Kytarista a hlavní organizátor skupiny, která vyhrála poslední ročník JIM BEAM MUSIC, producent, skladatel, hudební publicista, manager, internetový vizionář i zvukař v hudebním studiu. A to jsem ještě na spoustu aktivit jistě zapomněl – je toho opravdu hodně, co Michal Novák dělá, a protože skupina, ve které se hudebně angažuje právě vydává nové CD, je myslím nejlepší čas k tomu, tuto činorodou persónu důkladně vyzpovídat. Doufám, že poněkud obsáhlejší rozhovor a širší spektrum otázek tentokrát nebude od věci, neboť atraktivních a zajímavých témat bylo opravdu hodně.

Ahoj Michale, máte krátce po křtu Vašeho nového CD „Svit“ – pověz, jak probíhal křestní koncert v klubu Futurum? Vyvedlo se vše dle Tvých představ?

Vlastně to byl křest nekřest. Přestože jsme si dávali na všechny práce na desce veliké časové rezervy, na poslední chvíli se objevila nečekaná možnost dělat mastering v newyorském studiu Masterdisk. Tím se celý harmonogram v podstatě zhroutil a my jsme bohužel nestihli mít CD hotové do dne křtu. V klubech jako je Futurum v Praze se vše rezervuje s půlročním předstihem, takže posunout termín o dva, tři týdny vzad bylo bohužel nemyslitelné. Pojali jsme to tedy alespoň jako jakési symbolické zahájení sezóny. Pozvali jsme spoustu známých, z Příbrami, města odkud pocházíme, jsme dokonce vypravili speciální autobus na koncert a zpět. Účast byla ohromná, včetně hostů dorazilo ten večer skoro 400 lidí, což je na kapelu našeho žánru fantastický úspěch. Jsem hrozně vděčný všem, kteří přijeli třeba i ze sto kilometrů vzdáleného města, aby si poslechli nové skladby. Podpořit nás svým vystoupením přijely skupiny RUMBURAX a RUDÉ KOSTRY. Obě patří mezi naše veliké oblíbence a jejich desky často posloucháme, když cestujeme po českých klubech. Otevřeně přiznávám, že kapely jsme si vybrali zcela podle naší chuti, bez ohledu na vkus našich fans, vždyť například RUDÉ KOSTRY hrají akustický pop rock! Ale všichni návštěvníci se evidentně bavili a po koncertě za námi chodili a chválili výběr supportů, takže dvojnásobná radost.

Jak jsi nastínil, masterovalo se ve studiu Masterdisk v New Yorku, dokonce pod rukou Rogera Laina, který opracovává kotouče předních světových skupin – jak jste se k tomuto člověku vlastně dostali?

V podstatě to nebylo nikterak složité. Chtěl jsem už několikrát vyzkoušet rozdíl mezi domácím a americkým masteringem. Na naší hudební scéně o tom kolují všemožné historky, a tak jsme se chtěli přesvědčit na vlastní uši. Prošel jsem si doma desky, které mají ten nejlepší zvuk a zjistil si, kdo je masteroval. Selekcí jsem vybral studio Masterdisk, New York. Jednoduše jsem napsal přímo asistentovi pana Liana a popsal celou naší situaci o mladé skupině, která si vše zařizuje sama a platí pouze z vlastních úspor. Zřejmě ho příběh o snaživé kapele z Evropy chytil za srdce a druhý den jsme od něj obdrželi odpověď i s celkem zajímavou cenovou nabídkou. Celková částka za mastering celého alba byla cca třikrát vyšší než cena za mastering, který bychom dělali v Čechách, což bylo stále v našich možnostech.

To je zajímavé téma, v čem jsou tedy historky o rozdílném zvuku pravdivé? Jak moc se „český“ a „americký“ zvuk liší? Myslíš, že lze „amerického“ výsledku dosáhnout v domácích podmínkách?

