Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Následovník debutu se objevuje zhruba po roce a RUNNING WILD na něm znovu nešlápli vedle, když na obal umístili sálající výheň a v ní rozžhavené a jakoby ke značkování připravené logo skupiny. Zejména ona pomyslná příprava na značkování mi přijde více než symbolická, uvědomíme-li si, která že deska následovala po „Branded And Exiled“. To ovšem neznamená, že bych nějak snižoval kvality ´dvojky´, to v žádném případě – ba dokonce naopak, na desce nelze znovu nalézt jediné slabší místo, a to i přesto, že kapela se zde nalézá v jakémsi určitém stádiu vývoje. A vlastně je to možná právě díky tomu, že v čase nahrávání svého druhého alba byla stále kreativnější a kreativnější, což se odrazilo v tom, že na cestě k definování své nejvýraznější tváře vzniklo prostě a jednoduše další mocně zapamatováníhodné album.
Tatam je totiž hrubá syrovost a vznětlivost z prvotiny, projev RUNNING WILD začíná být malounko uhlazenější a do popředí se tu více a tu méně začínají dostávat dva hlavní znaky jejich (či potažmo speedmetalové) tvorby – silná melodika (kupř. úžasná hymna „Mordor“ nebo další klasika „Chains And Leather“) a uhánějící dvojkopákové tempo („Fight The Oppression“). A ačkoliv pozdější kritikou je album považováno za poněkud slabší (jeho přehlížení ze strany skupiny naznačuje i nejmenší počet zastoupených skladeb ze všech dosavadních alb na živém albu "Ready For Boarding" z roku 1988), já v tomto bezchybném přemostění slavné minulosti a ještě slavnější budoucnosti skupiny i s odstupem času stále vidím vynikající dlouhohrající kolekci, z níž některé skladby mohly být klidně umístěny i na již jednou zmíněném následujícím album.
Zajímavostí je určitě skladba „Evil Spirit“, autorsky kompletně patřící basistovi Stephanovi, neboť muzikantům okolo nevyčerpatelné studnice nápadů Rolfa Kasparka se téhle cti, tedy být podepsán pod skladbou, kterou hrají RUNNING WILD, nikdy moc nedostávalo. Samotné album pak bylo celé nahráno v původní sestavě, nicméně nedlouho po jeho vydání, se startujícím koncertním turné, nahradil na postu kytaristy Preachera jistý Majk Moti, bývalý to hamburský policista.
9 / 10
Blood On Blood (2021)
Crossing The Blades (EP) (2019)
Rapid Foray (2016)
Resilient (2013)
Shadowmaker (2012)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Rogues En Vogue (2005)
20 Years In History (2003)
Live (2002)
The Brotherhood (2002)
Victory (1999)
The Rivalry (1998)
Masquerade (1995)
Black Hand Inn (1994)
Pile Of Skulls (1992)
The First Years Of Piracy (The Best Of) (1991)
Blazon Stone (1991)
Wild Animal (EP) (1990)
Death Or Glory (1989)
Port Royal (1988)
Ready For Boarding (Live) (1988)
Under Jolly Roger (1987)
Branded And Exiled (1985)
Gates To Purgatory (1984)
Vydáno: 1985
Vydavatel: Noise International
Stopáž: 35:51
Produkce: Running Wild a Horst Müller Studio: Casablanca Studio/Berlin
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Zásadní milník švédských black/death metalových dějin. Druhé album SACRAMENTUM z roku 1997 se dočkalo renovace fasády. Dan Swanö odvedl vynikající práci, "The Coming Of Chaos" důkladně vyčistil, devadesátkový "spirit" však zachoval. Má radost nezná mezí.
