Brněnskou kapelu ANIMÉ můžeme v rámci české scény směle označit za příjemný úkaz. Jejich hudba se dá zjednodušeně pojmenovat jako svěží melancholická kytarovka a nepochybně má potenciál oslovit mnohem širší publikum, než oslovuje v součanosti. Na kontě mají už pár týdnů i druhou desku „Cuts“, která hýří posmutnělými náladami a zároveň jasně ukazuje na potenciál skupiny složit silnou a chytlavou píseň. Ten nejlepší důvod oslovit s nabídkou rozhovoru frontmana brněnských Jirku Kučerovského, který s sebou na naše setkání v jedné z brněnských kaváren přivedl i nového bubeníka Lukáše Pavlíka. Náš příjemný rozhovor se točil hlavně kolem témat souvisejících s novou deskou a nejbližší budoucností ANIMÉ.

Nová deska je na světě. Jak by jsi s krátkým odstupem od jejího vydání charakterizoval vaše dojmy z jejího celkového provedení? Koresponduje s představami, s jakými jste se vybrali do studia?

Jirka: Já myslím, že ano. Z mého pohledu určitě koresponduje. Teď už na ní sice člověk vidí některé chyby, kterých by se příště vyvaroval, ale tak to je vždycky. Pro mě však je taková, jakou jsem si ji představoval.

„Cuts“ vychází téměř tři roky po debutu. Jak jste toto období jako kapela trávili?

Jirka: Asi jako každá kapela. Snažili jsme hrát, psát nové věci, zlepšovat se a hledat cesty, jak se dostat do většího povědomí lidí.

Na koncertech mezi vydáním vašich desek ste nezřídka směrovali k hypnotickým, doslova tanečním plochám. „Cuts“ je ale relativně konzervativní deska. Proč jste se nakonec rozhodli pro tradičnější rockové aranže?

Jirka: Souhlasím, že „Cuts“ má určitě tradičnější rockové aranže, navíc jsme chtěli, aby se její zvuk co nejvíce blížil živému zvuku kapely. U „Sky Above The Wires“ tomu tak nebylo protože věci na první desku vznikaly ještě v době, kdy jsme hráli s druhým kytaristou, takže tam bylo moc vrstev kytar a celkově to bylo přearanžované a proto jsme si řekli, že mnohem adekvátnější bude stvořit syrovější a jednodužší zvuk. A ještě k těm koncertům: Nějaké náznaky tanečních motivů jsou na „Cuts“ možná v jedné skladbě, která tak může působit i na koncertech. A myslím, že hypnotické plochy se nacházejí i na desce, takže nesouhlasím s tím, že by se vyznění koncertů lišilo od vyznění desky. Právě naopak!

Vydáváte u metalového vydavatelství, koncertujete se Sunshine, OTK a dalšími kapelami, hrajete „emo-rock“. Cítíte se být součástí nějaké scény?

Jirka: Určitě ne. Všechny ty kapely, se kterými hrajeme, naše zaškatulkování novináři, to u jaké jsme firmy, to nejsou až tak naše volby v tom ohledu, že bychom se rozhodovali, že budeme hrát tento styl anebo, že budeme součástí nějaké scény. Jsme prostě rádi, že jsme u firmy, u které jsme, už jen proto, že nás někdo vydá, že nám někdo dá možnost dostat naši muziku mezi lidi. Navíc si myslím, že náš vydavatel se v současné době už asi nedá příliš nazvat jako metalový.

Hromada lidí má však RedBlack stále zaškatulkovaný jako metalový label a já se domnívám, že přestože má vaše muzika potenciál oslovit mnohem širší publikum, ještě, když to trošku přeženu, stále jste odkázání hlavně na přízeň otevřenější části metalových fanoušků.

Jirka: To souhlasím, ale myslím, že hlavně díky právě třebas koncertům se SUNSHINE se situace začíná trošku zlepšovat a k naší desce se tak dostanou i lidé, kteří by se k ní možná jinak nedostali. Každopádně se určitě nesnažíme být součástí nějaké užší scény.

