Víte, co se změnilo v hudbě finských melodiků od posledního alba „Divinity“? Poté, co jsem si položil tuto otázku a několikrát nové album otočil, mohu s klidným svědomím říci: nic. Ostatně, co na tomto modelu hudby také měnit? A po pravdě řečeno u kapel typu ALTARIA mi takovéto ustrnutí ani nevadí. Finský melodický heavy metal v jejich pojetí je příjemným, nenáročným poslechem. Poslednímu albu jako by z ucha vypadlo, přesto se na „The Fallen Empire“ pár zajímavých momentů najde.
Jediná změna v sestavě nastala na postu kytaristy. Jani Liimatainen od skupiny odešel, aby se mohl naplno věnovat své domovské hroudě SONATA ARCTICA. Nahradil ho dosud neznámý mladík J-P Alanen (ex-CELESTY). Ten sice je průměrně zdatný hráč a svou roli obstojně zvládá, ale Jani Liimatainen měl ve hře více osobitosti. Na některá sóla si kapela pozvala Rowana Robertsona (hrál například u DIO). Nicméně změna na postu kytaristy nemá vliv na celkový hitový charakter celého alba, které otevírá pochodová skladba „Disciples“, která, jak už to u otvíráků bývá, se od zbytku materiálu liší a aspoň po rytmické stránce je tím nejlepším. Mladíci jsou s taťkou zpěvákem Taage Laihem stále zadobře, a tak je i nyní album kvalitně nazpívané. Ve druhé „Valley Of Rainbows“ už kapela naplno odstartuje své chytlavé melodie a vznosné refrény, které jsou někdy až příliš vlezlé a jejich opakované pouštění by mohlo vést ke vzniku „Lobo-syndromu“, tj. po vzoru oné komiksové postavy žít s představou zabudovaného mozkového implantátu hrajícího stále dokola jednu metalovou písničku. Naštěstí měla kapela dostatek soudnosti a album naředila říznějšími skladbami jako je „Abyss Of Twillight“. Být takových většina, bylo by to hned lepší. Jedna z mála skutečně výrazných skladeb se skrývá pod názvem „Crucifix“. Ve druhé půli alba jim však už dochází dech a kvalita alba jde postupně dolů. Hodně se opakují a kytarové motivy svou obyčejností začínají nudit. Jen mě nenapadlo pustit si album od zadu, třeba by mě pak nebavil začátek.
Ale jinak mé dojmy z „The Fallen Empire“ nejsou špatné, jde o pěknou, melodickou rockovou hudbu, která je ideální jako zvuková kulisa, jen příliš umění ani invence od kapely ALTARIA nečekejte.