OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Byla by ohromná škoda, kdyby jedno z nejlepších alb roku 2005 zůstalo na našich stránkách bez povšimnutí. S určitým časovým zpožděním tedy napravuji mírné zaváhání a do zorného úhlu vašeho pohledu podsouvám více než pozoruhodný kotouček „Trilateral Progression“, jehož autory jsou kanadští věrozvěstové NEURAXIS. Ti sběhlejší z vás, zaslechnuvše kouzelné slůvko „kanadští“, jistě už bystří veškeré dostupné smysly, neb znovu větří nějakou tu vypečenou high-tech záležitost. A ono je tomu přesně tak, pětice z Montrealu totiž patří do stejné váhové kategorie jako největší kapacity extra technického death/grindu typu GORGUTS, CRYPTOPSY, MARTYR nebo KATAKLYSM.
NEURAXIS však nejsou tak nápadnou kapelou, vždycky zůstávali ve stínu výše zmiňovaných veličin a do popředí zájmu širší posluchačské obce se dostávali jen velmi ztěžka. Důvody této izolace můžeme hledat prakticky kdekoli, rozhodně však ne v hráčských a kompozičních kvalitách Kanaďanů. Společně věřme, že jejich čtvrté řadové album s titulkem „Trilateral Progression“ získá zaslouženou pozornost a jméno NEURAXIS se bude konečně vyslovovat s patřičným respektem a uznáním.
Pokud se alespoň elementárně orientujete v kanadské techno death/grindové scéně, víte dobře, jakou spoušť můžete od podobně laděných kapel očekávat. Montrealští zvukoví inženýři se evidentně zhlédli nejvíce v SUFFOCATION a CRYPTOPSY, u druhých jmenovaných pak konkrétně v časech, kdy mikrofon třímal jistý Mike DiSalvo. Tím však nemám v úmyslu poukazovat na stránku vokální, která je mimochodem zcela odlišná od DiSalvova nátlakového projevu, ale výhradně na stránku instrumentální. Převážně pak z melodických partů (a že jich je na „Trilateral Progression“ požehnaně) jsou CRYPTOPSY cítit opravdu hodně, zejména mám na mysli jejich vyloženě chytlavé polohy typu „Shroud“ z fantastického eposu „And Then You´ll Beg“ (2000). Vokálně jsou NEURAXIS taktéž velmi pestří, Ian Campbell napíná své hlasivky nejčastěji v dimenzích klasického growlu, v pravý okamžik však vytasí ještě přízemnější chropot nebo překvapí tak vysokým vokálem, že by nejeden blackový havran na místě vyblednul závistí. Čistě black metalové riffy však budete na „Trilateral Progression“ hledat marně, na rozdíl od multi-stylového manifestu „Once Was Not“ s dílny CRYPTOPSY je totiž novinka NEURAXIS krystalicky death/grindovou záležitostí. Jako typická deska kanadské provenience je i „Trilateral Progression“ opatřena vysoce intenzivní a nesmírně živelnou produkcí, kterou má na svědomí Yannick St-Amand, mimo jiné i člen sestavy obludných DESPISED ICON.
Progression? Zcela určitě. Trilateral? Kdepak. Multilateral je přeci to pravé slovo! Výtečné death/grindové dílo té nejvyšší možné kvality, pro příznivce zvířecích, leč enormně technických záležitostí made in Canada je jeho koupě naprostou povinností.
GORGUTS, KATAKLYSM, MARTYR, CRYPTOPSY a... a také NEURAXIS. Netřeba více dodávat, tohle je totiž kanadský death art ve své krystalické formě!
9,5 / 10
Ian Campbell
- zpěv
Rob Milley
- kytara
Steven Henry
- kytara
Yan Thiel
- baskytara
Tommy McKinnon
- bicí
1. Introspect
2. Clarity
3. Thought Adjuster
4. Shatter The Wisdom
5. Monitoring The Mind
6. A Curative Struggle
7. Chamber Of Guardians
8. Caricature
9. Axioms
10. The Apex
Asylon (2011)
The Thin Line Between (2008)
Trilateral Progression (2005)
Truth Beyond... (2003)
A Passage Into Forlorn (2001)
Virtuosity (promo) (1999)
In Silence (promo) (1999)
Imagery (1997)
Datum vydání: Úterý, 13. září 2005
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 35:10
Produkce: Yannick St-Amand
Studio: Victor Studios
Kontakt: NEURAXIS, c/o Rob Milley, C.P. 210, Succ C Montreal, PQ H2L 4K1, Canada
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.