50% zvuku dělá to, jak jsou nástroje sejmuty. Tedy v jaké akustice, jakým mikrofonem, přes jaký preamp a převodník. 40% dělá mix a zbývajících 10% přináší mastering. Opět u něj záleží, jaké uši má člověk, který ho zpracovává, a jaké přístroje u toho používá. Naší desku jsme ještě nenahrávali na tu nejvíce profi techniku, a tak je samozřejmě stále cítit rozdíl proti Americe. Dnešní producenti s profi technikou jsou schopni udělat v podstatě i z úplně špatné kapely našlapanou, úspěšnou věc. Naopak skvělé aranže, výborné riffy a charisma zpěváka fungují samy o sobě skvěle i na nahrávce s horším zvukem (např. PRIMUS – „Brown Album“). V tuto chvíli ale budujeme s kolegou studio, které bude disponovat stejnou technikou jako ty nejšpičkovější studia na světě. Já osobě se věnuji produkci a chci na sobě v této oblasti ještě hodně zapracovat. Jsem přesvědčený, že během dvou, tří let se dostaneme na úroveň amerických nahrávek. Kytarovou tvrdší muziku u nás pořád nikdo neumí a lépe vybavená studia se specializují na lukrativnější žánry jako reklamy, pop, atd. To chceme změnit.

Myslíš, že člověk, který se zatím této problematice nevěnoval profesionálně a na plný úvazek, dokáže trumfnout dlouhá léta zkušeností z předních českých nahrávek, které mají za sebou Hostivař, Sono, či teď slibně se rozjíždějící studio Šopa? Další nahrávací studia stále vznikají a každé z nich do toho jde s podobnou vizí jako ty…

Jsem o tom přesvědčený, a to hned z několika důvodů. Ani jedno z tebou zmíněných studií nemá takovou techniku, kterou máme my již teď v začátcích, nikdo z těchto studií není oproti nám napojený na profesionály z Ameriky a nečerpá od nich jejich dlouholeté zkušenosti s nahráváním americky znějících desek, málokdo z CZ studií má takové teoretické zázemí jako můj kolega Lukáš Smrčka a co je naší největší výhodou, jsme mladí a plní ohromné vůle a entusiasmu dělat v Čechách světově znějící nahrávky. Na techniku Behringer s plakátem LED ZEPPELIN nad postelí se revoluce prostě nedělá. Hrozně mě mrzí, že desku THE.SWITCH jsme dělali ještě v jiném studiu, naše vlastní v té době ještě nemělo dostatečné vybavení.

Vraťme se tedy k aktuálnímu CD. Když se nyní ohlédneš, jsi s ním po stránce zvukové a aranžérské plně spokojen? Kde cítíš případné rezervy?

Největší rezervy cítím v produkci a v tom, jak jsme nasnímali zpěv. Opravdu jsem si myslel, že zvládnu, stejně jako na předchozím albu, celou produkci sám. Oproti 10 dnům nahrávání „Beautiful“ se ale „Svit“ dělal tři měsíce. Už po dvou měsících jsem opravdu "padal na hubu" a teď jsem na pokraji kolapsu. Při takovém zápřahu už není možné si uchovat svěží mysl a stále si držet úplný nadhled. Nezbylo mi už mnoho sil na různé fígle, vychytávky a takové ty efekty, které vznikají až při míchačce. Je to velmi syrové album a věřím, že se nebude po aranžerské stránce příliš lišit od živého podání. Na druhou stranu u kapely, která sází především na pódiovou prezentaci je to určitě plus. Po zvukové stránce jsem spokojen do určité míry. Pokud to beru na české poměry (což extrémně nesnáším), myslím, že se nám podařil fantastický zvuk. Ve světovém měřítku si myslím, že se jedná o nadprůměr, ale ne špičku. Např. noví GREEN DAY znějí stále lépe.

