OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ostravská parta GALACTIC INDUSTRY zkouší své štěstí s tvrdou muzikou pod křídly velkého labelu... Pro mnohé valení tunového kamene na Mount Everest, pro tuhle čtveřici životní výzva. Z informačních materiálů, které album provázely, jsem mimoděk nabyl dojem, že dostanu do ruky vývar profláknuté americké nu-metalové školy s popovými čísly a sem tam nějakým odkazem na starý dobrý metal. Ó jak mile jsem překvapen!
Galaktický průmysl nejen že neprodukuje kradený paskvil, ba naopak - pokouší se o svojský, samorostlý a snadno identifikovatelný projev. Tady nám škatulky nepomohou. Ano, jedná se o zajímavě pojatou odrůdu moderního, na hutných kytarových riffech postaveného, metalu. Tuhé šestistrunné palby tvoří díky výtečnému zvuku i produkci neprůchodnou stěnu, po které se plazí chytře a vkusně naaranžované samplové těkání, bicí party doplněné beaty a polozpěv George 13. Chlopi kupodivu neopouštějí drsný projev ani na chvilku - pokud jsem vystrašeně čekal, kdy mi na hlavu padne nějaké to slíbené „popové číslo“, pak jsem vytrvale dostával rány naboostovanými kytarami a syrově přímočarými laufy.
Některé skladby vykazují sklony k „elektro“ gotikou ovlivěnému metalu (zejména výborná Chemical Reaction s tklivou klávesovou kulisou), jiné si zase rády po rammsteinovsku zařádí hlavou proti betonové hradbě. Jinak ale – Galactic Industry... Sví, přesvědčiví, atmosferičtí. Vokální linky sice po většinu času neopouštějí „polo-přednesové“ frázování, ale v refrénech se Galaktici pokoušejí o slíbené chytlavé melodično. Povedené pokusy tu rozhodně máme – ve svižné All We Are Pieces, v potenciálně hitovém love-hate songu You, v titulní Perfect Life... George 13 se na postu zpěváka pokouší o různorodost výrazu, leč není úplně přesvědčivý. Prožitější pasáže zní poněkud utahaně a ploše, těm nakopnutějším by více prospěl nadupanější řevo-zpěv, nežli ve vyšší poloze vedený zpěv frontmana. Pevně věřím, že se v tomto ohledu dá leccos zlepšit – potenciál v hrdle rozhodně je! Je třeba zároveň vyzdvihnout, že se George nepokouší násilně stylizovat do cizí kůže a hlasu...
Poznámku bych měl i k textům. Chválihodný je pokus otextovat Perfect Life? kompletně v angličtině, ale jak už to tak chodí, ne vše se podařilo. Dost neobratně vyznívá zejména protestsong o zhrobu vstalých Woulbe Stars (hádej o kom je?), moc věrohodný není ani text k Point Of Break. Jinak potěší ucho solidní textařský standart i poměrně slušná výslovnost zpěváka (ačkoli kovaný fonetik by mu určitě vyčinil za přehnaně „poamericku“ otevřené vokály).
Mínusové body ale výrazně převažuje velice dobrá hudební nálož tohoto kotouče. Famózní zvukový háv studia Citron, stejně jako velmi profesionální produkci, jsem naťukl a vězte, že si tuhle repetici zaslouží. Bravurní – velký příslib pro komerčněji orientovanou tvrdou hudbu v ČR. Nemusíme před pubertálními hvězdičkami z USA vůbec hanbit. Narozdíl od nich navíc produkují GALACTIC INDUSTRY hudbu po všech stránkách nepodřizovanou pouze dojivosti. Některé skladby dotvrzují, že si kapela rozumí se starou trashovou školou (byť jí chápe hodně moderně) a album Perfect Life? jako celek zase, že Galaktici mají ve své hudbě vzácně jasno. Kapela, která do toho jde s hledím otevřeným, s vlastní tváří a velice kvalitním debutem, který se mi zamlouvá poslech od poslechu víc. Otázkou je, jestli si najde dostatečně širokou obec posluchačů... Ze srdce bych to Průmyslníkům přál.
Galaktici mají ve své hudbě vzácně jasno. Jsou kapelou, která do toho jde s hledím otevřeným, s vlastní tváří a velice kvalitním debutem, který se mi zamlouvá poslech od poslechu víc. Otázkou je, jestli si najde dostatečně širokou obec posluchačů... Ze srdce bych to Průmyslníkům přál.
8 / 10
George 13
- zpěv, kytara, programming
Andy Fierla
- basa
Vlad Kaplan
- klávesy
Ladis
- bicí
1. In the infinite
2. There´s no way
3. Regardless
4. All we are peaces
5. Perfect life
6. Fall Down
7. Point of break
8. You
9. Wouldbe stars
10. Slight
11. Worse than THC
12. Chemical reaction
Perfect Life? (2002)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Popron Music
Stopáž: 45:48
Produkce: Galactic Industry + Mroš
Studio: Citron, Ostrava
Kontakt: Tel.: +420 603/870 949
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.