic
- bicí
1. Grotesque Savior
2. Virtue Of Sin
3. Annihilation Chaos
4. Horror Vacui
5. Impious Gathering
6. Bloodgate
7. Deadlight Afterglow
8. Carnal Harvest
9. Nocturnal Apparition
Revocation (2006)
Unseen To Creation (2003)
Awakened Fury (MCD) (2002)
Bloodaeons (demo) (2000)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Listenable Records
Stopáž: 45:55
Produkce: Devo Andersson
Studio: Art Decay Studio, Endarker Studio
Kontakt: LEGION, D. Svartz, Mollbergsg. 6, 553 35 Jönköping, Sweden
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.