OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám, že od leckteré nahrávky mě dokáže spolehlivě odradit už vzhled jejího obalu. V tomto případě jsem měl co dělat, abych se přinutil si nový výtvor německých DELIRIOUS vůbec pustit, protože artwork desky „Made For The Violent Age“ připomíná spíše výjev z krabice nějaké počítačové hry ve stylu DOOMa, než obal desky, který by mě měla zaujmout. Navíc průvodní komentář kolegy Rudiho ve znění „německý thrash jako řetěz“, se kterým mi CD předával, jen zvýraznil mé obavy z hudební tryzny, která na mě čeká.
Leč světe div se, nic takového se nestalo. DELIRIOUS, kteří za dobu své patnáctileté existence vydávají teprve třetí dlouhohrající desku patří do druhé vlny německých thrashových kapel a jsou jedněmi z předních nositelů tradic tohoto metalové žánru ve své zemi. Ačkoliv jsem od nahrávky očekával hlavně ortodoxní a vyčpělý thrash metal, dostalo se mi pouze toho prvního, protože o vyčpělosti nemůže být žádná řeč! Pravda, kapela si to hrne v hluboce zajetých hudebních kolejích a v zásadě nepřináší nic nového, což zřejmě ani není jejím cílem. Naopak snahou německých je ukázat, že pravěký thrash metal, pokud se oblékne do fešného hávu v podobě kvalitního a řízného zvuku a vyšperkuje moderními kytarovými riffy, má stále co nabídnout a dokázat, že nepatří do propadliště dějin spolu s jeho posluchači oděných v džínsových bundách s nášivkami SODOM.
Formálmě albu můžu vytknout jen minimum, tedy k pochvalám. O bezchybné produkci už zmínka byla. K tomu ještě nutno připočíst kvalitní instrumentaci, cit pro dramaturgii skladeb, kde blok klasických thrashových sekaček zpestří nějaká ta pomalejší skladba, či dokonce balada („My Friends“), rovněž cit pro kvalitní melodii, či naopak správně dávkované agresivní riffové ataky. Vzdáleně, když pominu celou plejádu žánrových klasiků, bych zvuk DELIRIOUS mohl přirovnat třebas k americkým TESTAMENT, konkrétně k jejich prozatím poslednímu albu „The Gathering“ z roku 1999. Částečně k tomu svádí i vokál Markuse, jehož výrazový rejstřík mi dost připomene právě projev Chucka Billyho.
Thrash metaloví gurmáni by DELIRIOUS mohli leccos vytknout, kopírováním svých vzorů počínaje a snad až přílišným lpěním na tradicích konče, ale faktem zůstává, že „Made For The Violent Age“ je deskou kvalitní a rozhodně s ambicí oslovit nejednoho vyznavače velice solidně provedeného ortodoxního metalu. Nic víc, nic míň, ale rozhodně ne málo.
Konzervativně pojatý thrash metal s moderním zvukem. Solidní práce a pro fanoušky žánru nepochybně zajímavá deska. Neodradí-li vás infantilní obal, zklamáni určitě nebudete.
7 / 10
Andreas Supplie
- kytara
Markus Keller
- bicí
Markus "Betty" Bednarek
- vokály
Christian "Spletty" Splettstößer
- basa
Alex Cwiertnia
- kytara
1. Intro
2. Triple Six
3. I Am The Enemy
4. Call Me God
5. Sleep In Peace
6. Idiot Nation
7. Blod Begins To Freeze
8. Hate Trader
9. My Friends
10. Down On Myself
11. The Sky Turns Red
12. Ragers Elite
13. In A Cadda Da Vida
Made For The Violent Age (2006)
Designed By Violence (2001)
Time In Progress (1998)
Thoughtlessness (EP) (1997)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Armageddon Music
Produkce: DELIRIOUS
Studio: Gernhart Studio, Siegburg & The Ragers Elite Studio, Hamm (Německo)
V pohode album, sice na prvni poslech jsem to diky dost zvlastnimu vokalu ani nedokazal brat vazne, ale pak jsem si zvykl a musim rict, ze me to bavi vic, nez lecktere album od nektere z tzv. thrashovych legend. Navic je to docela vyrovnane, neda se rict, ze by to v druhe pulce ztracelo, naopak songem Down On Myself pro me zacina mozna nejlepsi pasaz celeho alba.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.