OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnoho, mnoho písku se sesulo z dun Sahary, než se podařilo Forgottenům spatlat a vypálit do kotoučku jejich nové dílo. Přece jen porodní bolesti byly dlouhé a mezitím došlo i k dvojitému potratu - v mezidobí nahrávcích sessions odešel Chrobis a Hankou, aby oživili zahnívajcí LOVE HISTORY. Ale proč jsem mluvil o Sahaře? No protože F.S. už netruchlí v ledových pláních, ale naopak se dnes pěkně opalují v dunách. I obal KaBaAch na vás nedýchne tak, že se vám zamlží okno od pokoje, ale naopak si pro jeho prohlížení nasaďte brýle sluneční. neboť září nazlátlou žlutí egyptského slunce v poledne. Jinak je obal klasická Krustyovská vydivnělost, na kterou jsme u F.S. již zvyklí. Tentokrát ale s trochou toho Egypta.
A jsme u toho. F.S. se tentokrát vydali na výlet k pyramidám. Hned v začátku vás Hanka Nogolová uvede do nálady desky orientálně laděným motivem... jenže hned potom na vás vypálí ze zálohy Medvědova kytara klasické thrashové sólo à la 80. léta a pak přijde riff, který byste hledali třeba u raných MORBID ANGEL. Úvodní vypalovačka Red Paiom vás ujistí, že Forgotteni začali hrát thrash, ha, ha! Ale ne, to není sranda, já to myslím vážně! KaBaAch je ve všech směrech mnohem rychlejší, ostřejší, tvrdší a energičtější, než cokoliv, co udělali F.S. předtím. A co se týče hudební barevnosti, té je na KaBaAch přehršle, ale je to položené do jiné roviny, než na Senyaan. Jazz/bluesové prvky, atmosférické vsuvky, dokonce i epická intermezza typu zvuků probouzející se Káhiry (FN2C; tedy nazvat song podle třídy rychlovlaků, to je úchylárna, co Krusty?) vás přesvědčí o tom, že F.S. se barvitosti a invence nevzdali, naopak ji ještě rozvedli a povařili své staré střípky věčné zimy na egyptském slunci. Ten Medvědův thrashový kytarový základ je tu sakra znát. Přesto, že je vrchovatě protkané škálou různých nálad, je KaBaAch podle mne celkově mnohem více “metalové”.
I kombinace mužského a ženského zpěvu je vyrovnaná, Hančiny pasáže však převažují. Narozdíl od “brutálního” (he, he) murmuru Krustyho se zpěv Hanky pohybuje v mnoha rovinách od té již zmíněné “pseudoorientální” (ale to je dané spíš strukturou a motivy skladeb) až po takřka čistě rockový vokál. Nemohu si pomoci, ale v mnoha momentech na KaBaAch mi Hančin zpěv připomíná Blanku Šrůmovou z TICHÉ DOHODY (to je věc, co?). Nejvýraznější to je když si poslechnete krátkou česky zpívanou pasáž v závěrečné As Suwais. V desáté Idfú zase narazíte na temné chraplavé deklamování, které vám (přinejmenším) připomene Amíky NILE.
A co zvuk? Inu, nějaké sessions proběhly třeba i v Shaarku, ale hlavní nahrávací čas strávili F.S. v žirovnické Haciendě u “gurmána” Dodo Doležala. Hacienda je “metalistům” známá svým “příliš rockovým zvukem”, ale myslím, že tady se podařilo vytvořit především živost a prostorovost nahrávky. Zvuk je bomba.
Takže pokud víte, že od F.S. lze očekávat “PPPM”, čili “pestrou paletu plastických motivů” a hodně vyspělou kompoziční dovednost, pak už je třeba se jen začíst do Krustyho “vymyšleností” v pěkně zpracovaném bookletu. Není to už jednolitý příběh, ale společná je egyptská tématika. FORGOTTEN SILENCE stále zůstávají “tuláky po hvězdách” a hledají další dimenze “zapomenutého ticha”. Ale zapomeňte na tyhle moje slinty. Poddejte se kouzlu tří forem egyptské animy (Ka, Ba a Ach), neprohloupíte...
10 / 10
Medvěd
- kytara
Krusty
- basa, řev
Biggles
- kytara, vokály
Hanka
- vokály
Chrobis
- bicí
Miloň
- bicí
Iggy
- programování, kytara
1. RED PAIOM-The Yellow-Blue Snake
2. ROSTAU-The Sandwaves
3. AL QAHIR-In The Marble Halls (of Fame) IV.
4. SAQQARA-The Sitting Statue
5. FL2C-The Morning In Cairo
6. VASET-The Breath of Tasechetaat
7. MEMNON-The Ancient Moaning
8. IPET ISUT-The Sunflames
9. DENDARA-In The Deepest Depth, In The Darkest Dark...
10. IDFÚ-Under the Hor´s Wings...
11. SYENE-The Waterlines
12. AS SUWAIS-One Step To Another World
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.