OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další úspěšný zahraniční úlovek ve své síti si můžou připsat v Obscene Productions. Tentokráte se lovilo ve švédských vodách a dravec jménem SPLITTER nepatří věru k žádným podmírákům. Úderné grindové komando má na svém kontě již jedno demo a mini CD a tenhle kousek je jeho regulérním debutem.
Přestože první demo, které je zároveň i bonusovým materiálem tohoto disku, je staré kolem dvou let, tahle bruska působí velice vyzrálým dojmem. Tato pětice to taky takříkajíc nijak moc neřeší a hrne do nás skutečně zničující dávku zdivočelého grindu přesně tak, jak jsme na to zvyklí od jejich krajanů. Jestliže jsem se zde nedávno rozplýval nad kvalitami nového alba rovněž švédských GADGET, tak zde musím svá slova jen zopakovat. Ano, i SPLITTER přicházejí s kolekcí naprosto zničujících a energií nabitých skladeb, které milovníky těchto hudebních šíleností rozhodně nenechají v klidu. Opět zde máme chasníky vyžívající se v rychlých a ještě rychlejších tempech, nepříčetně znějícím a lehce zkresleném vokálu, přičemž neopomenou naservírovat nejeden zajímavý a v kontextu jednotlivých kompozic i vtipný riff. Zkrátka a jasně, SPLITTER jsou už i přes zdánlivou nezkušenost hotovou kapelou, čili cesta do grindové špičky je zcela otevřená. Jejich debut je navíc opatřen vskutku výtečným zvukem, který vzešel z útrob proslaveného Friedman studia ve švédském Göteborgu.
O tom, jakým kvalitativním posunem dokázali SPLITTER během dvou let projít svědčí přiložený bonus v podobě prvního dema „Stundens chockerande intryck “, které bych si však ani přes uvedené netroufal nazvat nekvalitním, byť jeho zvuková stránka nepatří k nejpovedenějším. „En Sorglig Historia“ je jen dalším důkazem toho, že švédská grindová scéna je snad nevyčerpatelná. O tom nás skupina hodlá přesvědčit i na letošním Obscene Extreme.
Švédsko. Grindcore. Je potřeba dodávat víc?
8 / 10
Fredrik Thalberg
- vokály
Thimmy Brodén
- kytara
Niklas Holm
- kytara
Fredrik Holmqvist
- basa
Oskar Pihl Hedberg
- bicí
1. Krossad
2. Nersparkad (Igen)
3. Haveri
4. Status
5. Välfärd/Likfärd
6. Tidsinställd Kollaps
7. Situation Stockholm. Kapitel 2
8. Stackars Generation
9. Landets Blinda Undergĺng
10. Tack Och Adjö
11. En Plats För Alla
12. + "Stundens Chockerande Intryck" (demo)
Avskräckande Exemplar (2007)
En Sorglig Historia (2006)
Vardagsĺngest (MCD) (2005)
Stundens Chockerande Intryck (demo) (2004)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 27:10
Produkce: Fredrik Nordström, Patrik Jerksten & SPLITTER
Studio: Fredman Studio, Gothenburg
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.