PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No, to jsem si zase jednou dal! Francouzská kapela (?) Dark Sanctuary se navenek tváří jako konvenční a nezáludné gotické těleso s triem něžných feminin v sestavě, ale uvnitř jejího kotoučku De lumière et d'obscurité jsou věci až příliš jiné, než se zdají. Úvod jakoby vypadl z nějakého doom - gotického žurnálu - mocné stěny kláves přehrávají trochu jednotvárný motiv za doprovodu nějakého toho povinného smyčce, do něžných srdcí se derou slzy a krvavé růže padají do klína uplakaných andělů. Na krajinu se snáší kalný déšť...
Fáze zvědavosti, co že nám bude pršet dále, však záhy přechází do zděšeného naslouchání a uvědomování si. Úchvatně vzduté varhanní vzdechy ztékají líně z gotických fresek a slavičí ženský vokál sténá jako hříchem tělesnosti pokoušení svatí - úpěnlivě, jednotvárně a nedůvěryhodně. 10. minuta vysedávání v Temné svatyni - ještě držím v třesoucích se dlaních ubohý cár naděje, v očekávání spásného nápadu, změny, vášnivého políbení můz. Varhany však stále úpí, micinka mňouká z mystické mlhy, můzy prolévají hrdlem jiskrný truňk a nikam se neženou. Jeden motiv je s kravskou pečlivostí přežvýkáván stále dokola a dokola a dokola... 30. minuta - poznání na mě dolehlo a tak nazdařbůh projíždím celé CD - ach NE!!! Ono se to vůbec nemění, těžkopádně to orá jednu a tutéž neúrodnou brázdu, nikde ani stopy po nějaké emoci (krom snad naléhavého halekání ženušek). Těžko soudit, zda jsem tvůrcům udělal něco přímo já, nebo celý svět... Ať žije pomsta Weltschmerzu! 55. minuta - upadám do vražedných depresí, zatímco z ozvučovací soustavy se linou kemrózně nepřekousnutelné nitky téhož. Vzlyky, steny, šum, bublání, tryzna, mor... Ano, snad jsem rozervanec, ale tohle párání beztvarých zdechlin čehosi mě ubíjí víc, než ranní tma a sahání na zápěstí. Chci krev! Maso! Mléko! Hudební lyrika - proč ne, ale k čemu tohle hledání ztracených iluzí, které beztak nestojí ani za pěti vteřinové dloubání v nose! Má - li mě tahle pseudo - klasicistická spodoba opery roztesknit a naladit do neznámých duševních vln, věru nevím. Texty jsou čistě francouzské, vokální linky stabilně ukvičené, zlomů v monolitické neměnnosti nevidět na obzorech zakalených nudou. 56. minuta - odpadám...
Ať už hudba Dark Sanctuary míří k jakémukoli cíli, dorazí tam beze mne. Je to stereotypní pouť suchopárným úvozem, kde srdceryvně mečí sbory serafínů a hustě prší velké kulové. Snad jsem ještě nedospěl do stádia duševní beznaděje, kdy v téhle hudbě začnu hledat východisko z životní mizérie. A bůh mě chraň, dospěju - li...
Strašlivě pomalé uvadání... Z toho usnula i smrt, která zaklepala u mých dveří... Schoval ji pod schody a tuhle desku jí vsunul mezi žebra. To má za to!!!
2 / 10
Arkadae
- kytary, klávesy
Sombre Cÿr
- basa, perkuse
Dame Pandora
- zpěv
Hylgaryss
- kytary, klávesy
Marguerite
- viola
Eliane
- viola
1. Préludia
2. De lumiere et d'obscurite
3. Le paradis noir
4. Rêve mortuaire
5. Cet enfer au paradis
6. La chute de l'ange
7. Interludia
8. Au milieu des sepultures
9. Ordre et decadence
10. Les entrailles de ce purgatoire
11. Funerailles
12. Que mon dernier soupir m'emporte
13. Summoning of the muse
L'être las - l'envers du miroir (2003)
Vie éphémère (MCD) (2002)
De lumière et d'obscurité (2000)
Royame Mélancolique (1999)
Funeral Cry (MCD) (1998)
Takhle cerne bych to rozhodne nevidel, ale spis nez na soustredeny poslech se tahle deska hodi jako kulisa. Pekne a nerusene to plyne a pusobi uklidnujicim dojmem. [EDIT 15.7.2007] - Fakt dobre.. vic nez dobre. +1.5b
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.