Tak co, rostou? Ne, nemyslím houby, teď mluvím o nadějných crossoverových kapelách v Česku. A s promo nahrávkou hořovických CAROUSEL v ruce si i sám odpovídám - ano, rostou. „Syrian Winter“ je moje první setkání s tvorbou této, troufnu si říci velmi nadějné, skupiny a je to setkání rozhodně příjemné, neboť se jedná o hudbu, která mě svojí pestrostí, nadstandardním provedením a přesvědčivostí projevu dost zaujala. Těžko je hledat nějaký jasně vymezený styl, ve kterém se tvorba CAROUSEL pohybuje, jsou znát inspirace z mnoha oblastí nejen tvrdě rockové hudby, inspirace občas zřejmé, nijak však neznehodnocující osobitý projev skupiny.

Pokud úvodní tóny naznačí něco o grungeových kořenech, refrén a především vokál přehodí výhybku do mnohem modernějšího pojetí rockového crossoveru a některé momenty mi opravdu silně připomínají věčně za maskami se schovávající Američany MUSHROOMHEAD. „Driver Is Red“, našlápnutá kytarová šleha, je skladba dusající v dobře vyváženém tempu přesně odpovídajícím použitým rytmům i melodickým motivům, ale hned dvojka „Wicked Love“ ukazuje skupinu ve značně odlišné poloze a je okamžitě jasné, že stereotyp se může pánům z CAROUSEL vytýkat jen stěží. Najednou jsme v mnohem odlehčenější poloze a  funky rytmy svádí až k otázce, zda snad skupina nebyla někde fotografovat vážky s Danem Bártou. V určitých momentech cítím paradoxně i jistou podobnost s rock’n’rollově rozdováděnými Amíky CLUTCH. Trochu zamrzí jen zřetelná snaha, aby skladba v závěru gradovala, což bohužel vyznívá poněkud kontraproduktivně, neboť se skupina dostává do opakující se smyčky, ve které melodický motiv ztrácí zajímavost. Dále už je to jako na houpačce, tvrdě razantní „Syrian Winter“, ve které opět jako bych slyšel podobnost s MUSHROOMHEAD, ale snad i nějaké paralely ke starým dobrým FAITH NO MORE by se našly. Opětovný kontrast přináší částečně funky bluesově veselá „Corridor“ (skladba, kterou jsem dlouho nemohl dostat z hlavy) s překvapivě oživující němčinou v závěru. A nad tím vším velmi variabilní vokál Honzy Beneše. Tenhle kvalitní hlas je pro mě opravdu překvapením, projevu sice ještě chybí určitá vyzrálost a „vyzpívanost“, přesto zvládá Honza veškeré polohy s působivým přehledem a co je důležité, jeho vokál neztrácí své charakteristické zabarvení ani když silně přidá na důrazu, takže se v agresivněji provedených pasážích neutápí v nějakém samoúčelném řevu, stále je to srozumitelně artikulovaný projev. Občas jako by se v jeho hlase objevovaly i určité Pattonovské manýry. Zvuková stránka je také celkem povedená, vše čitelně smícháno, jednotlivé nástrojové party jsou zřetelné a tak nepřeslechnete ani basové linky, které jako by občas rezignovaly na funkci rytmické stabilizace skladeb a plují v samostatných formacích. Ono to ani nejde jinak, přihlédneme-li k povětšinou střídmým aranžím obsahujícím pouze jedinou kytarovou linku, maximálně tak naechovanou, vrstvenou nebo ozvláštněnou sólem. Přesto díky bohatosti a proměnlivosti motivů nepůsobí skladby prázdným dojmem, to spíš naopak. Skupina totiž projevuje opravdový cit pro tvorbu kompozic nijak triviálních, přitom nepostrádajících potřebnou dávku hitovosti.

Ale určité výhrady si neodpustím. Jednak je to jistá nejednoznačnost dojmu z páté skladby „Elevator“, která působí trochu jako košatější KORN a odvádí skupinu snad až příliš do nu-metalových vod. Ne že by i zde CAROUSEL nedokázali prodat svoji zručnost, tuhle stylovou polohu však nepovažuji za skupině příliš slušící, a to především proto, že z ní není cítit ona osobitá hravost a nápaditost skladeb předchozích, navíc se opět projevuje ono přílišné kolovrátkové obehrávání jednoho motivu. Ale největší kaňkou na jinak velmi dobrém materiálu je závěrečná „Beaver Blues“, jediná skladba nazpívaná v češtině. Odsekávané rapové halekání nedokážu označit jinak než jako stupidní, jen si nemohu vzpomenout, co mi to tak silně připomíná (rozhodně něco strašného na co jsem se snažil, evidentně úspěšně, raději zapomenout). Snad je to trošku jako nepovedená coververze BIOHAZARD? Škoda, bez téhle skvrny by zůstal mnohem lepší celkový dojem. Přesto jsou pro mě CAROUSEL nečekaným objevem a rozhodně si nenechám ujít případnou příležitost slyšet skupinu naživo. Pokud by totiž dokázala na pódium přenést vše na promu předvedené, pak by to v kombinaci s autenticitou živého provedení mohl být slušný zážitek.