PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No páni. To tedy byla doba. Sotva jsem si stačil oblíbit novou tvář seveřanů RAISE HELL, už je stihla vnitřní krize, změna sestavy a kopanec od bývalé firmy NUCLEAR BLAST. To všechno se podepsalo v neobvyklém čtyřletém čekání na novou nahrávku. Otázka zní : bylo na co čekat?
Ano i ne. Melodického smýšlení ani fasády se od poslední desky „Wicked Is My Game“ změny až tolik nedotkly. Změnila se ovšem forma s jakou RAISE HELL svůj melodický thrash death podávají. Zvuk od minula znatelně pohubnul. Drtivou kytarovou hradbu nahradila promyšlená nástrojová ekvilibristika. Spíš než na tvrdost je tu kladen důraz na detailní rozpracování skladeb do riffů a melodií. Kapela se nežene do nijak závratných rychlostí a libuje si spíš jen ve středním tempu. Pozorný posluchač určitě najde i hitové ambice. K nakousnutí jsou třeba v hymnickém tributu našemu redaktorovi Reaperovi - „Reaper´s Calling“. To všechno by bylo možná hezké, kdyby albu však po hříchu cosi nechybělo. Chybí jedna věc abstraktní a jedna konkrétní. Konkrétní je stále dobrý zpěvák - respektive jeho absence. Už minulá deska byla s vokály trošku na štíru. Člověk by řekl že se kapela poučí a zvolí za mikrofon někoho schopnějšího, ale, světe div se, opak je pravdou. Nově příchozí Jimmy Fjällendal je dokonce ještě horší než původní zpěvák! Hlasový rozsah má možná větší než dosavadní řvoun Jonas Nilsson, ale jeho projev zní celkově divně. Bez nadsázky bych ho přirovnal ke kačeru Donaldovi po operaci hlasivek. Výsledkem je člověk, který se na jednu stranu pokouší krákat, na stranu druhou melodicky zpívat a ani jedno se mu moc nedaří. A je to škoda, protože hudba RAISE HELL je ve své aktuální inkarnaci docela vhodná pro prezentaci s melodickéým zpěvem. Jen k ní nějaký šikovný najít. Druhou abstraktní věcí je skutečnost, že skladby RAISE HELL, přestože jsou nápadité a do jisté míry definují vlastní neotřelou tvář kapely, nejsou prostě tak dobré jako skladby A-čkových kapel jako jsou ARCH ENEMY, nebo CHILDREN OF BODOM.
Ale to všechno se dá ještě napravit. Na kapelu, která si kdysi vydobyla renomé pomocí promo fotek s muzikanty postříkanými krví, je řadovka „City of the Damned“ slušný materiál. Na nahrávce je znát, že o ní bylo přemýšleno a že se kapela snaží pomocí hudby i něco sdělit a ne jen ventilovat svoje násilnické sklony.
Možná je ještě pořád brzo, ale stále se nevzdávám naděje, že bychom se mohli od RAISE HELL dočkat opravdových majštrstiků. Chce to ovšem pořád ještě trošku uležet.
7 / 10
Jimmy Fjällendal
- zpěv
Jonas Nilsson
- kytary
Niklas Sjöström
- basa
Dennis Ekdahl
- bicí
1. Devil's station
2. City of the damned
3. Like clowns we crawl
4. Reaper's calling
5. Open your mind
6. Ghost I carry
7. My shadow
8. To the gallows
9. I
10. Rising
City Of The Damned (2006)
Wicked Is My Game (2002)
Holy Target/Not Dead Yet (rereleased) (2002)
Not Dead Yet (2000)
Holy Target (1998)
oproti starším albům velké zklamání :(
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.