THE.SWITCH do světa pravidelně, téměř každý rok chrlí CD s novými skladbami, je to lehčí nebo těžší, po těch letech stále skládat nové pecky? Nevytratilo se z procesu dělání písniček něco, co v něm bylo před šesti-sedmi lety? Často se stává, že z některých skupin, jak se postupem času profesionalizují, tvůrčí potenciál a elán po čase vyprchává…

Mám pocit, že je to pořád stejné. Na jednu stranu získáváme nové zkušenosti, učíme se pracovat s aranžemi, máme 10 let zkušeností s tím, co funguje a co vůbec nefunguje. Na druhou stranu se vyvíjíme jako muzikanti a neustále si zvedáme laťku. Čím dál tím více toho skončí v koši s nálepkou "nedostačující". Takových písniček jako skladby na našich prvních deskách bychom dnes složili desítky. Když se tak zamyslím, řekl bych, že maximálně dvě až tři skladby z naší předchozí desky by prošly producentským filtrem na novou desku „Svit“. Všechny ostatní bychom vyhodili s tím, že prostě nejsou dostatečně dobré. Na albu „Svit“ je 11 pečlivě vybraných a přebraných skladeb a v ani jediné není jediná vteřina, za kterou bych nedal, coby producent, ruku do ohně. Dříve jsme to tolik neřešili, povedl se dobrý refrén, tak jsme k němu hodili nějaký bridge, aby se lépe odpíchl, a bylo hotovo. Rozhodně nemám pocit nějakého úbytku invence či elánu, spíše naopak. Od poslední desky se nám začalo hrozně moc dařit a slavili jsme všude možně úspěchy, takže až teď mám pocit, že tohle je teprve skutečný začátek THE.SWITCH. Do teď to byla pouze taková přípravka, teď už jsme skutečná kapela, která má na české scéně svoji stabilní pozici, kterou jen těžko ovlivní nějaká trendová vlna.

Kde hledáte inspiraci pro svoji tvorbu?

Tuhle otázku musím pojmout osobně. Nemohu mluvit za ostatní, každý ji zřejmě hledá někde jinde. Takhle, já v podstatě nemám pocit, že bych něco "hledal". Ten tvůrčí potenciál vzniká samovolně někde uvnitř. Hodně skládáme při jamování. Hrajeme spolu už tak dlouho, že začneme jamovat a zahrajem v podstatě skoro celý song, včetně slok, meziher a refrénů, aniž bychom si u toho řekli jediné slovo. Ty riffy nám samy lezou z rukou a my už je pouze opracováváme a dolaďujeme. Když přestanem, tak si řeknem např.: "hele, ten refrén, tyve, ten dost tlačil co? Jen tu sloku musíme trochu doladit". A je song na světě.

Proč se CD jmenuje právě „Svit“, má to nějaký význam, či poselství?

Naše hudba je plná kontrastů. Myslím, že je to naše poznávací znamení. Tvrdá pasáž s vyřvaným vokálem střídá melodickou s dvojhlasy atd. Stejně jako album s názvem "Beautiful" bylo obdařené trýznivou grafikou a plné melancholických písní, je naše nové album navzdory svému názvu „Svit“ temné a opět trochu ponuré. Svit symbolizuje naději, něco, co člověka vytáhne z toho nejtemnějšího bahna, něco, co mu dodá sílu prát se se životem. Přesně takové by naše album mělo být, i přes svoji náladu, plné naděje a pozitivity.

Vaše minulé CD „Beautiful“ zaznamenalo u posluchačů úspěch - víš kolik se vlastně prodalo kusů?

Náklad jsme dělali 1000 ks. V tuto chvíli nám zbývá necelá poslední stovka kusů a další stovku jsme rozdali na různé účely. Věřím, že tak 700 - 800 kusů se mohlo prodat. Vzhledem k tomu, že prodáváme naše alba pouze na koncertech a přes naše webové stránky, myslím, že je to úctyhodné číslo. Zajímavé je, že potom, co jsme dali naše album celé zdarma ke stažení na webovky, prodává se originál ještě více. Stále je dost lidí, kteří ocení booklet, interaktivní obsah na CD a rádi vzdají hold kapele svojí koupí.

