Švédští náladotvůrci KATATONIA se po roce a dvou měsících opět vratili do České republiky a tentokráte to na rozdíl od loňské Metalmanie bylo v rámci v rámci vlastního turné, propagujícího aktuální desku „The Great Cold Distance“. Jiné bylo i místo. Valašskou metropoli Zlín vystřídal severočeský Jablonec nad Nisou. Na konání koncertů podobného ražení poměrně netradiční místo se možná ukázalo být asi jako nejpádnější důvod poměrně komorní návštěvy.
Před o něco málo více než stovku diváků předstoupili jako první italští NOVEMBRE, které s hlavní akvizicí večera pojí pouto v podobě podobně posmutnělých nálad, kterými je tvorba obou kapel typická. Italové se rovněž řadí do tzv. post dooomové scény. Jejich desky jsem až do té aktuální, které nese název „Materia“, příliš nesledoval, ale živě mě NOVEMBRE o svých kvalitách dokázali přesvědčit už před třemi lety na festivalu Brutal Assault, což bylo zároveň i naposled, kdy u nás skupina vystupovala. Její set se samozřejmě opíral hlavně o kousky z nové desky. Krátce před devátou zazní první tóny úvodní skladby „Verne“, které zároveň nové album i otevírá. Nová tvorba NOVEMBRE se ještě více vzdaluje metalové minulosti kapely a můj soukromý názor je takový, že je dost ovlivněna například muzikou, jakou produkují jejich krajané KLIMT 1918. Zpočátku trošičku nevýrazný Carmelo Orlando se postupem času dostal do těch správných vokálních obrátek a ačkoliv barva jeho hlasu nemusí sedět každému, do muziky NOVEMBRE se jeho lehce monotónní posmutnělý vokál hodí náramně. Svůj prostor dostala i starší tvorba a hlavně skladby, ve kterých Carmelo používal i „metalovou“ vokální polohu působily přeci jen o něco živěji. To říkám i přesto, že se mi „Materia“ líbí se ze všech dosavadních desek NOVEMBRE asi nejvíce. Škoda jen těch zbytečných hecovaček publika a stadiónových projevů, které mi k této kapele příliš nesedí, ale uznávám, že je to věc názoru, což potvrdily i poměrně příznivé reakce publika.
Krátká pauza, příprava kulis v duchu artworku „The Great Cold Distance“. Po ní krátké intro a jde se na věc. Riffy úvodní „Leaders“ dávají jasně najevo, že na pódium nastupují jedni z lídrů post doomové melancholie – švédští veteráni KATATONIA. Bylo by nošením dříví do lesa říkat, že na kontě mají několik výborných desek, ale naproti tomu reference o živých vystoupeních této kapely nebyly příliš pozitivní. Ty se však naštěstí v Jablonci nepotvrdily. Přestože vokál Jonase Renkseho zpočátku nevynikal přílišnou jistotou, časem se to zlepšilo a například poměrně náročnou „Sweet Nurse“ odzpíval s naprostým přehledem. Tu a tam si však musel vypomoct vokály puštěnými z pásku, což však netřeba brát jako kritiku. Naléhavost emocí studiových nahrávek však jeho pěvecký projev nedosahoval. S nástupem hlavní hvězdy se řádně probudilo i publikum a dle reakcí pánů na pódiu se dalo vypozorovat, že jim ta malá návštěva příliš nevadí, když je dobrá atmosféra.
O tu se samozřejmě kromě diváků starali hlavně oni, k čemuž jim dopomáhal jejich bohatý písničkový rejstřík. Tento tvořily kromě písní z nové desky – zde musím uznat, že v živém provedení měly mnohem větší šťávu tak i skladby hlavně ze dvou předchozích alb - „Viva Emptiness“ z roku 2003 a „Last Fair Deal Gone Down“ z roku 2001. Zaznívají tedy skladby jako „Soil´s Song“, „My Twin“, „Ghost Of The Sun“, „Sleeper“, lehce improvizovaná „Criminals“, „Tonight´s Music“ anebo již uvedená „Sweet Nurse“. Po jedné písni zazní i ze starších alb „Discouraged Ones“ (1998) a „Tonights´s Decision“ (1999) a v rámci přídavku absolvujeme návrat do doomových dob v podobě skladby z alba „Brave Murder Day“ (1996). KATATONIA strávila na pódiu téměř hodinu a půl a během této doby přítomné myslím dostatečně přesvědčili o tom, že nejsou pouze studiovou kapelou. Navíc je potěšitelné během krátké doby opět vidět, že i když v rámci scény „velké“ kapely u nás nehrají před zrovna plným hledištěm, nikterak se nehodlají na tento fakt vymlouvat a odvádějí plnohodnotné výkony. Navíc bylo zřejmé, že i tak si Švédové české publikum pochvalovali, což neopomněl jinak introvertně vystupující Jonas Renkse během uvádění jednotlivých skladeb připodotknout.
Myslím si, že jsme zažili podařený a příjemný koncert, kterému chyběla jen větší divácká kulisa. Ta stávající byla podle mého názoru jen malou částí posluchačské základny, kterou u nás KATATONIA má. A já osobně si z něj kromě pozitivních dojmů navíc odnáším i poněkud příznivější pohled na desku „The Great Cold Distance“.