OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Japonsko nie je normálna krajina. Všetko, čo pochádza z východoázijského súostrovia znamená pre Európana väčšiu či menšiu dávku zvláštnosti – a BORIS nie sú výnimkou. Extrémne ťažko zaškatuľkovateľná trojica v rámci spleti položiek svojej diskografie nepredvídateľne lieta od extrému do extrému. Vodítkom je údajne to, či je názov kapely na obale vysádzaný kapitálkami alebo malými písmenami. Ružový album na titulke nesie nápis „BORIS“. Podľa spomínaného pravidla by teda malo ísť o „pesničkovú“ dosku – tie od „boris“ sú poväčšine ťažko stráviteľnými hlukovými experimentami.
Severoamerická verzia „Pink“ je novým obalom (z dielne Stephena O´Malleyho) vybavené vydanie japonského vinylu, vylisovaného ešte v minulom roku. Úvodná „Farewell“ evokuje JESU: prepletenec zväzbených, ale „nežných“ gitár podkresľuje exaltovaný spev. Po sedem a pol minútach ho razantne utne špinavý punk´n´roll. Titulná skladba definuje tvár celého diela, ktorú okrem prvej a poslednej stopy (končiacej konštatným, do ticha konvergujúcim drone väzbením) narušujú len sporadické „iné“ vsuvky. Prevažná väčšina piesní je fúziou punku, retro hardrockových postupov a naliehavého spevu v japončine (BORIS po anglicky údajne takmer vôbec nevedia) v omáčke špinavého a neučesaného zvuku, ktorý však nepôsobí amatérsky – práve naopak, je rafinovaným trademarkom celého albumu. Modernú inkarnáciu použitia zosilňovača a efektu ako plnohodnotného nástroja totiž s obligátnym rešpektom k EARTH spoluvytvárali práve BORIS (názov pochádza od ďalších idolov MELVINS a ich rovnomennej skladby), takže na aktuálnej trendovej vlne surfujú presvedčivo a po zásluhe.
Až na spomenutú dvojicu „Farewell“ a záveru „Just Abondoned My-Self“ (plus doprostred disku umiestnených, oddychových „Blackout“, drone-hippie mantry „Afterburner“ a krehkej inštrumentálky „My Machine“) sa „Pink“ valí ako preplnený šinkanzen po trati dedinskej lokálky, zúfalo vŕzgajúci v každej zatáčke – všetko ide naplno, rovno po hlave do červených čísel ďaleko za povolenými normami. Žiadne extra vychytávky nie sú nachystané v samotnej kostre skladieb: no kým v Anglicku by ich dnes zahrali na cinkavých gitarách chlapci ako vystrihnutí zo 70s, v Japonsku BORIS vytočia všetky možné gombíky na maximum, dosahujúc efekt drogami indukovaného zbystrenia zmyslov. To, že keď sa rapídne míňajú noty a melódie, treba hľadať pokrok v zvuku, si v krajine, ktorá technologickému progresu vládne, uvedomujú viac než dobre. Miestami je tento nával kombinácie hluku, protivného kriku, vytiahnutých bicích a väzbiacich, nezriedka sólujúcich gitár neskutočne protivný, no chtiac-nechtiac provokuje ďalší a ďalší posluch. A (doslovné) hity z tej masy vyskakujú samé.
BORIS na „Pink“ v podstate nepredvádzajú nič, čo by tu ešte nebolo. Stopercentné nasadenie, uletený obal (jeho súčasťou sú tri aršíky, ktoré „fajnšmekrom“ pomôžu pri konzumácii LSD) len dopĺňajú sonické peklo, ktoré sa stáva zaujímavým, akonáhle si okrem otázky „Čo?“, položíte aj tú, ktorá znie: „Ako?“.
Japonská drone-rocková smršť v balení určenom pre hitparády.
7,5 / 10
1. Farewell
2. Pink
3. Woman On The Screen
4. Nothing Special
5. Blackout
6. Electric
7. Pseudo-Bread
8. Afterburner
9. Six, Three Times
10. My Machine
11. Just Abondoned My-Self
NO (2020)
Attention Please (2011)
Heavy Rocks (2011)
New Album (2011)
Boris with Merzbow - Klatter (2011)
Boris with Michio Kurihara - Cloud Chamber (2008)
Smile (2008)
Boris with Michio Kurihara - Rainbow (2006)
Altar (with SUNN O))) ) (2006)
Vein (2006)
The Thing Which Solomon Overlooked 3 (2006)
The Thing Which Solomon Overlooked 2 (2006)
Boris with Merzbow - Sun Baked Snow Cave (2005)
Pink (2005)
Sound Track From Film ''Mabuta No Ura'' (2005)
Dronevil (2005)
The Thing Which Solomon Overlooked (2004)
Boris At Last - Feedbacker (2003)
Akuma No Uta (2003)
Boris with Merzbow - Megatone (2002)
Heavy Rocks (2002)
Flood (2000)
Amplifier Worship (1998)
Absolutego (1996)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 55:28
Produkce: BORIS
Studio: Sound Square
Pôvodné japonské vydanie: 2005 Diwphalanx
dobre, ale osobne mam od Boris radsi jejich experimentalnejsi momenty nez rokec ve stylu Heavy Rocks, ke kteremu ma Pink btw asi nejblize
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.