To už je pádný důvod, aby se o Vás začalo zajímat nějaké vydavatelství, nicméně „Svit“ si opět vydáváte sami – proč? Přišli nějaké nabídky ze stran labelů?

Však se o nás zajímají a nabídky máme. Není pravda, že si ho nakonec budeme vydávat sami. Dneska mám finální schůzku s Lukášem Rychtaříkem z Championship records. Nebude to klasická smlouva s labelem, pomůže nám spíše s distribucí, registrací na patřičná místa a organizace a zanesení do katalogů. Chceme novou desku už distribuovat do maloobchodní sítě a sami už bychom to nezvládli. Lukáš má skvělé podmínky, které v podstatě představují pouze pomoc s distrem za velmi nízkou provizi. Rozhodně to neznamená, že do nás nasype statisíce a bude čekat, že z nás vymáčkne miliony.

Přejděme na okamžik k Tvojí osobě. Zaregistroval jsem u Tebe nějaké hudebně publicistické aktivity, co Tě k této aktivitě motivovalo?

Všeobecný zájem o hudbu. Jakákoliv realizace v této oblasti mě hrozně těší. Baví mě psát o hudbě, poslouchat ji, tvořit ji, je to můj život. Měl jsem pozitivní reakce od čtenářů na moje články, tak jsem v tom pokračoval. Teď už jsem na tom ale hrozně špatně s volným časem, takže nezisková publicistika už šla bohužel trochu stranou. Obecně se o mně ví, že jsem perfekcionista v každém ohledu, a tak než jsem pustil nějakou recku z ruky, četl jsem si ji po sobě snad tisíckrát. Napsat reportáž z koncertu mi trvá vždy tak 4 - 5 hodin oproti kolegům, kteří to sfouknou za necelou hodinu. Největší odměnou mi byly pochvaly v diskuzi pod článkem.

Jsi duševním otcem projektu www.bandzone.cz, na kterém se mohou prezentovat hudební tělesa napříč žánry a vytvářet si také své profily, s jakou myšlenkou jsi tento projekt dělal?

Stále jsem přemýšlel, jakým způsobem pomoci mladým kapelám napříč Českou republikou dostat se do širšího podvědomí potenciálních fanoušků. Servery podobného typu se všude ve světě těší ohromné oblibě a mnoha kapelám už pomohly "prorazit". Na českém netu něco takového hrozně citelně chybělo. No a jelikož jsem se donedávna živil webovým marketingem a tvorbou www stránek, dal jsem dohromady koncept, sehnal dva kamarády k ruce a celý projekt jsme rozjeli. Náš plán byl 500 kapel za rok. Teď právě je to rok od spuštění serveru a máme 970 aktivních profilů kapel!!! To je překročení plánu o téměř 100% z čehož máme neskutečnou radost. Je to fajn pocit, udělat něco pro českou hudební scénu a sledovat jak to funguje. Stáváme se zdrojem informací pro rádia, hudební servery a pomáháme kapelám, které nemají možnost si založit vlastní, dobře vypadající a skvěle funkční stránky. Vytvoření profilu na našich stránkách zabere sotva pár minut a je to zcela zdarma.

Jak bude bandzone pokračovat, chystáš v něm nějaké novinky?

Ano. Díky nečekanému úspěchu Bandzone nás oslovil velký partner, kterému se náš projekt moc líbí a chce se podílet na jeho rozvoji. Právě teď, zatímto děláme tento rozhovor, se sestavuje smlouva o spolupráci, díky které získáme prostředky na doprogramování posluchačské sekce, bodování skladeb za kredity, hitparády o ceny, soutěže o nástroje, nahrávání ve studiu, Bandzone Stage na velkých festivalech, kompilace úspěšných kapel na Bandzone.. prostě úplná Bandzone mánie :-). Tohle všechno bohužel bez silnějšího partnera za zády nebylo možné. Vše se to týká horizontu jednoho až dvou let.

