OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prešiel rok a do mojich rúk sa dostala nová nahrávka, z dielne skvelej Maďarskej kapely WENDIGO. Ich predchádzajúci počin „Reconnecting...“ som ohodnotil plným počtom bodov. Ako dopadne aktuálna nahrávka? Rozhodol som sa, že body neudelím... Prečo? Preto, že ide len o neúplný promo materiál. Body budem udeľovať, až sa mi do rúk dostane celá nahrávka. Prejdem ale radšej k tomu, čo sa na aktuálnom kotúčiku nachádza.
Prvú skladbu s názvom „Broken“ poznám už z debutového EP, takže by sa v podstate nemalo konať žiadne prekvapenie.
...and the morning will rise
in the world of decay
and I open my eyes
as I´m fading away
To by ale neboli WENDIGO, prekvapenie sa koná po stránke zvukovej. Už pri predchádzajúcej nahrávke sa kolega Darkmoor dožadoval hustejšieho zvuku a myslím, že bude tentoraz spokojný. Wendigo sa zavreli koncom minulého roka do štúdia a v spolupráci s jedným z najzamestnanejších maďarských producentov, Barnabásom Hidasim (klavírista a klávesák), vytvorili takpovediac novú tvár kapely. Hidasiho produkcia je v Maďarsku veľmi cenená a je považovaný za jediného maďarského producenta (TANKCSAPDA, DEPRESSZIO, STONEHENGE, NECK SPRAIN, STEREOCHRIST), ktorý dokáže vytvoriť špičkový, "západný" zvuk. Nejde o nejaký skok inam, ale o vydarený zvukový krok vpred. „Thousand Voices” dostala na aktuálnom nosiči druhé miesto a ide o pre mňa známu skladbu z koncertov, ktorá má takpovediac hitový potenciál a naživo doslova zabíja.
I feel the world inside, I’m the sun and I’m the cloud
You can laugh but I’m the one who turns this world around
Tvrdé riffy premiešané s krásnými melódiami a výborný melodický spev podporený perfekcionistickými viachlasmi. Paráda... Tretia skladba „Butterfly“ je pomalšieho razenia, no nejde o žiaden presladený chyták na temné slečny.
In this world,
There is no place for dreamers and no place for dreams
But it’s you to decide how to live
Just a blink and this life disappears
Don’t be washed away by your tears
Vynikajúci text podaný s takou vervou, až mi z toho ide mráz po chrbte. Priam dokonalý produkt, a to záverečné sólo? Zabíjajúce... Posledná zvuková stopa už svojim názvom prezrádza, že ide o mix ostatných skladieb, ktoré v štúdiu vznikli a ktoré sa objavia na debutovom dlhohrajúcom nosiči, už vraj čoskoro. V tomto mixe je možné začuť aj skladby z prvého EP „Reconnecting...“, „Disconnected“ a „Two As One“, taktiež v novom zvukovom kabáte, ale aj iné skladby a prekvapenia. Doslova ma šokoval úryvok s textom v španielčine. No ako som napísal už v predchádzajúcej recenzii: „...mne neostáva nič iné, ako zapriať kapele veľa šťastia do budúcnosti.“ Teraz to platí dvojnásobne. Som presvedčený, že s aktuálnym nosičom môže kapela urobiť takpovediac dieru do showbiznisu a myslím, že členovia WENDIGO sú dostatočné ostrieľaní harcovníci, aby sa ním nedali pomlieť. Držím palce...
Foto: ivin
Moderný metal, stojaci na klasických metalových koreňoch, ktorý čerpá vplyvy snáď zo všetkých subžánrov rockovej a metalovej hudby. Tešme sa na debutový materiál „Let It Out“, ktorý by mal vyjsť čoskoro a ktorého predzvesťou je recenzované EP.
Zoltán Bátky-Valentin (BZ)
- spev
Róbert Csörnyi (Rob)
- basgitara
Tamás Kozó (Kozi)
- gitara
József Takács (Jozzy)
- gitara
Attila Varjú
- bicie
1. Broken
2. Thousand Voices
3. Butterfly
4. Mix Of Other Songs
Audio Leash (2009)
Let It Out (2006)
Let It Out (promo EP) (2006)
Reconnecting... (EP) (2004)
Vydáno: 2006
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 15:04
Produkce: Barnabás Hidasi & WENDIGO
Studio: Acustair, HSB & St. God Hard studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.