Další filmový pohled na nepravosti dnešního světa přináší ve svém novém snímku s českým názvem „Nepohodlný“ režisér brazilského původu Fernando Meirelles. Svůj nesporný talent prokázal už filmem „Město bohů“ a tento příběh, který začíná vraždou manželky britského diplomata působícího v Keni, je dalším zajímavým kouskem jeho slibně se rozvíjející filmografie.

Příběh je z větší části posazen do africké Keni. Britský diplomat Justin Quayle (Ralph Fiennes) zde působí jako člen zastupitelství své země. Ještě před odjezdem z Anglie se potká s mladou a velmi angažovanou studentkou Tessou (Rachel Weisz). Z vášnivé lásky na první pohled se vzápětí stane manželství a Justin na naléhání tehdy ještě své nastávající ji s sebou vezme do daleké africké země. To se nakonec ukázalo jako čin, který osudovým způsobem promluvil do jejich životů. Film totiž začíná nalezením zavražděné Tess, jejíž zohavené tělo našli společně s tělem jejího společníka poblíž jednoho z keňských jezer. Všechno prozatím nasvědčuje zločinu z vášně. Justin v poslední době dostával anonymy poukazující na nevěrnost jeho v daleké zemi nudící se manželky a jak se zdá, nezůstalo pouze u jednoho případu. On sám se věnoval hlavně své práci a zahradničení a aktivitám své ženy příliš mnoho pozornosti nevěnoval. Proto ho informace o jejích nevěrách ani příliš nepřekvapily, přesto se jim však stále zdráhá uvěřit a vydává se na vlastní pěst pátrat po příčinách smrti Tess.

Fernando Meirelles zvolil v první části filmu retrospektivní vyprávění. Vše totiž začne právě vraždou Tess a poté se časem vracíme do doby, kdy se dva hlavní hrdinové seznámili. Zjistíme, že Tess se v Keni hodně zajímala o aktivity jisté farmaceutické firmy nabízející léky proti tuberkulóze a taktéž komu svým počínáním mohla velmi vadit. Afrika není věru příliš spravedlivým místem na zemi. Ohromné množství lidí žijících v absolutní chudobě je odkázáno na pomoc tzv. civilizovaného světa. To se však děje hlavně prostřednictvím různých agentur a soukromých firem, které si ji však mnohokráte vysvětlují jako další příležitost ke zlepšení své obchodní bilance. Meirelles však naštěstí nesklouzává k černobílému vidění světa a jeho film se tak nestává žádnou lacinou politickou agitkou. Přestože nešetří mnohými záběry na chudinské čtvrti na předměstí Nairobi, které navíc zvykne obohatit kontrastním střihem na moderní budovy v centru hlavního města Keni, vše činí velmi účelně a citlivě, aby nedošlo k narušení celistvosti a zvláštní smutné atmosféry, kterou na mě „Nepohodlný“ působí. Typickým příkladem je scéna zobrazující až nelidské pracovní nasazení v kuchyni jednoho z luxusních hotelů. Spousta kmitajících kuchařů a číšníků a za jedinou zdí se odehrává večírek britského konzulátu, na kterém jsou hosty právě ti, kteří si ve jménu humanitární pomoci dělají z „postradatelných“ lidí pokusné králíky. Zní to možná až příliš jako věta ze studentské demonstrace, ale v kontextu snímku to působí nanejvýš výmluvně a nesamoúčelně.

„Nepohodlný“ nepatří mezi strhující a napínavé filmy, které vás doslova přitlučou do křesla. Jeho síla spočívá ve zpočátku pomalém a lehce plynoucím ději. Má však v sobě něco, co vás i přes počáteční ležérní tempo dokáže upoutat a v druhé části nádherně smutným způsobem vygradovaném ději i strhnout. Domnívám se, že největší devizou snímku je právě jeho křehkost, uvěřitelnost a řekněme, že i určité poselství a sdělení spočívající v nekřečovité a zbytečně neagitující kritice praktik farmaceutických společností, které dokáže přinutit i k poněkud jinému pohledu na nedávnou hysterii kolem Ptačí chřipky. Když už byla řeč o zvláštní a smutné atmosféře, tak kromě řežíjního rukopisu se na ní podílí i téměř dokumentárně roztřesená kamera a práce s obrazovými filtry. Afrika je znázorněna jako slunečné místo, zatímco evropské scény (děj se částečně odehrává v Londýně a v Berlíně) jsou depresivně šedé.

„Nepohodlný“ je výborný film. Zvláštní, smutný a pěkný. Ani k jednomu z uvedených přívlastků se nemusí dopracovávat za pomoci laciných prostředků. Staví hlavně na výborných hercích (Ralph Fiennes, Rachel Weisz), silném příběhu lásky dvou lidí, která však musela ustoupit „vyšším cílům“ a skvělé režii Fernanda Meirellese. Je to film, který dokáže nenápadným a nenuceným způsobem vyvolat nejednu otázku a přinutit k zamyšlení ... A hlavně je to film, který stojí za to vidět.