To zní velmi slibně. Jak aktivně a pozorně sleduješ nové přírůstky na stránce? Posloucháš každou novou skupinu, která si vytvoří profil?

Samozřejmě, jsem správcem serveru a každý profil, než ho přepnu do online režimu, si pečlivě prohlédnu a poslechnu všechny skladby. Jsem zároveň zcela zodpovědný za výběr kapel na pozice Hot Tip a Tip týdne. Jedině takhle můžu mít jistotu, že mi žádná zajímavá skupina neunikne a že se na Bandzone budou objevovat pouze účty skutečných kapel, obsahující pravdivé a užitečné informace. To je hlavní výhodou Bandzone. Najdete tam vždy velmi rychle přesně to, co vás zajímá, nikdy neúplné profily bez fotky a jakýchkoliv ukázek, které jsou vám k ničemu.

Vraťme se ke skupině THE.SWITCH. Vaše koncertní vystoupení poslední dobou provázejí různé doplňky dotvářející image. Ať už to v minulosti byli bílé kombinézy, či suknice, kněžský talár… Kdo tyto věci vymýšlí a co na nás THE.SWITCH chystají v tomto směru k nové desce?

Vymýšlíme to tak nějak všichni dohromady. Koncertování znamená desítky a desítky hodin v autě během cestování po Čechách, takže spousta prostoru pro tyhle debaty, návrhy atd. Není to tak, že bychom každé naše období chtěli pojit s nějakým vizuálem. Bílé kombinézy dobře korespondovaly s technokratickou atmosférou naší nahrávky „Mutual Assured Destruction“. „Beautiful“ bylo temné a melancholické, proto jsme se oděli do černých sukní. Štěpán není žádný školený zpěvák, jeho síla je v charisma. Image kazatele na něj a jeho další výrazové prostředky dokonale pasuje. Nové album „Svit“ není náladou příliš vzdálené od „Beautiful“ a z toho důvodu neplánujeme nijaké zásadní změny v naší image. Mám spíše pocit, že skupina THE.SWITCH už má jakousi svoji dospělou tvář, která se už příliš nemění. Navíc, pro mě jako kytaristu, který má rád pohyb po pódiu, je to ten nejpohodlnější koncertní outfit, který jsem na sobě kdy měl.

Jste vítězi minulého ročníku soutěže Jim Beam Music. Co Vám tato soutěž přinesla – změnilo se pro Vás něco?

Tak na tuhle otázku jsem odpovídal už asi milionkrát :)). Krom finanční odměny, kterou jsme konečně umořili úvěr na náš videoklip Závoj, nám to příliš nepřineslo, řekl bych. Hlavním problémem bylo, že náš ročník byl úplně poslední. A protože už tato soutěž dále netrvá, vyšuměl i hype okolo skupin, které v ní kdy uspěly. Je pravda, že bezprostředně po tom vítězství jsme se dostali do Noci s Andělem plus dalších několika TV pořadů o hudbě, a tak o nás stouplo celkové povědomí. Stále si ale myslím, že naše současné vítězství v hitparádě Superpomeranč na ČT2 a rotace našich dvou klipů v Malé Noční Hudbě nám pomohlo mnohem více.

Co musí skupina udělat pro vítězství v podobné soutěži?

