OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už je to nějaký ten pátek, co je k mání tento DVD disk zachycující koncertní nasazení ROTTEN SOUND v letech 2001 až 2003. Jestliže si některá ze současných nejextrémnějších band zaslouží i obrazový záznam, tak jsou pro právě ROTTEN SOUND. Obzvláště v poslední době jsem se nikterak netajil svým obdivem k jejich tvorbě (mám namysli hlavně poslední dvě alba) a tohle DVD tedy lze brát jako pomyslnou třešničku na jejich pěkně krvavém dortu.
Toto je tvořeno koncertními záznamy vesměs z finských štací. Kapela je známá svojí propracovanou stylizací a znalci jistě dobře vědí, že v této době měla na kontě čerstvou nahrávku „Murderworks“, v jejíž duchu se odvíjela i koncertní presentace finských. Takže nechybí dobře známá krvavá trika v nichž jsou oděni neméně zakrvavení chasníci. Každý, kdo měl alespoň jednou možnost spatřit ROTTEN SOUND na vlastní oči, jistě ví, že tato čtveřice vyniká maximálním nasazením a špičkovým živým provedením své brutální muziky. Koneckonců se může opřít o výkony kvalitních hudebníků, jejichž práci si můžete vychutnat v nejednom detailním záběru. Mnozí už jistě vědí, kam tím mířím. Ano, jak již snad pokaždé v souvislosti s ROTTEN SOUND, hovořím i tentokráte hlavně o bubenické mlátičce Kai Hahtovi, který však kapelu letos v únoru opustil. Do detailu propracovaný maximální extrém je hlavní zbraní kapely, která dokazuje, že i tato forma hudebního vyjádření nepostrádá schopnost inteligentního provedení.
Co se týče kvality obrazu, tak tu můžeme prohlásit za v rámci možností za dobrou. Hlavně pódiové záběry jsou sestříhané solidně a je na nich znát, že se nejedná o žádné narychlo poslepováné fragmenty z domácího video kapely. Zvuk je povětšinou velmi slušný, až na několik málo okamžiků, kdy jsem měl pocit, že je nasnímám kamerou umístěnou někde na opačném konci koncertního sálu. Občasným zpestřením obrázků z pódiového běsnění jsou pak různé, převážně opilecké homevideo (koneckonců co dělá většina kapel na turné?) vsuvky, v jedné z nichž si zahrálo i pár borců z pražských LYKATHEA AFLAME, kteří s ROTTEN SOUND v roce 2002 odehráli i pár koncertů. Za zmínku stojí i scénka zachycující velmi indisponovaného řvouna Keija na trutnovském Obscene Extreme v červenci 2002. V tomto směru ROTTEN SOUND prostě sázejí na jistotu a servírují typické záběry vznikající při podobných příležitostech. Takže klasický turné koloběh, který tvoří alkohol, nezřízená zábava, ranní bolehlav … a mezitím nějaké to vystoupení.
Bonusový materiál obsahuje video ke skladbě „Targets“, které je v podstatě jen „lépe“ sestříhaným koncertním záznamem, další skladby z koncetu v jednom z finských klubů, při kterých si na své přijdou právě bubeníci a vůbec všichni, kteří si rádi vychutnávají mistrovství Kaie Hahta a na úplný závěr ještě pro ty, kteří toho nemají dost, čistě sóla na bicí v podání tohoto pána, který to „sype“ ve vysoké rychlostí navíc s maximální přesností a ještě stíhá rozdávat úsměvy do kamery.
ROTTEN SOUND mají na kontě DVD, které jim ostudu dělat rozhodně nebude a které je pro jejich příznivce de facto naprosto povinnou koupí. U podobných materiálů snad ani nemá cenu řešit, jestli do nich investovat a moji recenzi proto berte jen jako vyznání se ze sympatií, které k této bandě chovám.
Kvalitní DVD záznam v současnosti možná nejextrémnější grindové bandy. V podstatě povinná koupě!
8 / 10
1. Vacuumworks
2. Seeds
3. Doom
4. Günther
5. Void
6. Revenge
7. Lies
8. Strongman
9. Alco-zombie
10. IQ
11. Drain
12. Q On Tour
13. Suffer 2.0
14. Obey
15. Perfection
16. Controlled Mind
17. G On Tour
18. Insane
19. Chainsaw Is God
20. Targets
21. K On Tour
22. Corporate Fuck
23. Disinterest
24. Stages
25. T On Tour
26. Walking Corpse
27. Reek Of Putrefaction
28. Burning Underwater
29. Bonus Tracks:
30. Targets (promo)
31. Obey (K Close-Up)
32. Doom (K Close-Up)
33. Perfection (K Close-Up)
34. Drum Solos
Abuse To Suffer (2016)
Species At War (EP) (2013)
Cursed (2011)
Napalm (EP) (2010)
Cycles (2008)
Consume To Contaminate (EP) (2006)
Exit (2005)
Murderlive (DVD) (2004)
Seeds of Hate (Split-EP with MASTIC SCUM) (2003)
Murderworks (2002)
8 Hours of Lobotomy (split s UNHLOY GRAVE) (2001)
Still Psycho (MCD) (2000)
Drain (1999)
Under Pressure (1997)
Splitted Alive (Split-EP With Control Mechanisim) (1997)
Loosin' Face (10'' Picture Vinyl) (1996)
Psychotic Veterinarian (MCD) (1995)
Sick Bastard (7'' EP) (1994)
Vynikajúce DVD z dielne fínskych grindových šialencov. Dalasova recenzia obsahuje všetko, čo by som o tomto DVD mohol povedať a bez výhrad s ňou súhlasím. Preto už dodám len niekoľko slov: PARÁDA, PARÁDA, PARÁDA...
PS: Tie opilecké scény sú síce miestami mierne nechutné, ale aspoň pravdivé... :-)
Ano, ano, ano a ano. Osum.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.