Tak se zdá, že klasický thrash metal už v našich krajích příliš netáhne. Jak jinak si lze vysvětlit tak chabou návštěvu, která zavítala do klánovického Black psa na koncert tří kvalitních kapel. Ačkoliv SADUS nepředstavují zrovna špičku současného thrash metalového ledovce, nejedná se o žádné zelenáče a hlavně osoba Steva Di Giorgia byla taktéž poměrně pádným argumentem k návštěvě této akce.

Jako první se do toho opřeli italští GORY BLISTER. Pro mě doposud jediná neznámá tohoto večera předvedla slušné vystoupení spočívající v klasickém thrashovém sekání. Dominovaly hlavně rychlé a nekompromisní skladby, ušité dle moderní thrashové šablony. Místy mi tihle Italové připomněli například dánské HATESPHERE, a to nejen pojetím hudby, ale i koncertním nasazením. V tohle směru hrál prim vokalista Andry (mimochodem na webu kapely je vyfocen v triku se slovenským národním motivem), který byl neustále v pohybu a snažil se vyburcovat prořídlé publikum, což se mu časem alespoň částečně podařilo. Zdatně mu v tom pomáhali i ostatní spoluhráči, kteří předvedli solidní výkony. Hlavně Raffova kytarová hra zaslouží pochvalu, neboť de facto zvládala dvojí roli – rytmickou i sólovou a v tomto snažení si její obsluha počínala na výbornou.

Po nich však přicházejí ti, na které jsem se toho večera těšil nejvíce – švédská úderka DARKANE. Jejich fantastické loňské album „Layers Of Lies“ patří k velmi častým návštěvníkům mého přehrávače a od živého vystoupení této pětice jsem očekával jen další přilévání oleje do ohně. A tak se i stalo, přestože začátek nebyl úplně dle představ. Kapela vše odstartovala skladbou „Godforsaken Universe“ právě z aktuální desky a z počátku to skřípalo hlavně po zvukové stránce a taktéž i vokály Andrease Sydowa ve vyšších hlasových polohách nebyly zrovna nejjistější, což se s větší či menší intenzitou opakovalo během celého setu DARKANE. Naštěstí to nebylo nikterak výraznou překážkou k tomu, aby tahle neothrashová eskadra nezanechala veskrze pozitivní dojmy. Zvuk se nakonec podařilo včas vyladit a my jsme si tak vychutnávali převážně skladby z posledních dvou desek. Energické riffové a rytmické smrště podpořené mohutnými vyřvávanými vokály jsou poznávacím znamením DARKANE a popravdě nikdo to neumí tak dobře jako oni. Christopher Malmström je výtečný kytarista, což dokazoval i během mnoha sól, kterými je hudba této kapely protkaná. Celý soubor působil velice sympatickým dojmem, a i přes fakt, že byl nucen sledovat poloprázdný sál klánovického klubu, odvedl velice našlapané vystoupení a snad kromě již zmiňovaných vokálních klopýtnutí nic neošidil. Pro mě momentálně nejlepší současná thrash metalová kapela.

To SADUS jsou samozřejmě z úplně jiného soudku. Americká kapela má za sebou již osmnáctiletou historii a zdá se, že ji stále nechybí ten správný entusiasmus a chuť tvořit nová alba, čehož důkazem je i letošní novinka „Out For Blood“. Přiznávám, že hudba SADUS šla vždycky tak nějak mimo mě a osobně jsem byl zvědavý hlavně na mistra metalové baskytary Steva Di Giorgia, jehož hudební minulost je snad zbytečné jakkoliv dál rozpitvávat. Nevím, jak tomu bylo na starších deskách, ale současná tvorba SADUS je přizpůsobená hlavně jeho kouzelnému hudebnímu nástroji. Jeho basa hrála jasný prim a i když zdatně sekundovala kytara křiklouna Darrena Travise, je jasné, že SADUS jsou hlavně o Stevovi. Ten kromě basy obsluhoval i syntetizátory, které tvořily místy velmi příjemný a zajímavý doplněk k jeho pětistrunné kamarádce. Jak už ve své recenzi na „Out For Blood“ poznamenal kolega Koscj, tvorba SADUS zní místy jako soudobý thrash metal a jindy zase jako nefalšované retro vzhlížející se k 80. letům. Jednotlivé skladby disponují poměrně jednoduchými a chytlavými rytmickými motivy a někdy působí dosti stereotypně. Naštěstí vše zachraňují basové a kytarové eskapády Di Giorgia, resp. Travise, jehož vokál mi mimochodem dosti připomenul ječák Steva „Zetra“ Souzy, dnes už opět bývalého člena EXODUS, ke kterým bych SADUS právě v jejich retro momentech asi nejvíce přirovnal. Více než hodinu trvajícímu vystoupení logicky vévodily skladby z posledního alba, ale samozřejmě se dostalo i na starší kousky. Došlo i na menší exhibice v podobě Allenova sóla na bicí a, jak jinak, i Di Giorgovy basové onanie. Nutno však poznamenat, že Steve skutečně umí a navíc svůj um už mnohokráte dokázal přetavit v tvorbu kvalitních desek. Navíc jeho hru je opravdu radost poslouchat a o nějakém bezmyšlenkovitém předvádění nemůže být ani řeči.

Jedinou kaňkou na jinak příjemném thrash metalovém dýchánku byla již uvedená chabá návštěva čítající dle mého odhadu tak 70–80 lidí. Tímto se však naštěstí nenechala rozhodit ani jedna z vystupujících kapel, a tak tedy nebylo nejmenšího důvodu návštěvy tohoto koncertu litovat.