PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě instrumentální monstra prznící svébytným způsobem konveční přístupy k rockové a metalové hudbě - to je duo HARMONY BAY. Ohýbání jednotlivých partů a jejich vrstvení do šílených sloupců slepených ze zdánlivě neslučitelných cárů jednotlivých stylů je jedním z hlavních znaků alba „Jestli to strávíš“. Přehlídka instrumentálních onanií obsahuje velmi barevnou žánrovou paletu, která začíná u hard rocku sedmdesátých let a končí někde u death metalových taškařic. Tento vskutku progresivní přístup navíc zaštiťují osobnosti instrumentálně velmi dobře vybavené a nadané. Nahrávka krom různých pohledů na rock-metalové běsnění kytary a bicí soupravy doplňuje celá plejáda dalších nástrojů, které HARMONY BAY při živých vystoupení pouští ze sampleru, a obsahuje i notnou dávku nadhledu a sebehumoru.
Přejděme k neduhům alba. Prvním je zvuk - tam, kde kytary značně přitlačí na pilu, to na zvukovém hávu není znát. Zní totiž mnohdy velmi řídce, a ačkoliv aranžérsky hrají zajímavé party, nazvučení jim nedává příliš drivu a šťávy pro to, aby dostatečně vynikly. Podobnou fušeřinu cítím i ve vokálech - ačkoliv je patrné, že právě zpěvy mají vzbuzovat určité odlehčení, jistě by si zasloužily poněkud profesionálnější opracování.
HARMONY BAY jistě působí jako svěží vánek rockové neortodoxnosti a progrese, nicméně mnohdy mám z jejich skladeb pocit, že právě atribut ulítlosti je to jediné, co obsahují. Naskládat přehršle motivů na jednu hromadu, propojit je tak, aby témata působila co nejbarevněji a nejpestřeji, docukrovat nějakou tou vokální legračností - jenže výsledek na mne působí jako velmi pestrý šat cirkusového klauna. Spousta křiklavých záplat, volánků, vzorů, materiálů - to vše sešito s velkou dávkou řemeslného umu. CD jako by jednostranně směřovalo a ukazovalo k názvu alba. Strávíte to? Chvílemi jsem měl pocit, že si s posluchači HARMONY BAY tak trochu roztržitě hrají a zkoušejí, co všechno vydrží, a navíc je to ohromě baví. Tento aspekt cáká z každé skladby jako žhavý magmat z činné sopky. Oproti hudebním úchylkám zdaleka nic nemám, instrumentální šílence typu HELLA, metalový potěr z psychiatrických ústavů formátu PSYOPUS, či snové vizionáře v úchylnostech jakými jsou například Mike Patton a jeho FANTOMAS si pouštím rád, ale tyto projekty se od HARMOBY BAY pro mě něčím liší. Obsahují esenci, která mi dovoluje potápět se hluboko do jednotlivých skladeb - neboť hlubiny obsahují. U HARMONY BAY stále narážím na určitou sterilitu, která je obalena monstrózním řemeslně brilantně vyvedeným obalem, sešitým ze spousty hudebních motivů. I přes to se však jedná o velmi zajímavý materiál, který mě baví poslouchat. A navíc rozhodně potěší, že se někdo s tímto originálním přístupem v Čechách vůbec našel.
Originální projekt nesoucí v sobě instrumentálně velmi dobře opracované šílenosti táhnoucí se od rocku let sedmdesátých až po death metal.
7 / 10
Petr Pokorný
- kytara, vokál, programování
Petr 'GravYY' Šťáva
- bicí, vokál, programování
1. Za mlhou
2. Matouš spletenec
3. Koroptví tání
4. Lodyha
5. Žbluňk
6. Výhoda marmelády
JestlYYPack... (2006)
Jestli to strávíš (demo) (2004)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 49:18
Produkce: HARMONY BAY
Suuuuupeeeeeeeeeeer mňůzik:-)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.