Ještě bych se vrátil k té koncertní šňůře se SUNSHINE. Byla v tom vaše snaha oslovit čím dál početnější publikum této populární kapely?

Jirka: Spíš bych to řekl tak, že pro každou kapelu v našem postavení je koncertování se SUNSHINE skvělá příležitost. Máš možnost si zahrát před lidmi, kteří by o Tvoji muziku asi jen velice těžce zavadili. Navíc nás ty koncert bavily a užili jsme si při nich spoustu legrace. Navíc si myslím, že jsme se jako předkapela k SUNSHINE určitě hodili. V naší tvorbě se dají najít některé společné rysy.

Vrátil bych se ještě do doby, kdy proběhla výměna na bubenickém postu. Jak těžké bylo nahradit Ladislava Šišku? Pomohlo vám v tom směru studium na brněnské konzervatoři a hlavně kontakty s tímto související?

Jirka: Určitě ano, ačkoliv my sami bychom rádi v souvislosti s ANIMÉ nikterak nepresentovali, že jsme studenti konzervatoře, protože naše muzika tím zase není nijak ovlivněná. Naše hudba by zněla podobně i kdybychom toto vzdělání neabsolvovali. Ale kontakty na škole nám samozřejmě pomohly, protože i Lukáše jsme vlastně potkali na konzervatoři. Když jsme hledali nového bubeníka, tak jsme o něm věděli a vyzkoušeli ho. Váže se k tomu i historka, kterou rád dávám k dobru. Měli jsme pět nových hráčů, které jsme chtěli vyzkoušet, no a Lukáš byl hned první, který přišel k nám do zkušebny. Trošku jsme si zajamovali a pak jsme po jsme po něm chtěli, aby zahrál něco od nás a on to zvládl bez problémů, takže další adepty už jsme ani nezkoušeli.

Přiznám se, že mě přítomnost Lukáše trošku překvapila a tudíž jsem pro něj neměl připravené otázky, přesto jsem nemohl nevyužít situace a na něco málo se ho nezeptat ...

Neměl jsem možnost si nikde přečíst něco o Tvých předchozích hráčských zkušenostech …

Lukáš: Já hraji kromě ANIMÉ i v jiných kapelách. Tady v Brně je to kapela EQUIRHODONT (kterou asi není potřeba blíže představovat – pozn. Dalas) a vzhledem k tomu, že v Brně pouze studuji a bydlím v Prostějově, tak zde hraji se dvěma kapelama - BLACK ROSE a MARAST.

Včetně koncertů? Jak to stíháš?

Lukáš: Kromě EQUIRHODONT, se kterými jsme odehráli menší letní turné čítající 6 koncertů jinak koncertuju se všemi ostatními kapelami. Zatím to stíhám v pohodě.

Kapely jako SUPPORT LESBIENS, CLOU, SUNSHINE se v „undergroundu“ pohybovaly dost dlouhou dobu a nakonec prorazily i do kdysi nepředstavitelných teritorií. V čem podle Tebe tkví současný úspěch podobné, kdysi nejužšímu publiku určené muziky?

Jirka: Podle mě každá z uvedených kapel na to šla jinak a težko lze jejich současné úspěchy dávat do jedné roviny. Každopádně je v současné opět době dost populární kytarová muzika a mnohé dnes úspěšné kapely jsou dost ovlivněné syrovými kytarovkami, což je momentální trend. Člověk si myslí, že dělá nějaký vlastní styl a pak si pustí některou z hudebních televizí a zjistí, že je součástí nějakého proudu (smích).

Vaše hudba mi připadá sympaticky „neambiciózní“, prosta cílů za každou cenu, hraná pro potěšení. Jak vidíte ANIMÉ v budoucnosti a teď, s ohledem na to, že jste profesionální, studovaní hudebníci?