Musí o sobě hrozně moc přemýšlet a nebo mít to štěstí, že se v ní sejdou samí supertalenti. Protože mě už na vysoké škole hrozně bavila psychologie a marketing, mám dokonce v plánu napsat o tomhle knihu. Kdybych to měl ale říci stručněji a hypoteticky vyloučil možnost, že se jedná o kapelu supertalentů, za nejpodstatnější považuji dva body:
Za prvé je to tvrdá práce, milion zkoušek ročně je tak akorát. Všichni na sobě musí tvrdě makat i doma, cvičit si, přehrávat si skladby, vymýšlet nové riffy, atd. No a jako druhý bod zaručeného úspěchu je potřeba uvědomit si, že vše je důležité - každý atribut, který je vidět nebo slyšet, hraje roli. Každá věc, které se nevěnuje péče a nemá hlavu a patu, ať už je to oblečení zpěváka na koncertě nebo intro před první písní, je hrozně důležitá a pokud se nepromyslí, je to velká nevýhoda oproti kapelám, které o těchto věcech přemýšlejí. To, že kapela musí být parta lidí, kteří se mají rádi a že je jejich vlastní muzika musí absolutně odvázat, beru jako samozřejmost.

Na tu partu lidí bych rád navázal. Jako kapela fungujete v aktuální sestavě téměř devět let, jak si vysvětluješ, že Vás za ty dlouhé roky nepotkala žádná personální změna – to je skoro zázrak, nemyslíš?

No... nejsme parta kluků, která se náhodou někde sešla. V podstatě už od začátku jsem to skládal z lidí, o které jsem doopravdy stál. Nejprve jsem oslovil basáka Pavla, padli jsme si hned do oka, potom jsem přetáhl Štěpána z jiné kapely. Nejvíc práce mi dal Tomáš, bubeník, ten odolával asi půl roku, než opustil jeho stávající kapelu :-). Věřím, že to funguje ze dvou důvodů. Máme v kapele zcela jasně vymezené role a dostatek disciplíny a kázně vyhýbat se potenciálním problémům. Druhou, hrozně důležitou věcí, je náš neustálý postup kupředu. Prostě vidíme, že se stále posouváme dál a dál a nikdo z nás si nedovolí tento postup jakkoliv ohrozit. Každý mezní okamžik ověnčený úspěchem kapelu semkne ještě pevněji. Mám pocit, že za těch deset let jsme se pouze jednou trochu rozhádali, ale bylo to tím, že jsme měli těžké období v osobním životě a nezbývalo mnoho sil na to povznést se nad úplné prkotiny. Trvalo to sotva měsíc. Vlastně do našeho vystoupení na hlavní scéně na Rock for People... v tu ránu bylo všechno smazáno a směle vykročeno zase kupředu.

Přemýšlíte o tom překročit hranice České republiky a začít více koncertovat, případně i vydávat v budoucnu za hranicemi?

Milujeme češtinu a naše texty, které nám na míru píše po celá ta léta náš dobrý kamarád Honza Jareš. Už teď koncertujeme sem tam v Německu, je to fajn zpestření. Rozhodně ale nemáme ambice opustit Českou republiku kvůli odvázanějším fanouškům a větším prodejům. Chceme něco udělat s českou scénou, ne na ni plivnout a odjet do zahraničí. Tím nechci říct, že se budeme nacionalisticky bránit vydání naší desky kdekoliv v Evoropě samozřejmě. Vše je otázka podmínek ve smlouvě.

Pomáhá vám někdo s distribucí Vaší hudby mimo Čechy?

V podstatě ne, jsme registrovaní pouze na jednom americkém distribučním serveru, kam odkazujeme zájemce o naše album z Ameriky nebo jiných světových zemí. Oni tam mají zajištěnou expedici kamkoliv, rozhraní pro platební karty a tak. Dokonce distribuují i do digitálních archívů, takže se nám bez jakékoliv práce podařilo prodat naše skladby lidem do ipodů a tak. Je toho sice jen za pár tisíc korun, ale ten pocit, že si nějaký Američan stáhne naše album do svého ipodu je fantastický. Pevně doufám, že se nám tam bude dařit i s naším novým albem, které je nesrovnatelně dál než „Beautiful“.

České skupiny, krom čestné výjimky SUNSHINE, se velmi obtížně prosazují mimo republiku, v čem vidíš tento problém? Je tu málo kvalitních skupin, které by mohly být pro zahraniční nebo světovou scénu zajímavé?

