Dlouholetá úderka ze země „tří korunek“ RANDY na sklonku loňského roku vypustila další nekompromisní řadovku. Skupina patří mezi nejstarší kapely vydávající svá alba u labelu Burning Heart z Örebro a reprezentuje klasický britský vzorek punkové školy, tedy „punk model 1977“. Ten dokáže zajímavě obohatit o garáž-rockový feeling, který je dnes tolik v kurzu. Novinka „Randy The Band“ je stejně jako předcházející  album „Welfare Problems“ povedeným reprezentantem tohoto de facto neměnného stylu.

Kapely jako RANDY jsou zárukou toho, že člověk přesně ví, co od nového alba má očekávat a to také dostane. Tedy něco na způsob metalovějších velkokapel, jako jsou MOTORHEAD a AC/DC. Půlhodinový intenzivní zásah znamenitě se hodící jako soundtrack k noční procházce prázdnými ulicemi města s řetězem v ruce, či k popíjení a demolování všeho, co bude po ruce v nedalekém autovrakovišti. Čtveřice oplácaných fotříků RANDY, kteří spolu s MILLENCOLIN reprezentují to nejlepší ze švédské punkové školy, skutečně znovu nezklamala, jejich skladby nepostrádají potřebný tah na branku, vtip ani zajímavé melodie, kterým vévodí úderné refrény. Kdybych měl nějakou skladbu vyzdvihnout, šlo by to hodně těžko, protože kolekce působí velmi kompaktně a vyváženě a je na ní z čeho vybírat.

Strhující punkové album od zkušených chlápků s jednoznačným názorem na to, co je v hudbě dobrý a co špatný, a řekl bych, když tak jejich novinku poslouchám, že je málo platný jim to vymlouvat, protože je i přes fakt, že zde virtuozitu nenajdete, velmi přesvědčivá. Pro fanoušky punk rocku jde o povinnost.