OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak to vidíte, pan DeMaio na stará kolena trochu odrostl koženému korzetu, na chvilku opustil svérázný svět plný chrabrých bojovníků a jal se vykročit v ústrety poměrně netradiční výzvě. Svůj instrument i svoji fantazii tentokráte nechal někde v tourbusu MANOWAR a raději zamířil do studia, kde už ho netrpělivě očekávala horká producentská stolička i osádka chicagských BLUDGEON. Je celkem známo, že tento (prý death metalový) objev byl vytažen na světlo denní právě díky aktivitě DeMaiova labelu Magic Circle Music. Spolupráce se ukázala jako plodná, a tak po nahrávce „Crucify The Priest“ a následném živáku vychází i další řadové album, tentokráte s titulkem „World Controlled“.
Pakliže jste si pozorně přečetli úvodní odstavec, jistě vás zarazila formulace „prý death metalový objev“. Ano, díky „Crucify The Priest“ se o BLUDGEON psalo jako o nadějné kapele, která jednou může výraznou měrou promluvit do dění na extrémní scéně. Onu převratnou nahrávku jsem dosud neslyšel, ovšem hned z kraje se musím přiznat, že těch několik málo povinných chvil ve společnosti „World Controlled“ mi veškerou chuť do jejího poznávání spolehlivě vzalo. S death metalem mají BLUDGEON skutečně jen pramálo společného, jejich produkce by se dala spíše označit za mix hrubozrnného power metalu a sterilního thrashe. Taktéž vokalista Mark Duca nedisponuje žádným očekávaným growlem, ale pouze nátlakovým (a mimochodem ve své monotónnosti naprosto ubíjejícím) vokálem, se kterým by se uplatnil maximálně tak v řadách nějaké začínající HC kapely. Nahrávka postrádá drive, je prosta veškerých (dokonce i těch nejvíce klišovitých) oživovacích momentů, o nějaké atmosféře pak snad raději ani nemluvě. Nebohý posluchač nedostane za celých 40 minut k dispozici jediný záchytný bod a celou kolekci jedenácti zcela identických položek si musí do slova a do písmene protrpět. Skutečně nechápu, proč DeMaio do svého labelu zlanařil takto špatnou a vyloženě neperspektivní kapelu. Frontman MANOWAR už asi opravdu ztratil veškerou soudnost, ostatně poslední aktivity jeho domovské kapely to jen a jen dokazují. Bídnou úroveň „World Controlled“ ještě podtrhují slabomyslné texty nebo úplně zpřeházený seznam skladeb na backcoveru.
Závěr dnešní recenze nebudeme raději moc protahovat. BLUDGEON prostě natočili opravdu špatnou desku, které se všichni racionálně smýšlející jedinci dozajista vyhnou hodně velkým obloukem. Vůbec si nedovedu představit, že se „World Controlled“ stane albem, jenž zaujme byť jediného posluchače. Nahrávka, která jest odsouzena k trvalému pobytu na samém dně nejtemnějšího z recenzentových šuplíků.
BLUDGEON natočili opravdu špatnou desku, které by se všichni soudní jedinci měli vyhnout hodně velkým obloukem. Vůbec si nedovedu představit, že se „World Controlled“ stane albem, jenž zaujme byť jediného posluchače. Nahrávka, která jest odsouzena k trvalému pobytu na samém dně nejtemnějšího z recenzentových šuplíků.
2,5 / 10
Mark Duca
- zpěv, kytara
Carlos Alvarez
- kytara
Chris "CS" Studtmann
- baskytara
Ryan "Blaze" Blazek
- bicí
1. Unholy Murder
2. Carnage Begins
3. Bitter Emptiness
4. Consumed
5. Infidel
6. World Controlled
7. Save Your Servant
8. Refuse The Truth
9. Hunt Or Be Hunted
10. Awakening
11. Out Of Reach
World Controlled (2006)
Crucified Live (2003)
Crucify The Priest (2002)
Inner Hell (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Magic Circle Music Ltd.
Stopáž: 37:26
Produkce: Joey DeMaio
Studio: Haus Wahnfried Studios
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.