Myslím, že je tu málo kvalitních producentů. Když si vybavím demosnímky světově známých kapel, které se mi dostaly do ruky, nemůžu si myslet nic jiného. Spousta kapel u nás má potenciál, ale neumí ho využít. Labely nejsou zvyklé spolupracovat s producenty a nechce se jim připlácet za produkci nové kapely, u níž jsou prodeje nejisté. Obecně hrozně málo riskují. V Americe jsou producenti, kteří prostě nepustí z rukou nic, co by se nemělo setkat s extrémním ohlasem. Koukni se na desky Rosse Robinsona, co titul, to bestseller. Kdybychom v Čechách měli takového Rosse, věřím, že by se i tvrdší kytarová muzika u nás prodávala a měla punc větší světovosti. Tím pádem by byla zajímavá i pro zahraniční vydavatele.

Jakou muziku vlastně aktuálně posloucháš? Mohl by ses s námi podělit o nějaké Tvé soukromé hudební „objevy“?

No, jsem poslední tři měsíce zavřenej ve studiu, takže teď aktuálně toho moc není. Určitě ale stojí za zmínku poslední PROTEST THE HERO, TOOL – „10 000 days“, krásná hudba od CORINNE BAILEY RAE, JR EWING a rozhodně jeden z mých největších objevů posledních měsíců HE IS LEGEND. To mě doopravdy rozsekalo na kusy a všem vřele doporučuji. Jedná se o mix screamo, emo, nu- , rocknrollu... prostě všechno, co je teď relativně in ve světě vměstnané do jedné skupiny s neuvěřitelným nadhledem. Oni si dokonce dělají srandu sami ze sebe... :-).

A co u nás? Je v Čechách nějaká skupina, která Tě poslední dobou zaujala? Monitoruješ vůbec současnou tuzemskou hudební scénu?

Rozhodně se neobjevila nějaká, o které bych už dříve nevěděl. Právě děláme u nás ve studiu album skupině 5TH APRIL, které to tu myslím si docela rozvíří. Pak jsou tu takové underground stálice, které příliš nedbají na nějakou popularitu, ale jsou skvělé, jako např. DIVE a nebo MADE BY THE FIRE z Plzně. Docela fajn syrovou desku natočili také CRASHPOINT z Ostravy a RUDÉ KOSTRY dokončují také nové album, které bude opět jak jinak než fantastické! Jinak na české scéně skvělých skupin stále jako šafránu.

Jak nejraději trávíš volný čas, máš vůbec nějaký?

Nemám. A to tak, že doopravdy ani vteřinu. Mám tolik pracovních aktivit a běhání kolem kapely, že jsem v podstatě neustále ve skluzu a odsouvám věci, které se nestihly, na později. Rád bych občas vyrazil na kolo do hor, v létě bych si rád udělal potápěčský kurz a vyrazil někam na korály, nejlépe Bali, ale když chceš hrát v kapele, nemůžeš si jen tak dovolit odjet ve festivalové sezóně na měsíc pryč. Doufám, že se všechna tahle práce jednou zúročí a zajistí mi alespoň nějaký klid a příjmy na cestování v pokročilejším věku. Tím samozřejmě nemyslím hraní v kapele, ale věci kolem studia a dalších internetových projektů, na kterých pracuji.

Máš na srdci ještě něco, o čem jsme nemluvili? Popřípadě nějaký vzkaz našim čtenářům?

Vzkaz čtenářům bych měl... poslouchejte muziku srdcem, vyserte se na předsudky a buďte jeden k druhému milí. Pokud vás nějaká mladá skupina chytne, kupte si jejich desku. Uděláte tím radost sobě i mladým snaživcům, pro které je vaše koupě jasným znamením, že se vám líbí a že jste s nima na jedné lodi.

Díky moc za Tvůj čas a přeji mnoho úspěchů ve všem co děláš.