PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vydavateľ vypustil knihu slávneho autora knihy „Hlava 22“ s takýmto komentárom: „Román legendárního amerického spisovatele Josepha Hellera je závažným a znepokojivým dokumentem o soudobé krizi americké rodiny a společnosti vůbec, v němž autor s mistrným využitím groteskní nadsázky odhaluje chaotické nitro průměrného Američana 60. let“. Ja po prečítaní s týmto sloganom môžem viac-menej súhlasiť, len by som ho upravil v časovej a geografickej rovine, pretože som presvedčený, že by to pasovalo aj na vnútro priemerného Európana a dokonca aj na súčasnosť.
Po „Hlave 22“ najznámejšia kniha Josepha Hellera (1. 5. 1923 – 13. 12. 1999) je ironickým, tragikomickým príbehom Boba Slocuma, úspešného úradníka, ktorý žije životom zvaným „americký sen“. Ma perfektné, dobre platené zamestnanie, krásnu manželku, tri deti. Ma takpovediac všetko, čo by si mohol priať, okrem šťastia.
„Nic se nedaří podle plánu, aneb každá změna vede k horšímu.“ Toto motto sa dá aplikovať na celý príbeh. Bob si nie je istý svojou láskou k svojej manželke a svojim deťom. Nie je si istý ani v zamestnaní, svojich šéfov neznáša, jeho jediný priateľ v zamestnaní mu stojí v jeho kariérnom postupe a on mu nedokáže povedať pravdu. Nech robí čokoľvek, nedokáže sa uspokojiť a všetko sa neustále len zhoršuje. Hoc sa nedá zaradiť medzi krásavcov, vždy mal úspech u žien a tak okrem manželky, nemá v tomto smere problém. Jeho najnovší objav, Janinka, na ňom ide oči nechať. No bojí sa aj jej. Okrem toho spolu so svojim priateľom navštevujú nevestince, kde hľadá útechu, no vždy odtiaľ odchádza ešte nešťastnejší. Jeho manželka je mu stále útechou, no akosi sa od nej odcudzil a nedokáže k nej nájsť cestu. Najradšej by sa s ňou rozviedol, ale nemá na tento krok odvahu. Každé z jeho troch detí v ňom vzbudzuje iné emócie. Najmladšieho, retardovaného Dereka sa snaží vytesniť zo svojich myšlienok a zabudnúť naň, niekedy by sa ho najradšej zbavil. Svojej dcéry sa bojí, pretože ona ho miluje a snaží sa ho prinútiť tieto city opätovať. A svojho syna nenávidí, pretože je to slaboch. Nemá rád ani sám seba, pretože nedokáže svoj život zmeniť a uniknúť prázdnote, ktorá ho obklopuje. Bojí sa všetkých okolo seba a aj svojho vnútra.
Kniha je písaná ako osobná spoveď Boba Slocuma, je to akési nahliadnutie do duše absolútne nešťastného človeka. Na túto knihu musíte byť správne naladený, pretože ju nie je také ľahké prečítať. Bob sa dosť naplače a počúvať plač na ploche štyristo strán je niekedy nad ľudské sily. Mne trvalo prečítať tento román len pár dní, ale tých „pár dní“ bolo rozložených v rámci skoro roka. Jednoducho som niekedy nemal náladu sa k tomuto príbehu vrátiť, ale zaujal ma a tak som ho chcel dočítať a hlavne sa dozvedieť, ako sa príbeh skončí. A ako sa to končí? Neprezradím, to si zistite sami. Prezradím jediné, nie je to v žiadnom prípade klasický americký príbeh s happyendom. Kniha v podstate končí, keď sa na základe jednej veľmi smutnej udalosti všetko „vyrieši“. No aj pre otrlého čitateľa môže byť toto ukončenie šokom. Ja som niečo takéto vôbec nečakal a to som už zvyknutý na všeličo. „Něco se stalo“ je kniha, ktorá nerobí hanbu svojmu autorovi a je dôstojným nasledovníkom jeho predchádzajúcich diel, hoci sa nečíta tak ľahko.
Vydáno: 1998
Joseph Heller: Něco se stalo (Something Happened)
Přel.: Přidal, Antonín. Praha: BB Art, 1998. 411 stran. ISBN 80-7257-000-5
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.