OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příliš dlouhou tvůrčí pauzu si vyškovští DARK GAMBALLE věru nedali a nedlouho po vydání z jejich pohledu zcela určitě přelomového alba „Superstar“ (2004) hlásí atak s novou kolekcí, které nese název „Bonboniéra“. Ačkoliv o tvůrčí pauze snad nemůže být ani řeč, neboť kapela toto meziobdobí trávila hlavně hojným koncertováním a získáváním nových fanoušků. A zdá se, že se dílo podařilo, neboť skladby se pomaloučku polehoučku začínají objevovat alespoň v playlistech rockově orientovaných rádií. „Bonboniéra“ je tedy logickým vyústěním snahy vyškovských dobývat nová posluchačská teritoria. Otázkou tedy zůstává, jak se jim to prostřednictvím nové desky bude dařit?
Mohutný zvuk startujícího motoru, který otevírá první skladbu „Sprint“, jakoby symbolizoval fakt, že koráb jménem DARK GAMBALLE jede stále bez sebemenšího zakolísání na plné obrátky. Přímočará a rockově dravá skladba pak jasně dokazuje typický rukopis kapely spočívající v ostrých kytarových riffech, chytlavé melodice a charakteristickém 10-ově nakřáplém vokálu. Vyškovští se ve svých hudebních mantinelech i nadále pohybují s velikou jistotou a přehledem, zároveň však ale nerezignují na snahu se někam posunout a svoji tvorbu tak obohatit o nové prvky. Ty bych v tomto případě hledal hlavně v poněkud odlehčenějším a řekněme vzdušnějším pojetí některých skladeb. Typickým příkladem je hned druhá „Tryskáč“ s lehce ležérní a rozvernou náladou, anebo čtvrtá „V Horách“, která na poměry kapely vyznívá až nebývale nostalgicky. Je velice sympatické, že si DARK GAMBALLE dokáží uvědomit, že model použitý na „Superstar“ byl sice nadmíru funkční, avšak neustále na něj spoléhat nelze. Ačkoliv by na druhou stranu bylo chybou, kdyby se kapela zbavila svého typického a po léta budovaného rukopisu. Myslím si, že se DARK GAMBALLE podařilo najít ideální kompromis mezi dobře fungujícím hudebním vzorcem a touhou po kvalitativním vývoji směrem vpřed. Díky tomu tak „Bonboniéra“ působí opět o něco vyzrálejším, pestřejším a hravějším dojmem, než její předchůdkyně.
Album se již tradičně nahrávalo pod dohledem Standy Valáška ve studiu Šopa a jestliže jsme tady v minulosti párkrát kritizovali zvuk tohoto studia, tak v tomto případě musím jen chválit. Kvalitní produkce je už tradičním poznávacím znamením vyškovských a ani tentokráte tomu není jinak. Jednotlivé nástroje, elektronické efekty, kterými DARK GAMBALLE opět nešetří a taktéž i vokály jsou nazvučeny na výbornou, díky čemuž je vyznění celku opět velmi razantní a sevřené. Přestože „Bonboniéra“ disponuje kvalitními skladbami, podařená produkce posouvá pomyslný ukazatel posluchačské spokojenosti do ještě vyšších hodnot a výrazným způsobem dopomáhá dotvořit si veskrze pozitivní dojmy z nové desky.
DARK GAMBALLE tímto albem dokázali udržet úroveň svého kvalitativního růstu. Očekávejte vyrovnanou kolekci plnou dravých rockových hitovek obohacených různými žánrovými odbočkami a lyrikou typickou pro tuto skupinu. Ochutnat bonboniéru se zkráta nemusíte bát a mnohým z vás zcela určitě zachutná.
DARK GAMBALLE mají za sebou další úspěšný krok směrem vpřed a v relativně krátké době od vydání "Superstar" tak přicházejí s další kvalitní deskou. Ta je po všech stránkách vyspělejší a propracovanější.
8,5 / 10
10
- zpěv
Robotom /upír/
- basssynťák, bassvokál, baskytara, orgány a klavíry
Gothyš
- bicí, kofein perkuse
Majkl
- kytary
Spajsí
- kytary
Jaykay
- krása a záložní mozek kapely
1. Sprint
2. Tryskáč
3. Dráha
4. V horách
5. Tam dole pod kanálem
6. Závrať
7. Jen malý moment
8. Dešťový mužík
9. Zapal můj neon
10. Pianista Nino
11. Alenka z loutkových show
Hluboký nádech (2018)
Panoptikaria (2015)
Zatím dobrý (2013)
Pochyby (2010)
Perpetuum Gamballe (2008)
Běh na dlouhou trať (DVD) (2007)
Bonboniéra (2006)
Superstar (2004)
Merizo Nanen (2002)
Robotory (2000)
Dark Gamballe (1998)
Under The Botton (1996)
Zyezn Gamballe & Mental World (1994)
Sex´N´Death (1992)
Zlá krev (demo) (1991)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Redblack
Stopáž: 41:31
Produkce: DARK GAMBALLE & Standa Valášek
Studio: Šopa, Lipov
Čo album, to krok vpred. Nebol som na sto percent presvedčený, že sa DARK GAMBALLE podarí túto poučku dodržať aj s aktuálnym nosičom. Podarilo sa a v podstate nemôžem povedať jedinú vec, ktorá by moje nadšenie tlmila. Zachovali si svoju ľahko spoznateľnú tvár, no na druhej strane sa hudobne a aranžérsky posunuli vpred. Plne súhlasím s autorom hlavnej recenzie, len by som ho rád doplnil ohľadom textov. Aj tu DARK GAMBALLE urobili významný krok vpred. Vynikajúce české texty, na ktoré sme u Moravákov zvyknutí, odkedy upustili od angličtiny a gamballčiny, sú na aktuálnej novinke ešte prepracovanejšie a poetickejšie. „Snímam klobúk...“
Strašně jsem se na tuhle desku těšil a když se na nějakou desku strašně těším, často bývám zklamán. Ne však v případě DARK GAMBALLE. Moravské mimozemské těleso opět dokázalo, že v tom umí chodit. Počáteční smutek po chytlavějším a melodičtějším projevu ze "Superstar" velice záhy odezněl. "Bonboniéra" je syrovější, přímočařejší, tvrdší, méně načinčaná, ale přesto leze pod kůži zatraceně rychle. Vydařily se texty, zejména bizarní spojení fantaskna a městských reálií funguje perfektně ("Tam dole pod kanálem", "Závrať"), zlatým hřebíčkem je pak rozhodně závěrečná "Alenka z loutkových show". Koketérie s nu-metalem, dobře hmatatelná už na předchozí desce, dostává nový obrys a musím přiznat, že DARK GAMBALLE jsou snad jediní, kteří dokáží povinnému macho přídechu dodat i dostatečnou dávku inteligence ("Dráha"). "Bonboniéra" je neobyčejně kompaktní album, ze kterého se mi jen těžce hledají jasní favorité. Určitě vyniká klipový "Tryskáč", ale jakmile se člověk deskou proposlouchá, zjistí, že je natlakovaná od začátku do konce. Až zase někdo bude hartusit, že český moderní metal stojí za suché z nosu, odkažte ho do patřičných míst. Do Vyškova.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.