OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uff, tak tohle je zase něco! Ti Švédové mě nepřestávají překvapovat. Po smutném odchodu žánrových lídrů NASUM se zdá, že na jejich následovníky nebudeme čekat zas tak dlouho. Tahle čtveřice z Gävle si svým novým albem dost hlasitě řekla o místo v předních liniích pomyslného pelotonu, který tvoří současná grindová scéna a který alespoň na své špičce stále nabízí výbornou kvalitu.
Ačkoliv název alba by slušel spíše nějaké sbírce doomově zasmušilých kompozic, funerální pochod tedy rozhodně nebude žádnou smuteční tryznou. Sedmnáct rozdivočených vypalovaček je dokonalým kontrastem k titulu desky a naproti jeho sdělení v sobě nese neobyčejně silný náboj plný pozitivní energie. GADGET alespoň prozatím nepatří k těm, kteří by na ploše několika minut předváděli nějaké neobyčejné kousky. Jste-li v očekávání něčeho dříve neslyšeného, tak asi nebudou nic pro vás. Nic to však nemění na faktu, že i s použitím standardní šablony se s odpovídající zručností dá vypiplat výstavní exponát. A to teda tihle chlapíci s každou další uplynulou minutou ze své nové nahrávky bezvýhradně dokazují!
Rozdíl je akorát v tom, že zatímco většina kumštýřů svá díla piplá až s mateřskou péčí, GADGET se s tím nikterak nepářou a jejich výsledný produkt boduje právě svojí neurvalostí a neučesaností. Představte si (prosím brát s rezervou) kombinaci toho nejlepšího, co švédská grindová scéna nabízí s nenápadnými, ale o to více funkčnějšími death metalovými plochami a máme tady výsledek v podobě „The Funeral March“. Dalším nošením dříví do lesa jsou pak obligátní větičky o tom, že to těm chlapcům odsýpá skutečně výborně, že ty kytary vpravdě válcují a že i ten vokál do té řádně roztočené turbíny zapadá s přesností ozubeného kolečka ve švýcarských hodinkách. Samozřejmostí je pak i typicky švédská produkce, což jen dokresluje dojem podobnosti s již zmiňovanými NASUM anebo třebas i SAYYADINA.
Tuhle formu grindcore prostě můžu a hledání odpovědí na otázky typu „jestli to není jen další kopírka těch lepších a originálnějších?“ už nechám na ty, které to zajímá. Já tvrdím, že GADGET nahráli parádní grindovou desku, která nic neřeší a má v sobě vše, co má takový ideální soundtrack k vytřepání palice mít.
Další parádní grindový meteorit k nám letí ze Švédska. Není co řešit, tohle prostě musíte mít!
8,5 / 10
William Blackmon
- kytara, bicí, vokály
Rikard Olsson
- kytara
Emil Englund
- vokály
Fredrik Nygren
- basa
1. Choked
2. Feed On Lies
3. Requiem
4. I Am
5. Tristessens Fort
6. H5N1
7. Everyday Ritual
8. Day Of The Vulture
9. God Of Led
10. Vagen Till Graven
11. Illusions Of Peace
12. Black Light
13. Out Of Pace
14. Let The Mayhem Begin
15. Bedragen
16. The Anchor
17. Tingens Forbanneise
The Funeral March (2006)
Remote (2004)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 29:48
Produkce: GADGET
Studio: The Overlook studios, Gävle (SWE)
Opravdu radost mi dělají tihle GADGET, už předchozí album představovalo slušný grindový nátěr, živá prezentace na loňském Brutal Assaultu také nezklamala. A ani na „The Funeral March“ skupina neslevuje, spíš naopak. Je to našlapaný grindcore svou živelností si nic nezadávající se špičkou žánru, mnohdy surově rychlý a roztržitý, přitom nepostrádající jasnou koncepci a v neposlední řadě i pestrý. GADGET se totiž neženou vpřed za každou cenu, umí i polevit ze smrtícího tempa a bourat tvrdou valivou razancí. Spokojenost.
Švédská bruska GADGET se svým druhým albem definitivně zařadila mezi zdatné pokračovatele grindové legendy NASUM. "The Funeral March" sundává stejně spolehlivě jako výtečný dva roky starý záznam "Fear Gave Us Wings" od spřízněných soustružníků SAYYADINA. K dokonalosti už chybí jen trochu čitelnější zvuk (nebylo by na škodu něco se přiučit od současné grindové jedničky ROTTEN SOUND) a větší koncentrace méně otřelých motivů. Jinak ovšem velká spokojenost.
tak tak...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.