Druhý květnový večer roku 2006 se odehrával v plzeňském Divadle pod Lampou ve znamení industriálu, dark ambientu a zajímavých videoprojekcí. Toto znamení však nevidělo příliš lidských očí – platící návštěvníci by se dali spočítat na prstech dvou rukou – že by výše zmíněné okrajové žánry měly tak málo příznivců? To ani česká špice stylu presentovaná pražskými AGHIATRIAS a nádavkem Nor Karsten Hamr, leader legendy PENITENT se svým sólovým projektem DENSE VISION SHRINE nedokáže přitáhnout dostatek pozornosti? Ale obraťme se k hudebním počinům. Příjemným překvapením byl jihlavský TÁBOR RADOSTI. Tento projekt celý večer odstartoval a musím říci, že velmi efektně. Na pódiu byli vystavěny dva černé pulty, které měly uprostřed tajemné symboly. Z těchto kazatelen z ničehož nic vyrostly dvě postavy v bílých maskách, které působily jako hybrid mezi nějakou staroamerickou kulturou a vesmírnou civilizací. V podobném duchu se nesla i velmi povedená videoprojekce, která se v drtivé většině pohybovala v étericko-kosmických rovinách se silným nánosem pradávných kultur. Syntezátory, které mystická zjevení obsluhovala, byly skryty za kazatelnami, což ještě umocnilo dojem šamansko-mimozemské civilizace řídící tajemný přístroj na výrobu zvukomaleb. Hudba TÁBORU RADOSTI se nesla v industriálně ambientním duchu, nicméně obsahovala řadu prvků, kterými duo vycházelo vstříc posluchačům, díky nimž bych se nebál v daném žánru označit předkládaný materiál za „pop“. Do zvuků a rytmů promlouval často zkreslený hlas, jenž podporoval dojem „vyšších bytostí“ – bohužel málokdy se mi podařilo skrze zkreslení a masu zvuku dekódovat význam slov poselství, které nám TÁBOR RADOSTI chtěl předat. Rozhodně velmi zajímavý úvod a pro mne i nejsilnější zážitek večera.

Druhým performance byl projekt Nora Karstena Hamra, jenž se v dark ambient/indutrálním subžánru proslavil hlavně jako člen PENITENT, nicméně projektů, které dlí na jeho bedrech, je celá řada. Jeho DENSE VISION SHRINE, který v Plzni představil, se vyznačoval určitou statičností až strnulostí – a to jak v hudební tak vizuální složce. Intenzivní, ale velmi jemné zvukové hradby, působící na smysly jako velkolepý nadčasový monument, doprovázely prolínající se fotografie stylově se vztahující vždy k souznačnému tématu. Hodně se mi líbila část horské přírody, u které byl zážitek z burácející hudební plochy nejvýraznější. Třetí nastoupili na podium pražští ostřílení harcovníci AGHIATRIAS. Jedna z nejvýraznějších domácích formací pohybující se v industrial-dark-ambientu předvedla o dost zajímavější vizuální nežli sonickou složku svého vystoupení. Zvukově dosti monotónní masáž smyslů sice místy prořízl nějaký výraznější motiv (např. melodie z písničky „Jede jede poštovní panáček“), nicméně i tak mi již dělalo nemalé problémy udržet plnou pozornost. Dost jsem přemýšlel, zdali za tento stav nemohl až přespříliš slitý zvuk v klubu. Důstojnou paralýzu mi ale přesto přivodila vizuální složka s abstraktním nadhledem se točící kolem soudobé problematiky, často přecházející až k ryze surrealistickým výjevům. Celkově velmi zajímavý a netradiční kulturní prožitek kalila pouze velmi neuspokojivá návštěvnost – ačkoliv jsem při tomto žánru nečekal nějak zdrcující počet lidí, těmi několika jedinci, jež si přišli nekonveční večer vychutnat, jsem byl nepříjemně zaskočen. Útěchou mi budiž fakt, že den poté na pražské zastávce se příznivců dark-ambientu a industriálu našlo mnohem více.

Fotografie jsou pouze ilustrační.