Jirka: To máš těžký. Samozřejmě, že přání každého z nás je, aby nás muzika živila. To by byl panečku život! Pokud bychom se měli živit hraním na nástroje, které jsme vystudovali, tak si musíme vše velice pečlivě plánovat a zapisovat do diáře, zkrátka se pořádně otáčet a přitom se snažit, aby nám ještě zbyl čas i na kapelu. Mohlo by se zdát, že člověk, který chodí do „normální“ práce má na hraní míň času, než někdo, kdo se muzikou živí, ale paradoxně je tomu přesně naopak.

Na obou vaších deskách slyším ozvěny kapel stylu FOO FIGHTERS, ale i ALICE IN CHAINS, PORCUPINE TREE, či ozvěny „sedmdesátek“. Do jaké míry je vaše „volnočasová“ tvorba pod značkou ANIMÉ poctou kapelám, které máte rádi?

Jirka: Určitě to není poctou. Spíše je to o tom, že přirozeně absorbuješ vlivy svých hudebních oblíbenců a to Tě prostě ovlivňuje, ať chceš nebo ne. Naší snahou je dělat hudbu ze sebe a snažit se tím i něco sdělit a to, že se to podobá našim oblíbencům je jen důsledkem toho, že posloucháme ty kapely, které posloucháme.

Jistá melancholie vaší tvorby mi připadá „extrovertnější“ než smutky KATATONIE nebo ANATHEMY. Do velké míry se na ní podílí Tvůj zpěv a Tvé texty. Pro koho píšeš, pro jaké publikum? Nebo jde o jistou formu katarze, metaforu tvého vnímání světa kolem nás?

Jirka: Zajímavé, že se Ti texty zdají extrovertnější. Možná to z mých úst bude znít nabubřele, ale jistá forma katarze v textech určitě je, stejně tak jako metafora toho, co člověk vnímá kolem sebe. Samozřejmě, že většina textařů, a já v tom nebudu výjimkou, Ti řekne, že nechce své texty zpětně popisovat, protože jednou už je nějak napsal a radši jejich interpretaci nechá na posluchačích. Líbí se mi, když si v tom každý najde svojí vlastní interpretaci.

Další otázka se bude opět týkat textů. V promoletáku k desce „Cuts“ se píše: „Hlavním tématem Cuts je přijetí beznaděje ve snaze být upřímný sám k sobě a k okolí“. Mohl by jsi mi toto tvrzení nějakým způsobem přiblížit?

Jirka: Určitě! Když jsme vybírali věci pro „Cuts“, tak jsme se snažili, aby byly na rozdíl od první desky soudržnější jak po hudební stránce, tak po textové, zkrátka aby se album neslo v určitě náladě. Textově se to rovněž motá kolem stejných témat. Nebyl to záměr, ale texty vychází z určitých životních zážitků a odrážejí životní úsek, který je doufám už za mnou …

… Takže další deska ANIMÉ bude nabita pozitivní energií? (smích)

Jirka: Nóóó … nevím, jestli bude nabita optimizmem, ale doufám, že se bude lišit od těch předchozích dvou minimálně stejně, jako se ta druhá liší od první.

Mě osobně „Cuts“ příjde dost pesimističtější, než „Sky Above The Wires“.

Jirka: Mě určitě taky, ale my jsme dvě věci, které jsou na „Cuts“ měli hotové už v době natáčení „Sky …“, ale nezapadaly mi tam příliš atmosféricky, proto jsme je použili až teď. Stejně tak i teď máme skladby, které nám nezapadly na novou desku. Šlo nám hlavně o vytvoření jednotné atmosféry, která by spojovala všechny písně z alba a ta atmosféra tady byla a shodou okolností zrovna smutná.

Nahrávali jste u v „post metalových“ kruzích populárního studia Standy Valáška. Osobně mi jeho zvuk připadá plochší, méně průrazný než u „konkurence“. Je zvuk „Cuts“ záměrem, nebo tady do budoucna vidíte rezervy?

Jirka: Pozor! My jsme to sice u Standy Valáška točili, ale nakonec se to míchalo v Prostějově, takže deska byla jinde natočená, než smíchaná a ten výsledný zvuk si myslím Standovému moc nepodobá. Nakonec můžu říct, že i dnes jsem s ním spokojený. Celkem jsme se v tom babrali a byly chvíle, kdy už jsme sami nevěděli, co slyšíme a co ne, ale nakonec myslím, že v tomto směru máme čisté svědomí a udělali jsme vše, co se udělat dalo.

Není teď, s odstupem času, něco, co by jsi v tomto směru upravil, doplnil, dotvořil … ?

Jirka: Já jsem vždycky kritický hlavně k sobě a začíná u mě působit takový ten efekt, když Ti rodiče pouštějí kazetu s nahrávkou z dětství a Ty si u toho zacpáváš uši a nechceš to slyšet. Samozřejmě, že bych některé věci změnil, ale to bych se asi uopravoval k smrti a nikdy nic nevydal. Jsem prostě ten typ člověka, který už za půl roku nenávidí, vše co v minulosti udělal. Nikdy vlastně nebudu úplně spokojený, ale už si s tím nedělám hlavu.

Neplánujete teď, po dvou řadovkách, nějaký koncertní záznam?

Jirka: Já živé desky nemám moc rád. V podstatě si je až na nějaké výjimky nikdy neposlechnu. Samozřejmě by mě to na druhou stranu lákalo. Mě by se líbila spíše myšlenka nějakého EPčka, kde by byly buď nějaké akustické věci anebo písně, které se nevešly na desky, ale samostatnou živou desku určitě neplánujeme. Navíc teď na to ani nemáme moc myšlenky a ani čas.

S tím tak trochu souvisí i moje další otazka. Vaše první dvě dema jsou ceněnou záležitostí. Neuvažujete nyní o jejich znovuvydání?

Jirka: To určitě ne. Jednak všechny věci z prvního dema jsou na „Sky Above The Wires“. A co se týče toho staršího živáku, tak si nemyslím, že by nám to v tuto chvíli nějak prospělo. Lidí, kteří by z toho měli radost podle mě zas tak moc není. Navíc ty dema nejsou ani tak staré, takže nemá v tuto chvíli smysl dělat nějaké reedice. Je před námi spousta práce a tohle k ní určitě nepatří.

Na stránkách Forgotten Silence byla avizována Tvoje spolupráce na jejich připravovaném CD „Kronika“. Je to pravda? Jak vnímáš současnou inkarnaci kapely, v řadách které jsi působil?

Jirka: S Medvědem (kytara - FORGOTTEN SILENCE, pozn. Dalas) se vídám poměrně často. Zajdeme do hospůdky, pobesedujeme o životě, takže mě neustále informuje o tom, co je nového v řadách kapely a taky jsem se samozřejmě dozvěděl, že dělají nový materiál. Byl jsem na to zvědavý a chtěl jsem si to poslechnout a případně si s nimi zahrát. Jak už pro mě donedávna byla kapitola FORGOTTEN SILENCE uzavřená, tak jsem si řekl proč si nezajít na zkoušku, nezajamovat …Bylo to úplně uvolněné a příjemné a myslím, že něco na novou desku určitě spáchám. A k té druhé části otázky – abych řekl pravdu, tak když jsem je viděl a potom slyšel demo, tak musím říct, že současné věci od „forgottnů“ se mi líbí asi nejvíc z toho, co kdy nahráli.. Myslím si, že teď je to mnohem uvolněnější, hravější, prosté, nic proti metalu, ale takového toho metalového patosu. Je vidět, že je to baví. Najednou má ta hudba v sobě takový svěží vtip. Líbí se mi to.

Otázky připravili Thorn a Dalas. Ptal se Dalas.